[3/5] Kulička / Guy de Maupassant [OMEGA]

28. února 2015 v 16:47 | Berenika |  Knižní recenze

Autor: Maupassant, Guy de (1850-1893)
Název knihy: Kulička
Počet stran: 192 str.

Nakladatelství: OMEGA
Rok vydání: 2014
Pořadí vydání: 1. vyd.
ISBN: 978-80-7390-238-4

Anotace:
Z Rouenu obsazeného pruským vojskem odjíždí dostavník se zajímavou společností. Cestují v něm měšťanský, kupecký a šlechtický pár, dvě jeptišky, mladý radikální republikán a baculatá nevěstka Kulička. Ta se dobrodušně se spolucestujícími rozdělí o své hojné zásoby jídla a cesta jim všem pak rychle utíká až do večera, kdy musí zastavit v zájezdním hostinci. A tam začnou problémy... Kulička je skvělou Maupassantovou povídkou nemilosrdně odhalující maloměšťáckou ubohost a pokrytectví, které se během půl druhého století vlastně vůbec nezměnily. Kniha obsahuje i další výtečné mistrovy příběhy Věno, Zločin otce Bonifáce, Štěstí a Mstitel.


Recenze:
Kulička je sbírkou Maupassantových povídek rozdílné kvality, délky i tématu. Kdybych ji měla charakterizovat jedním slovem, řekla bych, že je "rozmanitá." Každý si najde svoje, ale každý najde i něco, co se mu nebude líbit. Přestože konečné hodnocení je vysoké, pro některé povídky jsem zkrátka neměla pochopení. A přestože ubírám dvě hvězdičky, u některých povídek jsem si čtení užívala v pravém slova smyslu, uměly pobavit, ale i rozesmutnit.

Tentokrát se, kupodivu, nespletla ani učebnice literatury. Povídky, které jsme si kdysi uváděly jako Maupassantovy nejlepší, skutečně za nejlepší považuji - Kuličku, nejdelší povídku z celé knihy, a Lůžko 29, tu takřka hororovou. Lůžko 29 jsem si oblíbila ještě o to víc, že mi jej hodiny literatury neprozradily celé. Má navíc tu zvláštnost, že takřka do posledního odstavce netušíte, kdo je skutečným hlavním hrdinou. Oproti tomu první povídka už mě nemohla ničím překvapit, znala jsem ze školy zápletku i konec díla. Naštěstí zde byla ještě přidaná hodnota v podobě skvělého Maupassantova popisu postav, který jsem tolik chválila už u Miláčka. Kulička na postavách staví a tak jsem si je řádně užívala i přes vyspoilerovaný děj.

Najdeme zde celkem 19 povídek - některé mistrovské, některé podprůměrně obyčejné. Čekala bych, že budou seřazené podle let, kdy je napsal nebo jen podle abecedy... A nic z toho se nekonala. Berme to jako drobnou vadu na kráse, kterou zcela vynahrazují ilustrace. Omega si své čtenáře (včetně mě) grafickou stránkou knih řádně zhýčkala.

Autor se často věnuje filozofickým otázkám. Za nejfilozofičtější povídku bych označila Štěstí. Vypráví nám o lásce, o souznění duší, o výběru mezi majetkem a vztahem. Vypráví o pochopení či nepochopení individuální volby člověka, z jedné strany krásné, z druhé trochu hloupé. Jako bonus dostáváme výčet chyb a vlastností "nevzdělaných ras," které mají být "...prudké, nenávistné, nevědomky lehce vznětlivé, ale také velkomyslné, oddané, naivní, otevírající své dveře kolemjdoucím a dávající své věrné přátelství na nejmenší projev sympatie." Nepřipomíná vám to někoho?

Slíbila jsem, že u Maupassanta se i zasmějete a to především u zvláštní povídky, která nese název "Knír." Na pouhých pěti stránkách (i s ilustracemi) se seznámíme se všemi verzemi kníru a především s jeho důležitostí. Pro nás má povídka neskutečný nádech ironie. Ve skutečnosti ani neznám nikoho s knírem! Nutí mě to uvažovat, jestli byla takto zamýšlená nebo zda ji autor myslel vážně. (Ne, to není možné!) V celé knize, tak či tak, nejspíš není žádná vhodnější ukázka. Tak tady ji máte!

"Nelíbí se mi takhle tak moc, že kdyby si nedal hned zase narůst knír, myslím, že bych mu byla nevěrná. Opravdu, muž bez kníhu, to už ani není muž. Plnovous nemám ráda, vypadá skoro neupraveně, ale knír, ó! Knír je nezbytný pro mužský vzhled. Ne, neumíš si představit, jak ten malý kartáček vousů na rtu je užitečný oku a... a... vzájemným manželským vztahům. Napadlo mě o té věci hodně úvah, které se ti neodvažuji ani napsat. Řeknu ti je ráda..., ale šeptem."

...

"Ptáš se, odkud pramení ta svůdnost kníru? Copak já vím? Především rozkošně lechtá. Knír cítíš dřív než ústa a celým tělem, od hlavy až k patě, tebou projede půvabné chvění. To knír líbá, rozechvěje kůži a dává nervům ten rozkošný třes, po kterém slabounce zvoláš: 'ach!' jako když ti je velká zima."

...

"Není lásky bez kníru!"

Hodnocení: 3/5

Děkuji za zaslání recenzního výtisku nakladatelství OMEGA.
Knihu Kulička můžete zakoupit v prodejnách nebo eshopu Knihy Dobrovský.
 


Komentáře

1 Nikuš Nikuš | Web | 28. února 2015 v 16:59 | Reagovat

Táto kniha je maturitnou otázkou a rozmýšľala som o tom, že by som si ju prečítala, lebo keď sme to brali v škole, tak ma to celkom bavilo :)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2015 v 18:00 | Reagovat

S tím knírem jsem si vzpomněla na jedno rčení že: Pusa bez vousů je jako zelí bez masa.
Knihu jsem četla už dávno, zrovna jako Miláčka.  Povídka Kulička opravdu ukázala pokrytectví lidí, využít - odkopnout při nejbližší příležitosti z pochybného mravokárství.

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. února 2015 v 23:03 | Reagovat

[1]: Také si ji nejspíš vezmu, rozebírat se bude skvěle. :)

[2]: A tak byla nakonec prostitutka morálně výš než všichni mravokárci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama