Kreativní nástěnka

16. ledna 2015 v 16:01 | Berenika |  Galerie snů
Znáte to, když má něco pěkný obal, ale vy nevíte, co s tím? Hračky pro děti, stará taška s hezkým obrázkem, které se už ale protrhlo dno... A co třeba ten obrázek vystřihnout a udělat si "tak trochu" kreativní nástěnku? Pro tu moji posloužily dvě krabice od Monster High, stužka z vánočního dárku od kamarádky, fotky a oborové letáčky. A co by mohlo sloužit pro tu vaši?



Možná je to kapku dětinské, ale první fotka je z doby, kdy mi ještě nebylo ani patnáct. Poslední ze sedmnácti. Přijde mi to hezky symbolické, takové "uzavřené dětství" mezi něčím, co jsem sice neměla, ale už tenkrát mě to plně charakterizovalo.

Na nástěnce mám fotku z lázní. Byla jsem dvakrát v Karolíně, těsně (nebo možná ne tak těsně) pod Priessnitzovými lázněmi. A bylo to první skutečné místo, kde jsem cítila, že tam patřím. Zažila jsem tam první trapasy, první nevyřčenou platonickou zamilovanost a skutečně jsem si to užila. Našla jsem si tam kamarádky nehledě na to, jak jsme byly a jsme rozdílné. A i když ani jedna z těch známostí neptřetrvala, vzpomínám na ně ráda. Vzpomínám, jak jsem nechtěla odjet. Toužila jsem tam zůstat až do konce svých dní.

Další fotografie je z mého devátého ročníku na druhé základní škole. Tam jsem si našla první lidi, kteří nebyli jen "známí" nebo "kamarádi z dětství," ale "přátelé." Možná ne přes společnou lásku k oboru, který jsme tenkrát neměli, nebo k poezii (či jiným věcem, které mě definují), ale brali mě a já brala je a cítila jsem se s nimi dobře. Oblíbila jsem si valnou většinu spolužáků a především učitelů. Měli jsme skvělého třídního, který si dokázal získat pozornost a respekt i těch neproblémovějších součástí třídy. A že byli problémoví, to vůbec neznamenalo, že bych je neměla ráda. Byla to prý nejhorší třída na škole, ale já se cítila hrdá, protože jsem byla její součástí. Také jsem zde psala do svých prvních literárních soutěží a to ne díky svým dvěma češtinářům, ale díky učitelce chemie a biologie. Dodnes na to moc hezky vzpomínám a jsem jí za usměrnění mojí životní dráhy a tak dále neskonale vděčná. A je to taky první část mého života, kde jsem dokázala vyfiltrovat všechno to, že mě někdo nemá rád, nelíbím se většině nebo se neoblékám podle poslední módy a spoustu dalších pubertálních otázek a odpovědí. Zkrátka u mě poprvé převládly ty dobré chvíle. A ty dobré vzpomínky. A 300 zameškaných hodin za pololetí bez větších problémů s doháněním.

Ale nebylo to úplně ono. To až na střední. První dva ročníky zmapované na fotografiích. Třetí už bude patřit jinam. Dva plakáty od Wulfiho dokazují soudržnost všech ročníků a moji lásku k oboru. Zdá se, že jsem konečně našla svoje místo. Alespoň na čtyři roky. Přes veškeré problémy a neshody to tam mám ráda a těším se tam na každý nový den.

Touhle "galerií života" ale zároveň jedna významná epocha končí. V březnu mi bude osmnáct... a symbolicky vzato začne další. A doufám, že brzy potom nasbírám ještě lepší materiál na další nástěnku.
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 20:57 | Reagovat

Tak to já bych se na nástěnkování měla taky vrhnout... no spíš síťování :) Fotky si připnu na sítě, více se mi to totiž hodí k pokoji než nástěnka... Ve sbírce mám fotky ze základky a z kroužků, protože na střední jsme se ještě nefotili (a když už, tak samé blbé selfie :D)

2 stuprum stuprum | Web | 16. ledna 2015 v 20:59 | Reagovat

Dýchání je důležité, cvič ho. :)

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 23:34 | Reagovat

[1]: To chce vzít do třídy foťák nebo alespoň někoho, kdo má foťák a převzít iniciativu. :D Já mám, bohužel, z prvních dvou let střední všechny vzpomínkové fotografie pořizované mobilem, takže se je raději ani nesnažím tisknout. Ale je to lepší než nemít nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama