[PLAKÁT] Budoucnosti nikdo živý neujde

23. února 2015 v 18:02 | Berenika |  Galerie snů
Když si kreslím tenhle typ "plakátů," je to pro mě vlastně jako kreslit a vybarvovat mandalu. Pokud práci nedokončím v horizontu dvou dnů nebo nejlépe několika hodit, původní představa se ztrácí. Znamením pro vznik ani zdaleka není soutěž nebo zajímavý citát, slovo či slovní spojení, které bych chtěla zvěčnit, ale pocit. Stejně jako u mandaly. Dřív jsem se jen "vypsávala." Teď, zdá se, se dokážu i "vykreslit." Naštěstí (či naneštěstí) jako vždy mírně atypickým způsobem.


Tenhle plákat (tedy jeho fotografie) putoval do Novoroční soutěže u Basterky. A i když se neumístil, kreslení se mi rozhodně vyplatilo. Měla jsem důvod se seznámit se zajímavou blogerkou, se kterou kromě blogování sdílíme i obor a také jsem si našla spoustu nových, zajímavých citátů.

Ale začneme fotografií. Co pro mě znamená rok 2015? Inu, první dva měsíce a osmnáct dní tohoto roku zůstávám neplnoletou. A potom přijde ten zlom. Ze dne na den se mi změní svět - a nebo taky ne. Tak či tak, panenka má symbolizovat onu poslední "formální nedospělost," formální uzavření kapitoly "dětství." Možná i proto jsem podvědomě zvolila jako jednu z knih Lexikon Harryho Pottera, který mě právě "dětstvím" procházel a jako další Zajíce s jantarovýma očima, který mi evokuje představu dětí hrajících si s japonskými miniatury. Tahle panenka je pro mě vlastně podobným "necuke," ačkoli není jediná svého druhu a nemám ji vystavenou ve vitríně na smaragdově zeleném sametu.

Dospělost? Jak relativní!

"Dospělý je člověk, který už ví, že proti blbcům nic nezmůže."
- Gabriel Laub

Čtenáři tohoto blogu už znají mou posedlost D. Prestonem a L. Childem. Proto ani na takové fotografii rozhodně nemohli chybět. Momentálně zde můžete vidět všechny jejich knihy, které vlastním, vyjma Knihy mrtvých, kterou jsem se odhodlala půjčit kamarádce. (Taky je pro vás tak těžké se byť jen na pár okamžiků vzdát mazlíčka oblíbené knihy?) Pointou je, že bych ráda během roku díky prázdninové brigádě dostála jednomu ze svých 101 cílů a toto autorské šílenství zkompletovala.


Tím se dostávám k citátu. Ve chvíli, kdy jsem jej přepisovala, jsem měla doma knihu "Nikdo neunikne." Sice jsem ještě nevěděla, jak dobře ji R. Sardou napsal, ale nějak mi utkvěla v hlavě a slova Gabriela Lauba už první myšlence jen dodala šťávu a konečnou podobu. Až do psaní tohoto článku pro mě ale, s hanbou přiznávám, bylo jméno citovaného esejisty neznámé. A nyní musím říct, že se mi ten člověk z toho mála, co o něm vím, zamlouvá a že rozhodně nezůstal u jediného citátu. Jak se vám líbí třeba tento?

"…kdyby slepice měly dost rozumu, aby mohly chápat, jaká to je čest patřit k nějakému národu,
pochopily by také, že je ponejvíce pojídají příslušníci vlastního národa."
- Gabriel Laub

Pro potřeby tohoto článku několik citátů stačí. Pro moje ale nikoli, internetová nabídka tentokrát mé druhé já (zapřísáhlého informačního pracovníka) rozhodně neuspokojila. A tak budu hledat dál, možná se poohlédnu i po nějaké jeho rozsáhlejší práci. Zdá se, že mě má co naučit.
 


Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 23. února 2015 v 21:47 | Reagovat

vypadá skvěle!:-) já si zase maluju po zdech se stejnými pocity jako ty ty plakáty:-) supr!:-)

2 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 24. února 2015 v 11:18 | Reagovat

Plakátek se moc povedl. :) Myslím, že zpracování mluví za vše.
Ale jen jeden komentář si teď neodpustím. Také jsem si říkala, co se se mnou stane, až se přehoupne ta hranice a sedmnáctka padne spolu s dětstvím v krutém souboji s dospělostí.. ale.. nakonec? Nevím, třeba to bude cítit jinak, ale.. já si nakonec žádné změny nevšimla. Jsem to pořád já, nejsem nijak moudřejší, má hlava není o moc víc těžší a.. vůbec obecně. Žádné změny opravdu nevidím.

Jsem tedy zvědavá, jak to budeš vnímat ty. :) Ono je možná ale takové to.. "hurá, jsem stále stejná!" nejlepší. Protože k dospělosti musí člověk dojít postupně a pomalu,. A navíc.. "K čemu je být dospělý, když člověk nemůže být někdy také trochu dětinský.." ;) No ne?

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 27. února 2015 v 23:26 | Reagovat

[2]: Předpokládám, že se nic nezmění, ale pravý opak vnímám z přístupu mamky. Jako kdyby předpokládala, že v den mých osmnáctin se něco změní, přehoupne se celá jedna perioda a jako na povel zmizí z pokoje všichni plyšáci, protože v tu chvíli budu dospělá. :D

Ale ono tak či tak... Každý dospělý člověk musí být občas alespoň trochu dětinský, jinak by se musel zbláznit, no ne? Takže "hurá, snad budu stále stejná!"

4 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 28. února 2015 v 15:42 | Reagovat

málem bych na tebe "Bereniko" zapomněl... daří se ti očividně stále lépe. v pořádku jen tak dál, přijdu zas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama