Smrt Sophie Lancaster

11. srpna 2015 v 0:59 | Berenika |  Gothic

Před sedmi lety, přesněji 11. srpna 2007 okolo jedné hodiny ráno, byla ve velké Británii napadena mladá dvojice. Důvodem byl jejich vzhled. Robert Maltby přežil, ale Sophie za svou příslušnost ke gotické subkultuře zaplatila životem. V jednom z parků Lancanshire na ně čekalo pět mladíků, aby se jim mstili za odlišnost. Patnáctiletý svědek vypověděl, že bez varování zaútočili na Roberta, který brzy upadl do bezvědomí. Dívka se ho poté snažila chránit vlastním tělem. Kopali do ní a strefovali se jí do hlavy. I přes pomoc náhodných kolemjdoucích a rychlého volání na tísňovou linku Sophie upadla do kómatu. Policisté uvedli, že při příjezdu nebyli schopní rozeznat, která z obětí je dívka a která muž. Detektiv Mick Gradwell řekl, že šlo o jednu z nejnásilnějších vražd jeho kariéry.

Sophie o třináct dní později zemřela. Lékaři zjistili, že již není šance, aby se probudila. 24. srpna 2007 souhlasili její rodiče s vypnutím podpory života. Dožila se 21 let. Přátele ji popisovali jako inteligentní a citlivou dívku, která se dostala do problémů pouze kvůli netoleranci okolí vůči jejímu vzhledu. Robert se v nemocnici fyzicky plně zotavil, ale útok mu předurčil život s trvalými následky. Další svědectví odhalila, že útočníci poté, co pár zanechali jeho osudu, slavili svůj úspěch.


Sophie Lancaster si zaslouží vzpomínku. Zaslouží si, abychom si připomněli, co řekl už Voltaire: "Naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka." Tolerance je to, co musíme přičíst do definice lidskosti, abchom zůstali lidmi. Nezáleží na tom, kým jsme, pokud neakceptujeme to, kým jsou druzí. Svět nikdy nemůže být o jednom člověku. Neznalost mladíků, kteří Sophii a jejího přítele napadli, zapříčinila její smrt. Nikdo ze čtenářů tohoto blogu je pravděpodobně nezná a málo kdo by je teď chtěl znát. Ale co kdyby jako malí měli přátele mezi lidmi ze subkultury? Co kdyby si jen přečetli pár článků nebo diskuzí a našli někoho, kdo by pro ně ztělesňoval dobrého člověka, přestože by se oblékal jinak než většina? Myslíte, že by pak byli schopni zaútočit na neznámého muže či ženu jen proto, že vypadají jinak? Sophie si nezasloužila zemřít. Pokud si ji a další oběti netolerance svět připomene, dostaneme šanci se naučit, že nic není černobílé. Musíme se jí pouze pevně chytit oběma rukama a šířit ji dál, aby naše svědomí mohlo zůstat čisté. Proto vás vyzývám, abyste vzpomínce na Sophie Lancaster věnovali alespoň několik minut při čtení tohoto článku a při sledování následujícího filmu. A pokud naleznete ještě několik minut navíc, podívejte se i na fotografie Sophie, Roberta i útočníků.

Rodiče Sophie po osudné tragédii řekli:
"Jsme hrdí, že jsme znali naši dceru. Byla zábavná, milá, odvážná a znala lásku. Byla to překrásná dívka se silným sociálním cítěním a hodnotami, díky kterým byla radost být s ní. Nejsme schopni zachytit celý její talent. Vidět znovu byť jen její úsměv je tak těžké, že to nejde vyjádřit slovy."

Pohřbu Sophie Lancaster se účastnily stovky lidí včetně filmového štábu BBC. V jejím osudném parku se brzy objevily květiny a vzkazy z celého světa. Později se zde objevila i pamětní lavička. Sophie byly věnovány koncerty i písně. Na filmovém festivalu Bacup bylo zavedeno nové ocenění pro inovativní a experimentální filmy "Sophie Award." V roce 2010 zahájil Robert Maltby, její přítel, výtvarnou výstavu s názvem "Crimson Iris: The Art of Sophie." V roce 2011 rádio BBC 4 vysílalo hru "Black Roses: The Killing of Sophie Lancaster." Hra je složena z básní Simon Armitage a vypráví Sophiin příběh ve vzpomínkách její matky. Vznikla i nadace s jejím jménem, která má pomoci nalézt vzájemné porozumění mezi veřejností a subkulturami. Bloodstock Open Air festival se na její počest přejmenoval na "The Sophie Lancaster Stage" a podpořil tak kampaň za tolerantnější svět. Sylvia Lancaster, Sophiina matka, získala za boj o toleranci uznání. Tvrdě bojuje dodnes.

Po Sophiině smrti byl na MTV 26. listopadu 2009 poprvé spuštěn tento krátký film se jménem "Dark Angel."


Matka Sophie řekla:
"Nejvíce mě zlobí, že Sophie je vnímaná jako ojedinělý případ. Možná je to, co se stalo Sophie, daleko od veřejnosti, ale reálné napadení od nikoho z nás daleko není. Když se budete řídit subkulturou, která je vám blízká, budete snadno vidět. Stane se z vás kořist."

Ptáte se, jak skončili útočníci? Policie brzy našla patnáct až dvacet lidí, kteří se pohybovali v dané oblasti během útoku. Vyslechnuto bylo více než sto lidí. Zatknuto bylo pět osob. Do vazby byli vzati pouze dva chlapci (15 a 16 let). Další tři (17, 15 a 15 let) byli propuštěni na kauci. Soud stanovil tresty za úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví. Po smrti Sophie Lancaster ale byly tresty zvýšeny. Park, ve kterém se neštěstí odehrálo, se dočkal zlepšení bezpečnostních opatření, jelikož šlo o místo často využívání mládeže ke konzumaci alkoholu a návykových látek nebo k vandalismu. Až 6. září 2007 soud pět hlavních podezřelých obvinil z vraždy. 10. března 2008 všichni přiznali vinu za úmyslné těžké ublížení na zdraví. Někteří stále popírali obvinění z vraždy, které bylo nakonec třem osobám odebráno.

Soudce v závěrečných poznámkách napsal:
"Tento hrozný případ šokoval všechny, kteří se o něm dozvěděli. Divoká zvířata loví ve smečkách a mají pro to oprávněný důvod. Loví, aby získala potravu. Vy nemáte důvod. Vaše chování té noci degradovalo lidstvo samotné."

27. března 2008 soud povolil zveřejnění jmen zbylých dvou mladíků. Byli to Ryan Herbert a Brendan Harris. Veřejnost se k postoji jejich rodičů postavila velice kriticky, protože když Harris prvně mluvil se svou matkou o útocích, žertoval a smál se. Detektiv Mick Gradwell dodal, že si nemyslí, že by středoškoláci pochopili závažnost svého činu. Bez přemýšlení si užili brutální útok na dva bezbranné mladé lidi. 28. dubna 2008 byli oba chlapci odsouzeni k doživotnímu trestu odnětí svobody. A další tři obžalovaní? Bratři Joseph a Danny Hulme a Daniel Mallett byli definitivně odsouzeni 29. října 2008. Joseph a Danny Hulmeovi byli odsouzeni na dobu pěti let a deseti měsíců. Daniel Mallet strávil ve vězení pouze čtyři roky a čtyři měsíce.

Mějte ale na paměti, že pro nás Sophie není vzpomínkou, protože my jsme ji neznali. Pro nás znamená něco jiného, ačkoli ne méně důležitého. Je naším symbolem boje za toleranci. Je černou růží na trnité cestě k lepšímu světu.

(Tento článek jsem původně psala pro BBB, kde byl před rokem prvně publikován.
Zdroj obrázku: pixabay.com)
 


Komentáře

1 Elizabeth B. Elizabeth B. | Web | 13. srpna 2015 v 20:09 | Reagovat

O gothickú subkultúru som sa zaujímala, bola som jej malou súčasťou, odniesla som si skvelú hudbu a je to časť môjho života. No, o Sophii som počula. Intolerancia je problém, ktorý pretrváva stále. Stretla som sa s ním aj ja a každý, kto sa "odlišuje" sa s ním stretol. Ľudia nemajú radi, to, čo nepoznajú a preto toto vzniká.
Pekne napísaný článok.

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 2. září 2015 v 23:44 | Reagovat

Nemohu než souhlasit a poděkovat za komentář. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama