[PŘÍBĚH] Bradonské domácí úkoly z roku 1989

14. ledna 2016 v 7:25 | Berenika |  Příručka Zmijozela
Pokud začnete hrát textovou hru na téma Harryho Pottera, nejspíše se nevyhnete nějakým těm domácím úkolům. Právě na Bradonu se ale může stát, že dostanete skutečně kreativního profesora, který popustí uzdu vaší fantazii... a tak vznikají ty nejlepší příběhy. V tomto školním roce už figuruji pouze jako profesor, svou studentskou postavu z vln času vytahuji jen málo, ale objevila jsem dva z úkolů z roku minulého. A tady je máte.


Jak se létá na Mistrovství Evropy

Pro nového střelce famfrpálového družstva je nemožnost tréninku přímo katastrofou. Právě s touto neodbytnou myšlenkou dorazila drobná černovláska na jednu z těch méně obvyklých hodin Létání a právě s ní lomcovala dveřmi šaten. Přece jen je někdo zamkl a zamezil tak jejímu vstupu! Nemohla si vzít svůj Zameták a už vůbec nepřipadalo v úvahu, že by si dnes oblékla zmijozelský dres, na který čísi šikovné ruce pečlivě vyšily její jméno. Zvedla hlavu k tribunám a pohledem zavadila o podivnou kuličku světla vznášející se nad jednou z nich přibližně uprostřed. Pravděpodobně měla sloužit jako znamení, že právě tady začne další z jejích oblíbených hodin a zároveň se stala příslibem, že tahle se těm předchozím nebude podobat. Pomalu se vydala po vrzajících schodech směrem nahoru. Naděje, že dnes přece jen nasedne na koště, ubývalo s každou další řadou laviček. Spolu s tím se jí na tvářích rozlila neochota kamkoli cestovat, natož na Mistrovství Evropy ve famfrpálu. Paradoxně neměla nejmenší chuť se na svůj oblíbený sport dívat a závidět všem, kteří mohou být na košťatech. Chtěla hrát! A to celým svým nevýrazným srdcem.
Následující část dne se jí slila do jedné velké, vláčné skvrny nudy. Seděla na lavičce a až příliš dlouho vyčkávala, než přijdou ostatní. Jakmile se objevil profesor, pozdravila, ale držela se od skupinky nadšených spolužáků v bezpečné vzdálenosti. Nechtěla se nechat nakazit jejich naivní radostí a touhou po zábavě, když by se měli učit. Nějak se přesto dostala až k vyučujícímu a přenášedlu. Na poslední chvíli se ho chytila. Značně tím, nutno dodat, utrpěl její osobní prostor, protože se na ni ze všech možných i nemožných stran tiskl zbytek její milované třídy s okouzlujícím označením LÉT 1.A. Ani dopad nebyl zrovna nádherný. Před samotným hřištěm se svalili jeden na druhého jako hrušky, jen pan profesor Brave zůstal stát a nepřestával se na ně usmívat. Frustrovaně povzdechla, oprášila si školní uniformu a pokusila se udržovat od všech alespoň metrovou vzdálenost. Bohužel, takový luxus se na Mistrovstvích nenosí. Každou chvíli do ní po cestě mezi nimi někdo vrazil. Sotva si všímala rozlehlosti okolí, měla příliš práce s obranou svého sto čtyřicet centimetrů vysokého tělíčka před veškerými negativními vlivy okolí.
Krev v žilách jí rozproudil až výstup do jednoho z nejvyšších pater. Kdyby si mohla dovolit předběhnout vůdce skupiny, jistě by to jako člověk se zkrátka nepopsatelnou zálibou v běhání udělala. Takhle ale jen rychle stoupala vzhůru a začínala vnímat své okolí. Famfrpál. Všechno doslova dýchalo onou euforií, kterou pociťovala jedině ve chvílích, kdy na koštěti rozrážela vzduch.
Stálo to jen pár minut zápasu, než se zcela ponořila do hry. Fandila. Vlastní hlas jí zněl cize. Vykřikovala jména anglických hráčů, podporovala jejich střelce a dokonce přitom v zápalu hry vyskočila na lavičku. Nechala se strhnout okolní atmosférou, aniž by předpokládala, že je to vůbec možné. S tleskáním vyskakovala do vzduchu a nespokojeně hvízdala, když Německo dalo jeden z nemála gólů. Dalo by se říct, že spolužáky, kteří se stejně jako ona narodili v Anglii a přesto fandili Německu, nemůže pochopit. Křičela, protože její země musela vyhrát a neustále skandovala jména těch nejlepších hráčů. Dokonce i ve chvíli, kdy už Grace držela zlatonku pevně v rukou.

Jakmile se obě družstva snesla na zem, dostala jejich třída na pár minut rozchod. Měli si nakoupit suvenýry nebo si odskočit, pokud to jednoduše nemohli vydržet až domů. Dívce ale nevyhovovala ani jedna možnost. Naopak. Už se jí v hlavince rodil jiný nápad. Seběhla schody takovou rychlostí, že kdyby za ní letěl někdo na nejnovější Kometě, neměl by šanci ji chytit. Zametáky by s ní možná udržely krok, ale jen pokud by na nich seděl zručný letec. Vběhla na hřiště, kde se tvořila fronta zapřísáhlých fanoušků. Všichni toužili po podpisu od toho či onoho favorita. Dokonce i němečtí letci tu měli menší fanouškovskou základnu. Vítězné družstvo se doslova utápělo pod vlnou nadšených příznivců. Hledala si skulinku, kudy proklouznout dopředu, aby se stihla vrátit ke třídnímu přenášedlu ve smluveném čase a zároveň získala podpis všech střelců. A našla ji. Jakmile se ale vrhla na cestu, čísi mnohem vyšší a mohutnější tělo jí ji zastoupilo.
Vrazila do Williama v plné rychlosti. Anglického střelce si lidé všímali méně, protože už někde stihl svléct dres a nasadil si brýle. Sice ho to příliš nezměnilo, ale rozvášnění fanoušci už měli zrak zakalený mlhou nadšení nebo alkoholu.
"Omlouvám se!" vyhrkla, když k němu zvedla hlavu.
Vykulenýma pomněnkovýma očima si ho prohlížela zblízka a on se díval na ni. A smál se jí. Ono není divu. Co byste dělali vy, kdyby do vás po zápase vrazilo jedenáctileté dítě? Opatrně o krok ustoupila a založila ruce na hrudi, což mu jen dodalo další důvod ke smíchu.
"A co ty jsi zač?"
"Střelec!" vypálila na něj první odpověď, jaká jí přišla na mysl. "Střelec zmijozelského famfrpálového družstva v Bradavicích!"
Pozvedl obočí a jeho ruce na chvíli zmizely v kapsách. Z jedné poté vytáhl hůlku a zašeptal kouzlo.
"Tak..."
Zvědavě naklonila hlavu na stranu, až jí několik neposedných pramenů vlasů sklouzlo do očí.
"A letěla jsi někdy na dobrém koštěti?"
Přikývla.
"Ale no tak, já nepočítám Zametáky a Komety!"
Znovu se na něj zamračila a přitom jí pohled sklouzl na jeho hodinky. Za chvíli bude muset jít.
"Budoucí spoluhráčky bych si měl předcházet, co?"
Zazubil se na ni a vzápětí už ji popadl za pas. Netušila, kde se v jeho ruce vzalo koště, pravděpodobně za to mohlo jeho předchozí kouzlo. A pak se vznesli do vzduchu. Letěli tak rychle, že si to dřív sotva dokázala představit. Pevně se držela a zároveň cítila, že i on ji jednou rukou přidržuje v bezpečné blízkosti vlastního těla. Zavýskla, využila jeho jištění a pustila se. Roztáhla v letu ruce a naplno se smála. Nemohla uvěřit, že sedí na jednom z nejnovějších košťat. Mohl to být Nimbus. Nebyla si jistá, nestihla se podívat na násadu. Opřela se zády o staršího střelce a zapomněla na čas. Někdo je fotil, ale nevšímala si toho. William nakonec nasměroval jejich letecký prostředek do jedné z vyprázdněných lóží, takže fanoušci se k nim nemohli dostat hned. Ještě hodnou chvíli potom, co lehce přistáli, se díky tomu zdála naprosto ztracená v euforickém nadšení a vlastních myšlenkách.
"Tik tak," napověděl jí a zabubnoval ukazováčkem na řemínek svých hodinek.
Vyděšeně sebou trhla, když jí došlo, co naznačuje. Sotva mu stihla skočit kolem krku, vlepit mu rychlý polibek, poděkovat a už zase odbíhala pryč. Srdce jí bušilo tak, že myslela, že vyskočí z hrudi a vrátí se na stadion.

Objevila se u zbytku své třídy tak akorát v čas. Nebyla sice poslední, ale přesto na ni museli chvíli čekat. S tajemnou předtuchou, že všichni její zpoždění pochopí a omluví, až se jim dostane do rukou nejnovější vydání kouzelnických novin, se vydala vstříc konci dalšího školního dne.

Ještě když usínala, rozechvívalo ji vědomí, že dnešek přece nebyl špatný. Žádný den nemůže být špatný, když alespoň pár z jeho vteřin můžete strávit na koštěti.

Jak vypadá Velká síň o Vánocích?

Během Vánoc se Velká síň v Bradavicích mění na místo z jiného světa. Přestože obvykle je okouzlující, v tento čas se její výjimečnost teleportuje do závratných výšin představivosti těch největších snílků. Vyvedené k dokonalosti nejsou jen strop, zdi a dlouhé stoly, ale i ty nejmenší detaily. Ze stropu se sněží. Drobné vločky nejrůznějších tvarů se ale rozpadají těsně nad hlavami přítomných. Zdi zdobí větvičky jehličnanů svázané červenými a zelenými stužkami a v každém z rohů je jeden vánoční stromeček vyzdobený do barev jedné z kolejí. Ten největší vkusně spojuje barvy všech čtyř. Stoly pokrývají tematicky zdobené ubrusy, skřítci nezapomněli připravit krásně zdobené stříbrné příbory a dokonce i na dnu talířů jsou pro studenty i profesorský sbor připravené vánoční motivy. Na jaký asi dnes večer narazíte vy?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama