Sousedské spory

7. srpna 2014 v 22:01 | Berenika |  Aktuálně
Máte sousedy, kteří vám pravidelně hýbají žlučí? Dělá vám někdo z vašeho okolí takové naschvály, že máte pocit jako kdyby jste byli ve škole mezi bandou šikanujících dětí? Nám ano. A přesně to je i další důvod, proč nemám ráda své místo bydliště. Po dlouhé době v sobě nedokážu udržet vztek. A nevidím řešení. Pokud jste nějak dokázali urovnat sousedské spory, prosím, napište mi. Ráda se nechám inspirovat. V opačném případě mi bude muset stačit pomyšlení, že jsem se ze svého problému zase jednou zkusila vypsat...


Všechno to začalo vcelku nevinně. V malém městečku na východě naší politicky i ekologicky vzato znečištěné země si dva mladí lidé, kteří se právě vzali, vlastníma rukama přestavěli malý rodinný domek v rodinný dům s obrovskou zahradou. Její částí byla velká oplocená zahrada s jabloněmi a dalšími ovocnými stromy, ale také dlouhá nikdy neoplocená část. Druhá polovina by se dala rozdělit na další dva díly. První jako malé políčko a druhý jako louka. Časem vše splynulo v jedinou dlouhou louku. Mladému páru se narodilo dítě. Otec rodiny nastoupil k sedmnáctileté službě u policie a matka horlivě pracovala, nehledě na vážné problémy s páteří, které se doteď nachází jen pět procent pod invalidním důchodem. Jelikož se zabydleli na samém konci městečka před další vesnicí, naproti domu měli řeku, na konci ulice rybník a les a za svým domem pouhé zahrádky. Vše se zdálo idylické.

Proč se takové místo znelíbilo jejich dceři, to by vydalo na několik dalších článků. Každopádně když se vrátila ze svého internátového ráje domů, nestačila se divit, jak se dokážou vyostřit vztahy se sousedy, které ani nevidíte. A kteří tam vlastně vůbec nemají být... Protože za domem jejích rodičů byly pouze zahrádky, na kterých se nacházelo pár chatek, jeden menší letní domek a jeden menší dům na samém konci, bylo všem záhadou, jak je možné, že zde najednou vyrostl (a byl povolen) patrový rodinný kolos a že se do něj vzápětí nastěhovala jakási stará známá. Nikomu to ale nebylo proti srsti, protože rozhodně nevypadala nepříjemně ani neměla špatnou pověst. Byla to učitelka ze školky, žena ve středních letech. Pěkně oblečená s pěkně vypadající zahradou. Nikdo nehledal důvod, jak je možné, že má dům na pozemku, na kterém by nic takového být nemělo. Učitelka ze školky by přece nešla proti zákonu!

První potíže ale začaly už dávno. Bylo před zimou a naše neoplocená louka skýtala zlodějům větví na jejich milované záhonky vše potřebné. Dva máminy stromky, které si přivezla od známých z Chorvatska, se jeden večer ocitly bez listí. Stejně tak se nějakým způsobem prohloubila díla v plotě do vedlejší zahrady (jelikož je soused můj strýc a na zahrádku sousedící s naším pozemkem příliš nejezdí ani tam nemá dům, neřeší to). Táta byl zrovna na zahradě a v tu chvíli uviděl ženskou postavu, jak si to přes náš pozemek od našich stromů s pořádným kolečkem plným chvojí namířila domů. Byl bohužel zrovna po operaci kolene a tak ji nemohl dohnat. Přesto za ní nějak dokulhal až k její bráně. Zlodějka na něj ale ani nepromluvila, nevrátila se a druhý den už nebylo možné dokázat, že větve pochází z naší zahrady. Už smíchané se strýčkovými "krášlily" její záhonky před zimou. Sousedská nevraživost na tomto místě zasela své kořeny. Ona žena se nikdy neomluvila.

Před jejím domem později vyrostla jakási zahrada keříků, kterými si ohraničila kus pole a udělala si z něj parkoviště. Ohraničila pak i zbytek, aby nebylo vidět, že do kraje pole odváží odpadky ze zahrádky, ať už shnilé ovoce nebo jiný materiál do kompostu. Tato část pole, kterou ale kdysi děda zapůjčil JZD, stále formálně patří nám. Hned vedle parkoviště si pak na veřejném pozemku u veřejné cesty kolem zahrádek udělala taky zásobárnu dřeva (a vsadím se, že i to je nakradené). A aby toho nebylo málo, na stejné části pozemku, který jí nepatří, vyrostl záhonek se slunečnicemi. Ještě později se ukázalo, že si přivlastnila mnohem víc než tento "malý" kousek před svojí bránou. Měla totiž psa, který se probíhal po celé cestě, kdykoli byla venku, aby náhodou se psem po okolí její zahrádky nemohl projít někdo jiný a nějak jí neznectil přivlastněný prostor. Vše vyvrcholilo tím, že tento pes (naštěstí jen cosi zakrslého) kousl babičku do nohy.

Já mám našeho ovčáka vždy na vodítku. V prostoru zahrádek daleko za městem náhubek mít nemusí. Večer ho táta bere i bez vodítka, pes má totiž policejní výcvik a pána poslechne na slovo, i kdyby se náhodou v okolí objevil někdo cizí s dalším mazlíčkem. Když jsem dnes šla na procházku kolem zahrádek, jako vždy jsem zahradu milované sousedky přešla rychlým krokem. Někdy si ten kousek s Dastym i proběhneme. I vzduch kolem je hmatatelně jedovatý! Dnes ale byla před její zahradou návštěva. Přestože viděli, že mám psa, roztáhli se po celé cestě, abych je musela obcházet nejnepříjemnějším místem. Za tuto nepříjemnost jsem zahodila slušné vychování stranou a prošla kolem bez pozdravu. Na zpáteční cestě se opakovalo prakticky totéž. Obcházela jsem je tak důkladně, že jsem si málem vymkla kotník. Viděli to. A neslyšela jsem jediné slůvko starosti. Spíš jako kdybych slyšela myšlenky: "To ti patří, huso pitomá!"

Stále by to nebylo dost na to, aby přetekla míra mé trpělivosti. Večer jsme se šli ale s tátou projít. Dřív jsme nahoře sbírali šišky, co přepadaly přes plot. Zbytečně se jinak rozjezdily auty zahrádkářů a znečistily cestu. Teď už tam nejsou. Přesto si občas vezmeme košík a jdeme. Nahoře je spousta opuštěných zahrádek, kam za celý rok nikdo nepřijede a jedna z nich už prakticky vzato nemá plot a jen o pole dál už je les, přičemž začínají růst houby. Je to úžasné místo na procházku. Dnes jsme si ji chtěli s tátou užít. Když jsme se ale vraceli, cítila jsem v zádech vražedný pohled. Zrovna jsme procházeli kolem zahrádky, před kterou se přes plot vysemenily květiny. Ani nevím druh. Ale věděli jste, že cokoli, co přesahuje plot, je možné utrhnout? Jednu jsem pro mámu utrhla, vědoma si toho, že je to nejen naprosto legální, ale také že tím nikomu neublížím, protože na oné zahrádce jsem letos ještě nikoho neviděla a pravděpodobně ani neuvidím. Odkvetly by, aniž by někomu přinesly trochu potěšení a rozzářily něčí dům. V té chvíli se ale ozval rozzlobený hlas.

Naše milovaná sousedka přeběhla celou zahradu, možná i vyběhla z domu, jen kvůli tomu, aby otevřela bránu a zkontrolovala si, jestli jí náhodou náš pes nestoupl na pozemek, který neoprávněně považuje za vlastí. (Řekla bych, že v tom bude nějaký druh mentální poruchy.) A tak zloděj křičel: "Chyťte zloděje!" Už si přesně nevybavím, co říkala. Vím jen, že táta jí na tu vzdálenost taky něco odpověděl a že měla něco proti tomu, že jsem si utrhla kytičku z veřejného pozemku. Nic ale nebylo sprosté. Jen takové "nevinné" výtky toho, co si jeden myslí, že druhý dělá špatně. Pak ale Ježibaba zalezla do úkrytu a ven vylezlo její štěně. Podle hlasu může být jejímu synovi nanejvýš patnáct, tedy by byl o dva roky mladší než já. A právě tenhle kluk zničehonic na tátu zařval: "Vyhul si péro a zmizni!"

Omlouvám se za vulgární výrazy, které obvykle nepoužívá. Je zde pouze, aby byla zachována autentičnost citace. Zůstala jsem stát jako opařená. Vyměnili si s tátou jen tři věty, než ona zalezla a přišel tenhle kluk. Sousedka si začala a sousedce taky pěkně rychle došly argumenty. Že se stane tohle jsem ale skutečně nečekala. A takhle prosím vychovává děti učitelka z mateřské školy! Tomuhle svěřují matky své nejmenší! Už se jen bojím, že nám jednoho dne hodí něco otráveného na zahradu, aby se zbavili našeho psa (který jim nikdy nic neudělal, narozdíl od toho jejich, který pokousal babičku). Přitom to jsou oni, kdo porušuje tucet zákonů včetně urážky na cti, za kterou bych je mileráda poslala zaplatit tučnou pokutu. Když jsem došla domů, rodiče rezignovali. Moudřejší ustoupí. Prý mám chodit se psem na procházky jinam. Po cestě, kde je spousta aut a žádná příroda, žádný klid a také žádný chodník, abych už nemusela procházet kolem jejich zahrady, protože psychopati a zloději jsou schopní všeho. Oni porušují zákony, oni nás urážejí, oni přecházejí meze, ale my musíme ustoupit. Smutné ale je, že dobře vím, že neexistuje jiné řešení. I pokud by za své přečiny museli zaplatit, později by to dohnali do další úrovně bez ohledu na následky a za život milovaného zvířete přece spory s takovými lidmi nestojí...

Co je ale v tomhle za spravedlnost?
 


Komentáře

1 fashionfordolls fashionfordolls | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 23:51 | Reagovat

Tohle je těžký. Udání nic moc nevyřeší, jenom je naštve. Nejlepší by bylo si všechno, co je vaše, bytelně oplotit, to co si tam nasázela vykopat a donýst jí to s tím, že to na svým pozemku nechcete a fertyk. Nevím, jak to tam máte, ale pokud chodíte přes její zahradu, tak to může dělat zbytečný problémy - já sousedům taky přes pozemek nechodím, byť je to zkratka a plot tam nemají, nechci se s někým handrkovat. Radši si zjistěte, na co přesně máte nárok a ukažte, že přes to nejede vlak. Ona vás nepustí přes zahradu bez držkování? Tak žádný chvojí, ani nic podobnýho nebude. A když plot nezabere, pak se to dá řešit kamerovým systémem nebo fotopastí. Chápu, že se o psa bojíš, ale neustále ustupovat takovým hulvátům nemůžete - čím víc jim dovolíte, tím víc si vezmou. Blbci jsou všude, ale kdyby jich bylo trochu míň, nezlobila bych se. Achjo, budu držet palce, ať se to nějak vyřeší...

2 redfox redfox | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 23:53 | Reagovat

Tyhle "pejskařské" radosti, které popisuješ, bohužel nejsou ojedinělé... O tom by se dal napsat román a ne pouhá úvaha. Začít by to mohlo tím, že kdejaký malý pes (u nás nejčastěji něco vzdáleně připomínající yorka) pobíhá na volno, je to agresivní, ale to je ok. Malý smeták přece výcvik nepotřebuje a jeho chování je roztomilé, vždyť ukazuje, že se nebojí velkého psa... Kdo to nezná, nepochopí. Kdo to zažil, tomu netřeba víc říkat. Nejlepší, je, když panička nebo páníček takového "odvážlivce" ještě navíc povzbuzuje toho svého neurotického uštěkaného troubu v jeho činnosti. Dlouho mne to trápilo. Snažil jsem se o domluvu. Měsíce. Marně. Pak jsem jednou tu naši čivavu pustil. (Leon, 70 kg). Podotýkám, že měl košík. York přežil, jen měl asi odřené břícho, jak se plazil po silnici pryč. Od té doby je klid. Už na nás neštěká. I jeho majitelku jaksi přešel smích a odvaha. A vodí si svého neurotika na vodítku...

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 23:58 | Reagovat

[1]: Ono oplotit louku velikosti té naší není zrovna levná záležitost, bohužel. :( Nehledě na to, že kousek našeho pozemku se na základě ústní dohody využívá jako zorané pole jednoho dědova známého. Nechodíme ale nikdy přes její zahradu, tu má oplocenou. To, kudy procházíme, je to normální cesta mezi oplocenými zahrádkami a polem, obecní majetek, na který si ona naskládala dřevo, udělala si z něj garáž/záhonek a nesnese myšlenku, že by se jí mezi tím mohl prohánět cizí pes. Rodiče ale trvají na tom, že se to řešit nebude a že mám na procházky chodit někam jinam. To je tak, když si někdo nechce za žádnou cenu dělat zle...

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 0:02 | Reagovat

[2]: Její mazlíček nějakou dobu poté, co kousl moji babičku, z jejího pozemku zmizel. Netuším, jestli umřel, utekl nebo ho dala pryč, ale alespoň tahle část "problému" je minulostí.  Musím taky dodat, že v Brně jsem něco takového ještě nezažila. V Lužánkách si sice psi běhají často úplně volně, ale jsou zvyklí na město a vycvičení. Něco takového by bylo na malém městě jako je to moje naprosto nemyslitelné.

5 Kenny McCormick Kenny McCormick | 8. srpna 2014 v 0:05 | Reagovat

Paní sousedka se minula povoláním, možná měla být dlaždička, svou sprostotou by to sedělo. Možná i ten dlaždič je slušnější.
Říct o ní, že je s prominutím hovado je urážkou tohoto nevinného hmyzu.
Slušného člověka možná viděla tak z rychlíku, ale její syn perlí.
V takových případech bych udělal výjimku ve svém liberálním myšlení a nechal by tomuto chlapci lidově "dát přes hubu." Taková holota si nic jiného nezaslouží.
Jak se říká, pod svícnem největší tma, tudíž není divu, že její syn se chová jak dobytek.... I když podle vyjadřování.... Jeho by neosvítila ani pochodeň...
Musím popřát pevné nervy.
Dodám už jen, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě a že....nehody se takovým příjemným lidem (jako paní učitelka) stávají :)

6 fashionfordolls fashionfordolls | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 0:16 | Reagovat

[3]: No, pokud to vaši nechtějí řešit, ať se připraví na to, že s nima jednou pěkně zamete. Obecní je obecní, to si přivlastnit nemůže, stejně tak jako vaše. Máte proti ní páky, neměli byste se zdráhat je použít, pokud je na vás hrubá a omezuje vás. Ale jak říkám, pokud to vaši řešit nechtějí, nic s tím nenaděláš, ono jim to třeba časem dojde, až to přeroste přes únosnou mez. Jenom, aby to neodnesl ten pes...

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 0:17 | Reagovat

[5]: Tvůj styl psaní ve mě neomylně podněcuje vražedné sklony a fantazii. V tom nejlepším slova smyslu! Možná bych si příště na procházku mohla půjčit tátův revolver nebo vzduchovku (pro případ, že by byla Ježibaba slepá) a v demonstraci nevinnosti ho použít jako módní doplněk. Paní sousedka by  si s trochou štěstí zazdila dveře nebo by mě alespoň nechala bez újmy na psychice projít kolem jejího pozemku.

Fň, přesně kvůli tomu, jak mi dokážeš zvednout náladu a vždy mě podpoříš, tě mám tak ráda!

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 0:20 | Reagovat

[6]: Přesně to si říkám i já. Zvlášť až ve školním roce budu v Brně, protože rodiče ho oba pouští na naši louku na volno. Jen já ho beru na vodítko a běhám s ním. Kdyby pak ale na naši louku sousedi skutečně něco otráveného hodili, tak je konec. Obzvláště proto, že náš Dasty už jednu otravu tak tak přežil a má za sebou ve svých deseti navíc i operaci - odstranění (naštěstí nezhoubného) nádoru. Děkuji moc za podporu. :) A budu doufat, že to dobře skončí.

9 Takara Takara | Web | 8. srpna 2014 v 5:27 | Reagovat

Jako učitelka ze školky, taky okomentuju: to že je učitelka, tak neznamená, že je automaticky dobrý člověk...Řeknu ti, že už jsem leccos viděla a musím, říct, že kdo není slepice, tak v kurníku prostě dlouho nevydrží a nebo je v kolektivu, velmi neoblíben, protože nemá slepičí sklony...No a znáš to: "kdo nekvoká s námi, kvoká proti nám."

Tvůj příběh je o tom, co za lidské kreatury, asociály se nazývá učitelkami, a pak se člověk nediví, že řada rodičů se dostane do sporu s učitelkou...ALE je dobré negeneralizovat ani v dobrém "je učitelka, tak nepůjde proti zákonu" nesmysl, tohle je o člověku, ne o povolání...(aneb kolik policistů bere úplatky apod.), ale ani ve zlém: "všechny učitelky jsou špatné, semetriky apod...je pravda, že většina učitelek má slepičí sklony (seru si do vlastního hnízda...vím o tom)...to je pravda, ale jsou učitelky, které jsou úžasné a není jich málo...

Přeji Tobě a celé tvé rodině, aby se situace kolem sousedky a jejího nevychovaného syna (tohle je to o "kovářova kobyla chodívá bosa :D)vyřešila a všichni zúčastnění měli klid...

10 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 8. srpna 2014 v 10:48 | Reagovat

To je hnus. Tihle sousedé jsou nejhorší a ten jejich synáček je také pěkně povedený.Tohle říct dospělému a ještě když je to syn učitelky, to je normální vrchol :/
A co je ještě nevýhoda, že její manžel je policista. Takže oni by v podstatě měli protekci.
Hlavně přeji tvé rodině, aby tyhle spory skončily a vy si budete užívat poklidný život ^_^ Zasloužíte si ho :)

11 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 11:27 | Reagovat

[9]: Děkuju za komentář. Samozřejmě, je to na každém člověku, i když ta prvně to prostě evokovalo dobré vychování a alespoň trochu citu pro práci s dětmi. Ale jen mě to podpořilo v tom tu po maturitě nezůstávat. Ve velkém městě s trochou štěstí školky berou, je ještě šance zařídit přestup do jiné, pokud učitelka nesedne. Ale téhle bych dítě nesvěřila ani kdyby mi za to chtěla platit a na výběr tady není.

[10]: Ale to můj táta byl policista, ten první druhý odstavec byl o mých rodičích. :D Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřila. Na druhou stranu vlastně máš pravdu, protože mám pocit, že naše milovaná sousedka je nějak příbuzensky spřízněná s jedním tátovým bývalým kolegou od policie, který ji má dokonce v našem městečku na povel. Já to tady prostě nemůžu nějak překousnout. I když už se alespoň trochu snažím to tu v rámci dobrých rodinných vztahů přežít, začnu tu chodit ven, tak stejně přijde nějaká další podpásovka. Všechno na mě jenom křičí, že tu nemám, co dělat, jestli tu nechci... uvadnout? To zní zvláštně, já vím.

12 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 8. srpna 2014 v 12:04 | Reagovat

[11]: Jej, tak to se moc omlouvám :D Tvoje chyba to není ;)
Pokud to půjde, tak by to asi opravdu bylo na stěhování :/

13 Hanyuu Hanyuu | Web | 8. srpna 2014 v 13:48 | Reagovat

Nerada takhle skáču z blogu na blog, ale jak jsi mi psala k tomu tagu. Luci, které jsem to poslala dál, nemá prý koho tagnout, tak tam prý napíše tebe, jestli máš pořád chuť do toho jít. :D

14 Spolužačka Kamča Spolužačka Kamča | 8. srpna 2014 v 18:45 | Reagovat

Nom, ohledně učitelek je to jako s jinými lidmi, jsou různí. Maminka třeba učitelkou v mateřince je a taky by mohla vyprávět jak se k ní staví rodiče, obec, zákon, jiný personál a kolegyně. No, je to svinstvo. Lidé jsou někdy zvláštní, ale já bych nedoporučovala ustupovat, protistrana si potom dovolí mnohé. Samozřejmě pravidlo moudřejší ustoupí stále platí a dá se aplikovat na některé věci. Asi bylo dobře jak se tvůj táta zachoval, že se do toho nepřimíchal. Ale je to strašné, to jo. Jasně, může se stát, že přijdete o psa, já nevím, lidé jsou opravdu zlí. Ale v nějaké drsnější situaci být tebou se jen tak nedám. Bude to ale šíleně těžké, možná to bude bolet, ale dlouho jsem v takové situaci nebyla a ne zrovna v takové.
Máme sousedy. V domečku vedle nás žijí momentálně čtyři generace. Mají prapodivné rodinné vztahy, ale to je jedno. Už od doby, kdy jsem se narodila nám dělali naschvály, třískali brankou, aby žádné děcko v domě nemohlo spát (já ani brácha, když jsme to přes den potřebovali), stříleli po vrabcích asi ostrými, protože jsme v tu chvíli nesměli na zahradu, jejich psi na nás útočili,  několik let nám trávili slepice a stále jsme měli pocit, že jsme pod dozorem Velkého bratra v malém měřítku (přijela návštěva, okamžitě byl někdo z nich venku, když jsme rozsvítili jeden pokoj, u nich se svítilo také, vlastně dodnes nás šmírují asi z koupelny). Vztahy se změnily, když ona rodina utrpěla na cti. Utekl odtamtud ženich a myslím, že né jeden. Také, když obě sestry už konečně někoho dostali, udělali si děti a poté se rozvedli, kvůli vlastním aférkám místní hospody, kde se pár týdnu po svatbě nalévaly a svlékaly a bůhvíco ještě. Vím, že bych to neměla psát, ale co. Oni taky o nás roznášeli klepy, že jsem na hlavu, protože v pěti jsem navštěvovala logopedii. Definitivní změna přišla, když jim tam umřel pradědeček. Myslím, že ten měl averzi vůči nám největší a my dodnes nevíme proč. Od té doby je jejich prababička snesitelnější (už nejsem mentálně postižená), její děti nás zdraví (sledovačky už nejsou tak časté), její vnučky se s námi baví a její pravnoučata se se mnou chtějí kamarádit (malé děti). Také jsme v tom zmatku, který tenkrát sousedé měli, vysázeli u plotu stromečky a plot pokryli rákosím. Máme trochu soukromí. Je to příjemnější. Vlastně se to urovnalo samo, takže ti nemohu poradit jak na to. Vytrvat a neustupovat, nepíšu dráždit, ale svou radu už jsem ti napsala na FB. Opravdu nevím. Ale rozhodně ne se stěhovat. Žiji na pidi mini vesnici a tam je být taková jaká jsem někdy i nebezpečná záležitost. Se svým psem chodím do polí, které je naproti domu,  ale i tam je to nebezpečné. Mám někdy pocit, že jdu do bitevního pole, které popisuje Remarque ve svém stěžejním díle. Kvůli spoluobčanům jsem si absolutně zhnusila kostel. Škola se svými poměry také zařídila své. Obvodní lékař nestojí za řeč. Vše je o kamarádíčkování a já mám někdy i strach ze zanedbání, takže se při každé bolesti v tříslech modlím k Bohu aby to nebyl slepák, protože bych asi umřela (obvoďák tě musí poslat a když už tě veze ambulance, může být pozdě).  Se sousedy a spoluobyvateli je to těžké. Doufám, že tam, kde žiji nezůstanu až do konce svých dní. I ten hřbitov co máme na kopci je k breku, jak se tam zachází s prostředím okolo.

15 stuprum stuprum | Web | 9. srpna 2014 v 8:42 | Reagovat

Utrhla sis kytičku a ona ti vyhubovala, případ nehodný následování. Zasloužila by kriminál pro neslušné sousedky. :)

16 womm womm | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 12:20 | Reagovat

Dosť kruté. Toto je problém s našou spoločnosťou. Každý sa oháňa ľudskýmí právami a pri tom ich majú len tí, ktorí majú najostrejšie lakte. Tí ktorí zákon porušujú sú nad zákonom an ič sa im nestane zatiaľ čo ten, kto ho dodržiava sa musí podriadiť. Smutné.
Každopádne dúfam, že sa to nejako nakoniec vyrieši. Snáď bude musieť zmiznúť. Dúfam, že k nám sa nikdy nikto takto nenasťahuje.

17 Yanna Asia Yanna Asia | E-mail | Web | 12. srpna 2014 v 14:55 | Reagovat

[14]: To je přesně to, o čem mluvím u nás.  Znám i pěkná menší města nebo vesničky, ale ve většině z nich u nás vládnou právě tyhle poměry. Brno pro mě po tomhle bylo najednou jako ráj. Samozřejmě, že mě občas někdo zrovna nenadchne nebo já jeho, ale už se mi nestává, že by se na mě každý člověk na ulici díval jako na odpad, protože jsem jinak oblečená než on, ať už protože nemám značkové oblečení nebo protože nejsem oblečená "jako na vesnici," ale udržuju si svůj standard. A stejně jako ty doufám, že tam, kde jsem, nezůstanu. Už se nemůžu dočkat Brna, musíme pak hned první týden v září vyrazit na pár pěkně dlouhých procházek a do antikvariátu s knihami za pět korun... a vlastně i škola pro mě bude jako ráj! :3

[16]: Spíš doufám, že budu moct zmizet já. Ona je jen další kapkou do dávno přeplněného poháru trpělivosti s "milovaným" rodným krajem. Vlastně nechápu, jak to dělám, že mám přátele nebo alespoň dobré známé snad ve všech koutek republiky i v zahraničí, ale zrovna ve vlastním okrese bych mohla lidi, o jejichž přítomnost bych ještě stála, spočítat na prstech jedné ruky. A co se týká města, tak přímo tady mezi přátele počítám jenom svého a sousedova psa.

18 Lukáš Lukáš | Web | 19. srpna 2014 v 18:41 | Reagovat

Obávám se, že tuto problematiku nebude lehké dořešit ani v řádu dalších desítek a možná i stovek let.

19 Tess Tess | Web | 1. září 2014 v 12:12 | Reagovat

Spravedlnost je někdy opravdu slepá, i kdyby jste do dali do vyšších míst, aby se to řešilo, oni by byli (ona) schopní vám uškodit, raději fakt ustoupit a kašlat na ně, i když já vás obdivují jak jste v tomhle klidní, to našemu taťkovi by pukly nervy a mě, jak by smet.

20 Marillee Marillee | E-mail | Web | 1. září 2014 v 12:22 | Reagovat

Musím říct, že být tebou a stát přitom, kdy na tátu zařval ten přisprostlý kluk ona slova... Asi se roztlemím. :-D Lidská demence nezná hranice, takoví lidi bych vážně neřešila a nebrala vážně. Maximálně pokud by se krádeže opakovaly, tak to zkusit nahrát na kameru nebo vyfotit (kamera se dá namontovat na dům), případně se pak poptat na pozemek (nevyznám se v tom, ale jestli má nějakého "správce", tak si u něj zjistit info, zda-li tam jsou legálně. Nebo by té babě mohl minimálně něco říct. :-) )

21 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 1. září 2014 v 13:19 | Reagovat

Teda, já u toho být, tak se neudržím a bábě dám po tlamě. Jenže to by určitě vedlo k průseru, taková ježibabka by toho hned využila, proto tvůj táta jednal dobře. Možná by to ale za nějaké trestní oznámení stálo. Pokud se ale bojíš o psa, musela bys na něj dávat dobrý pozor, nebo něco vymyslet. Proti takovým kreaturám většinou platí jen vychytralost. Navíc jste v právu, podle mně. Držím ti place :)

22 Ireth Vay Ireth Vay | Web | 1. září 2014 v 13:37 | Reagovat

Ta ženská je podle mě nějak hodně nevyrovnaná, má nějaké problémy doma a ulevuje si tak, že dělá takové věci. Tím se to ale nemůže omluvit.

Je  to hodně těžké - s takovými sousedy se nejde bavit. Mám s tím taky takovou zkušenost - teda ne přímo já, ale moje babička. Má babička a děda taky hodně nesnáší sousedy, bylo tam mnoho křivd. Například tam jednou sousedi u nich dělali bordel, děda chtěl ten bordel natočit a někomu to pak předložit jako důkaz (bylo to nějak v noci) ale co se nestalo! Sousedka ho sprostě nařkla že natáčí její dceru v bazéně a že je pedofil! Také dědovi a babičce dokonce jednou vlezl do baráku syn těch sousedů, naštěstí utekl, jakmile zaslechl, že jsou babička a děda vzhůru, ale je to strašné. Dokonce ještě ta sousedka babičce řekla, že její vnučky jsou nevychovaný za*raný ku*vy!! A to je ani neznala... takže jak vidíš, nejsi v tom sama.

Sousedi jsou někdy hrozní, ale nám nezbívá nic, než je do určitých hranic tolerovat, i když je to nepříjemné...

23 M. M. | Web | 1. září 2014 v 13:37 | Reagovat

velmi zaujímavý článok, susedia vedia veľmi otráviť život každému.. ja bývam v paneláku a predvčerom boli dvaja chlapci doma bez rodičov a robili do pol 3 v noci strašný hluk..hudba nie že hrala ale hučala na celý dom, to sa nedalo spať! Keď tam konečne prišli policajti, aby zaplatili pokutu, že porušujú nočný klud, tak ešte začali skákať do policajtov namiesto toho, aby sa ospravedlnili a čušali. Ani nie po 5 minútach ako policajti odišli, pustili to zas! A to som si myslela, že bude už konečne klud.
Susedia vedia naozaj znepríjmeniť život, ale ako sa hovorí " rodinu a susedov si človek nevyberá.."

24 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 1. září 2014 v 13:52 | Reagovat

Fííha, taky jsem si v zimě na svém blogu stěžovala na sousedy, ale jsem na tom ještě dobře. Moje sousedka, co bydlí pod náma má jen dva malý jezevčíky, co útočí, na náš prostor se naštěstí necpe. Druzí sousedi pod náma nás jen otravujou úchylnýma zvukama pozdě v noci a hádkama, a to je to matka se synem, ale o tom už je zase jiný nechutný povídání. Jen v bytovém domě je člověk těmhle otravným lidem blíž.
Ale v tvém případě už je ta baba na dělo, na zabití, na popravu. Asi bych popřela svojí sebekontrolu a zdravej rozum a babu nějak zprovodila ze světa v mocnym záchvatu vzteku. Arogance takových lidí mě vytáčí doběla. Chce to pevný nervy a případně asi nějakou právní pomoc, v tomhle případě už bych se na ní asi obrátila. Každopádně obdivuju vaší trpělivost.

25 Janča Janča | E-mail | Web | 1. září 2014 v 14:56 | Reagovat

Jak může mít svůj dům na vašem pozemku? Jestli jsem to teda dobře pochopila. To byste to mohli někam dát a ona by se musela, baba jedna kyselá, někam odstěhovat.
Já bych teda neustupovala. Spíš bych jí dělala to samé, co ona vám a ještě bych do těch lidí po cestě vrazila nebo aspoň něco řekla. Jenže se může stát, že ji to ještě víc rozčílí a může udělat kdo ví co.
Snad to nějak vyřešíte. Ještě že my máme normální sousedy.

26 Hullien Hullien | 1. září 2014 v 16:27 | Reagovat

Skusiť si s ňou prehovoriť, a keď to nezaberie, pohroziť, že jej "výpadky" nahlásite na polícii - samozrejme si nezabudnite predtým nafotiť všetko, čo by mohlo byť dôkazom (veci na verejných miestách apod.) . A ak ani to nezaberie, buď jej to začnite vracať, alebo priprav "sladkú pomstu" a vracaj tie odpadky späť na "jej pozemok" a ako tu už bolo povedané, robte to, čo ona . Nie je to najvhodnejšie riešenie, ale nevidím to inak, než túto cestu .

27 Surynka Surynka | Web | 1. září 2014 v 16:43 | Reagovat

A to není možný nějak to řešit s policií, nebo s obecním úřadem? Například ohledně užívání toho pozemku, vždyť stačí si na netu mrknout do katastru nemovitostí a kliknout na příslušný pozemek, který ona sousedka považuje za vlastní. Objevilo by se tam jméno někoho o vás z rodiny, čili je to jasný důkaz toho, že neoprávněně používá váš pozemek.

Takhle jsme to vyřešili na chatě, i když to trvalo asi rok. Sousedi nám část naší už tak malé zahrádky zaskládali dřevem a nasadili tam živý plot, takže ten pozemek skutečně vypadal, že patří jim. Pár dohadů, mávání výpisem z katastru a nakonec se to vyřešilo. Soudně. Úředník dohlédl na vyklizení pozemku, který jsme si ihned oplotili.

Tak jako tak, nedokážu pochopit, jak si to může někdo vůbec dovolit?! Chci říct, vím, že u nás se mají dobře jen zloději a vyděrači a různá pakaž (české pořekadlo: "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu." mluví za vše), ale stejně? Já prostě nechápu, kde ty lidi berou tu drzost a že jim to vůbec není blbý, i když jim pak dá druhý najevo, že o jeho okrádání ví. To se necítí trapně?!

28 bláznivá hysterka bláznivá hysterka | Web | 1. září 2014 v 16:46 | Reagovat

my máme tiež otravných susedov, ale nie až tak . celkom vás ľutujem .... dnesšní ľudia sú vážne strašní (nie všetci samozrejme)

29 Em Zet Em Zet | Web | 1. září 2014 v 18:55 | Reagovat

Tak to jsou, s prominutím, vážně naprostí dementi. :D Ta bába jedovatá, tu bych brzy přetáhla násadou od koštěte, na kterém beztak po nocích poletuje nad "svojí" zahradou. :D
Bohužel nevím, co bych ti měla poradit - právník nejsem a podobnou záležitost jsem nikdy nemusela řešit. Snad jednom ti poradím, abyste se celá rodina i s ní a tím synátorem sešli a pořádně si o tom popovídali a vymezili nějaká pravidla. Bohužel vím, že je-li nenávist zakořeněná hluboko v lidech, tak je to špatné a těžko se rozmluvuje.

30 Blonde Ombre Blonde Ombre | 1. září 2014 v 20:24 | Reagovat

Být vámi tak to vyřeším s tím pozemkem. Ta baba tam nemá co dělat...

31 Andy Andy | 1. září 2014 v 20:52 | Reagovat

Jedině přes policii ;)

32 little-calla little-calla | Web | 1. září 2014 v 23:33 | Reagovat

Pomalu jsem si myslela, že jsme jediní, kdo má s prominutím blbé sousedy...

Abych to uvedla na pravou míru: Náš barák není božel tak opuštěný, bydlíme v menším městě a náš barák je v "řadě", takže z každé strany máme jedny sousedy. Na jedné straně je penzion, takže každou chvíli tam "bydlí" někdo jiný a ani ty lidi neznáme, to je v pohodě.
Horší jsou ovšem ti druzí sousedi. Je to taková celkem milá rodinka, až na to co provádí na své zahradě.
Po celé délce plotu mají vysázené malé stromky (asi aby jsme jim náhodou nekoukaly na zahradu :D), což by nebylo tak hrozné, kdyby kousek od plotu neměly obrovský strom, jehož větve přesahují k nám přes plot a tím, jak je vysoký, tak v létě k večeru nám na zahradu už ani nesvítí sluníčko...
Další úžasná věc z jejich strany je to, čím topí: Upřímně přesně nevím, co to je, ale zřejmě nějaké nalakované dřevo, protože kdykoli zatopí, tak mi musíme zavřít všechna okna a dveře, protože ten smrad, který z toho jde připomíná pálení pneumatik.

A to není z daleka všechno (bohužel)

Kapitola sama pro sebe jsou zvířata.
Normálně, když si člověk pořídí zvíře, tak se o něj stará a zajímá se o něj, ale kdepak naši sousedi.

Začalo už když jsme s bráchou byli děti. Jednoho dne, když jsme se vraceli z města, tak se zrovna začala ozývat bouřka. Sousedův pes byl zrovna venku před domem (nechápu proč). Ozval se hrom a než jsme se nadály, tak ten pes byl u nás v baráku na chodbě a choulil se v rohu, jak se bál... Čekaly by jste, že si pro něj jeho páníek přijde? Omyl. Brácha tam šel čtyřikrát, než se milostivý soused uráčil a pro svého pejska si přišel. Do té doby dával bráchovy jen rádoby rady, jak ho dostat ven. Jako jak se jmenuje ( je to k nevíře, ale jmenoval se Rohlík :D ), pak že ho máme na něco nalákat a tak dále...
A o pár let později? Naši milí sousedé si pořídily dvě ovce (chlapi napadlo, že by nemusely sekat zahradu... ), no a ty ovce dírou v plotě přelezly k nám: Zdupaly co se dalo, ožraly skoro vše (nežerou jen kopřivy...) a ještě k tomu byli všude bobky. A když se soused vrátil z práce a táta šel, aby si ovce vyhnal k sobě? Jeho odpověď: "Tak je tam nějak zažeňte" a to ne, nekecám, víc k tomu neřekl a dál mu to bylo jedno. Upřímně jsem v tu chvíly měla chuť ty ovce prodat!!

Mimochodem, jak řeknete ovci, aby šla do leva a ne do prava? :D

Takhle bych mohla ještě nějakou chvíli pokračovat, ale jak koukám, tak jsem se rozepsala až moc, tak se omlouvám... :D

Btw: Jejich nynější pes, byl jako štěně spíše jako náš pes, protože byl každou chvíli u nás :) :D

33 Lai Lai | 3. září 2014 v 23:30 | Reagovat

Milá Ber, jak píšeš sama - "za život milovaného zvířete žádný spor nestojí".
Hodně štěstí a klidnou mysl.

34 Aky Aky | Web | 11. října 2014 v 8:30 | Reagovat

Vyhrocený sousedský vztahy, věčný téma... U nás to tak daleko zatím nezašlo, o to je ale horší, že ti sousedi jsou vlastně naši příbuzní. Jejich smetáku, který vzdáleně připomíná psa, se povedlo vyhnat kocoura tak, že domů už skoro nechodí.
Zavřít ústa, nehádat se, ustoupit. Jak říkáš, za život milovaného zvířete to nestojí. Je zajímavé, že všichni ostatní psi se s kocourem snesou. I tak je jen otázkou času, než naše "malé" štěně donese jejich smetáčka v zubech.

35 Gargamel Gargamel | Web | 23. října 2014 v 9:39 | Reagovat

V naší chatové oblasti zase řádí udavač. Regulérně udává své kamarády a sousedy. Všichni ví o koho jde, ale dotyčná osoba samozřejmě zapírá. A udává dál. Šílené.

36 ZdenekS ZdenekS | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 16:00 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama