101 cílů: první krůčky

25. dubna 2015 v 16:09 | Berenika |  Projekty
Na začátku roku jsem zveřejnila první článek k projektu 101 cílů za 1001 dní, pro mě to znamená plnit vlastní "výzvy" mezi 1. 1. 2015 - 28. 9. 2017. A vypadá to, že je čas se podívat, jak jsem v tom pokročila, na kterých pracuji a na které se teprve chystám. Ostatně neexistuje lepší donucovací prostředek k potlačení prokrastinace než dokumentace toho, co jsme už dokázali, nebo ne?



AKCE& CESTOVÁNÍ
Jako první oblast zmiňuji tu, ve které jsem nepokročila vůbec, pokud bych jako dovolenou bez rodičů necharakterizovala "neoficiální školní výlet" v podobě Harry Potter Maratonu, kterým jsme se s několika vyvolenými spolužáky zabavili na celý minulý týden. Ve většině akcí mi brání fakt, že nemohu být v Brně na víkendy, abych si mohla jen tak zajít na nějakou akci, které probíhají výhradně v pátek nebo v sobotu. A ani kdyby náhodou byly v neděli, moc by mi to nepomohlo. Poslední dobou se nemohu zbavit myšlenky, že systém, ve kterém jsou VŠECHNY internáty dostupné středoškolákům, na které jsem narazila nebo alespoň slyšela kladné ohlasy, zavřené na víkendy, je zkrátka a jednoduše postavený na hlavu.

Zmijozelská kravata, vidíte? :3

DOMÁCNOST
Tady už jsem si vedla lépe. Místo bylinek, o které bych se mohla starat jsem si ale pořídila masožravku a přestože z mého seznamu věcí do domácnosti, které potřebuji, dost položek ubylo, ještě víc jich tam zůstává. Spousta bodů je sporných. Jelikož jsem musela přestat chodit na hodiny klavíru, těžko se mi jen tak na malých, "děckých" klávesách postupuje dopředu.

Bydlení v Brně je, jak jsem již zmiňovala, na draka. Jediné, co zvládám řešit je, že v maturitním ročníku nebudu moct být na pokoji pro dva, protože na jediný pokoj pro dva, který na našem intru je, se dávají slečny, které pro internát něco udělaly. Zdaleka nezáleží na tom, že jsem pomáhala, s čím jsem mohla, udělala, co mi kdo řekl. Nezáleží na tom, že jsem rok chodila na domovní rady. Nezáleží na tom, že jsem chodila na přednášky a koncerty a to mnohdy i když jsem nemusela, aby tam mladší kamarádky, které to mají povinně, nebyly samy a aby jim tam vůbec někdo chodil, protože se jedny a ty samé přednášky opakují každý rok. A kvalita besed klesá každým měsícem. Vznést nárok na pokoj pro dva je nemyslitelné. Nikdo mi nebrání napsat žádost. Nikdo mi nebrání napsat motivační dopis a snažit se. Bohužel mi bylo jasně naznačeno, že jakákoli snaha bude stejně zbytečná - pokud tedy nejsem konzervatoristka, která zpívala nebo hrála na koncertech nebo nechodím na uměleckou školu a nenamalovala jsem něco na internátní zeď.

Pokoj pro čtyři mě v maturitním ročníku ani trochu neláká. Mám holky ráda, ale jsme každá z jiné školy, jiného oboru a ještě k tomu i jiného ročníku. Jako maturantka budu na pokoji pravděpodobně jediná. Budu se potřebovat nahlas učit mnohem víc než teď. Budu se chtít ráno pořádně vyspat, což nebude zrovna příjemné, pokud se zase sejdeme v takovém složení, kdy každá vstává o půl hodiny později/dřív nebo když bude mít jedna ze spolubydlících sebevražedné sklony v podobě dělání úkolů/kreslení/vstávání a-nemám-ponětí-co-tak-brzo-dělá v pět ráno, ačkoli odchází v 7:45.

Pokud znáte internát, kde jsou pokoje po dvou nebo po třech, ubytování kolem tisícovky a možnost zůstávat na víkend... sem s ním!

KNIHY & ČTENÁŘSTVÍ
Neznám čtenáře, kterému by nepřibývaly knihy závratným tempem - ať už ty vlastní nebo položky na seznamu výpůjček v knihovně. Každopádně jsem velice pyšná na bod, který se mi podařilo splnit hned v lednu a tím bylo navázání spolupráce s dalším nakladatelstvím. Od listopadu minulého roku píšu recenze pro OMEGU, od letošního ledna pro FRAGMENT. Zrovna, mimochodem, čekám na nové knížky. Brzy se můžete těšit na recenzi posledního dílu Honu od Andrewa Fukudy nebo na "dorecenzovaní" série Elyonova země od Patricka Carmana.

Navíc se mi podařilo pořídit si filmový/knižní plakát, což bylo dalším z "úkolů." A aby to nebylo úplně jednoduché, vyrobila jsem si ho. Už jste ho tu mohli vidět, podařilo se mi za něj vyhrát celou knižní sérii Hunger Games a překrásný náramek. Pak jsem začala plakáty vyrábět jako na běžícím pásu - subkulturně laděné, knihovnické i knižní. Za odměnu jsem si na začátku roku i jeden koupila. Je z nich největší, zdobí střed mého pokoje a kopíruje jeden z přenádherných obrazů mé oblíbené Victorie Frances.

Úspěšně pokračuji s plněním knižní výzvy (16/100) a kompletováním svých oblíbených sérií a své sbírky knih od Douglase Prestona a Lincolna Childa. Jen k tomu, abych si napsala o autogram, se pořád nemohu odhodlat. Ke splnění dalších dvou bodů mi chybí zúčastnit se jedné literární soutěže a uspořádat jeden knižní projekt.

OSTATNÍ
Do této kategorie patřilo vyhrát jakoukoli soutěž. A věřte nebo ne, ale tohle přání se mi splnilo hned 1. 1., tedy v den, kdy jsem projekt sepsala a zveřejnila. Vyhrála jsem krásné knižní záložky. Během února se mi podařilo vyhrát novou knihu od Petra Maye a ve škole jsme se s kamarádkou umístily druhé v soutěži dvoučlenných týmů - v Debatiádě.

Snahu vést si deníček na zapisování snů jsem zatím vzdala, protože jsem znovu viděla druhý díl Harryho Pottera je ráno zkrátka zapisovat nestíhám, i kdybych chtěla a nechci je jen rychle naškrábat tím nejhorším, nejrychlejším škrabopisem, jakého jsem schopná.

PARTNER & RODINA
Tohle na dálku zkrátka plnit nejde a když už jsme spolu, na filmové maratony a tak dále není čas. Jistě si dokážete představit, kolika jiným činnostem se musíme plně věnovat. Projekty přijdou na řadu až o velkých prázdninách. Možná.

Zato se mi splnil sen, který jsem do svých cílů nezařadila. Jednoduše už jsem po letech planých slibů nevěřila, že se to stane. Byli jsme na střelnici. Neskutečně jsem si to užila a (nerada to přiznávám) zamilovala jsem se do toho pocitu bezpečí a moci, když máte v ruce zbraň. Jako vždy se zde navíc projevil alespoň jeden paradox - nejlépe se mi střílí z devítky a to i přes zpětný ráz jen když ji mám v jedné ruce. Zbožňuju to! Měla jsem do svých cílů zahrnout potřebu tréninku na zbrojní průkaz.

ŠKOLA & PRÁCE
O brigády je nouze a všechny, o které jsem se snažila, mi ztroskotaly na víkendech mimo Brno. A jsme u toho zase. Internát. Víkendy. Zlo nejvyššího kalibru! Právě na tomhle jsem ztratila možnost pracovat v nové pobočce Levných knih, nepočítám-li fakt, že mi do karet nehrála ani škola, která jako naschvál končí každý den úplně jinak a neshoduje se se směnami. Díky tomu mě nevezmou ani do obchodu, se kterým jsem předtím počítala jako s variantou brigády po dosažení plnoletosti. Dokonce ani call centrum skrze víkend nevychází, pokud bych nechtěla být denně v práci do devíti hodin, abych splnila požadovaný počet hodin.

Možná si řeknete, že to není tak zlé... Moje spolubydlící už ale mnohdy mezi devátou a desátou hodinou spí, takže pokud nejsem připravená na další den do té doby, mám zkrátka smůlu a už nic neudělám. Můžu si maximálně zapnout lampičku a snažit se otáčet stránky co nejtišeji, abych ji neprobudila. Sprchovat se teoreticky můžeme do devíti třiceti. To bych tak tak přišla z práce bez šance to stihnout. Sice to nikdo nedodržuje, ale... Ne, nešlo by to. Zbývá mi doučování a práce přes internet. Držte mi drápky při shánění.

Co se týká školních bodů, pokročila jsem zatím jen v jednom. Dočítám první ze tří knihovnicky zaměřených knížek a mohu s klidem říct, že jsem nikdy nečetla krásnější knihu od současného autor, který by se zaměřoval právě na můj obor. Alberto Manguel, Knihovna v noci. Vřele doporučuji, je to zážitek hodný každého pravého knihomola.

TECHNIKA & RUČNÍ PRÁCE
Bez brigády se těžko nakupuje a tak jsem v této části nedělala nijak mílové kroky. Díky osmnáctinám a vyčerpání veškerých záložních fondů z posledních prázdninových brigád ale konečně mohu psát z nového notebooku. Lucius je sice pomalejší druh Aceru (někdy mám pocit, že bez chladící podložky přeřazuje na želví rychlost), ale vážím si ho. Spolu s chladící podložkou k němu mám i svítící myšku a pokud se mi podaří mu časem trochu rozproudit krev, aby se nesekal při každé složitější operaci, bude to dokonalé.

Navíc jsem si udělala cosplay své OC postavy z chatové RPG na Harryho Pottera. Fotku můžete vidět výš. Agnes, za kterou hraji a se kterou sdílíme snad veškerá stanoviska (až na to, že jí je jedenáct a já jsem plnoletá, takže do některých bude muset ještě dorůst), je bradonským charakterem. A BRADON je skvělá stránka, kterou všem doporučuji. Ale pozor, už začala výuka! Pokud chcete hrát, měli byste si pospíšit, ať nemusíte dohánět spoustu úkolů a shánět si zápisky ze zameškaných hodin.

ZDRAVÍ & ŽIVOTNÍ STYL
K tomuhle mám jen tři slova. Cvičit. Cvičit. A cvičit. Zatím jsem ztroskotala na teorii, ale zkusím jako špatný kapitán nejít ke dnu se svou lodí, dostat se na nějaký pustý ostrov, založit tam knihovnu... a nebo bych prostě mohla bojovat se studem a začít pořádně cvičit na intru.

A jak vy plníte své cíle?
 


Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 16:32 | Reagovat

No, co se cestování týče, tak jsem na tom stejně jako ty - také toho moc nenacestuji... Jen dnes jsme byli na atletickém závodě, ale to bylo jen asi deset kilometrů vzdálené od mého domu :-D.
Jinak se vcelku snažím, více se věnuji škole, zároveň i blogu a kynologii najednou... Necvičím sice, ale to není můj cíl, já cvičit nepotřebuju :D :D. Přeji hodně štěstí a pevné vůle při plnění cílů ;-).

2 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 19:19 | Reagovat

Máš skvělý nápad, držím palce, ať všechny cíle zvládneš...

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 19:54 | Reagovat

Jak to tak čtu, jsem ráda, že nejsem na intru, protože dost omezuje...
Já si za svými cíly jdu celkem pohodově, jen mě štve, že nemám moc času na kamarády... Už se těším na prázdniny! :D

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. dubna 2015 v 20:23 | Reagovat

Moc pěkný článek! Já se momentálně snažím začít zdravěji žít a na letošní léto konečně plánuji začít pořádně cvičit. :) Vždycky mě zajímala jóga, tak snad se zadaří a někde narazím na nějaké středisko.
Mimochodem přeji pěkný a pohodový zbytek víkendu.

5 RoyallifeCZ RoyallifeCZ | Web | 25. dubna 2015 v 21:58 | Reagovat

:) Mě tenhle rok vychází pouze kategorie cestování a knihy. Zbytek už ani nekulhá, spíš se plazí! A to cvičení je kapitola sama o sobě. Nicméně držím pěsti :)

6 Pyrethera Pyrethera | Web | 25. dubna 2015 v 22:19 | Reagovat

Já na plnění cílů dočasně rezignovala. Je ale skvělé, že Tobě se tak daří - snad to bude podobné i po zbytek roku ;)

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 16:51 | Reagovat

[1]: Tož já bych cestovala ráda, ale ne na internát. Taková cesta se během let stává bezpředmětnou a díky opakování a nemožnosti se z ní vyvléknout mě jen nudí a demotivuje. Ale s výlety, to je jiná, to hned cesty ubíhají jinak!

Všem děkuji za milé komentáře. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama