Mozaika [VIII. část]

19. listopadu 2013 v 21:25 | Berenika |  Mozaika
FF jsem nepsala dlouho, možná to bude půl roku. A co se týká této povídky, je rozepsaná už několik let. Vzhledem k několika milým komentářům právě u ní a u Ztracených by bylo možná vhodné s ní hnout. Povídka neprošla korekturou, dokonce jsem si jako před lety dovolila ten luxus, že jsem si ji po sobě sotva přečetla a to jen díky tomu, že je věnovaná velice důležité osobě. Snad přesto splní nároky jak její, tak i dalších čtenářů.



Horst Windsor dnes měl krátký projev. Zakončil ho vztek posluchačů, otázky novinářů a nakonec pár nezletilých šprýmařů, kteří mu svými kuličkovými kletbami zničili celý den. Byla pravda, že od doby, kdy se odmítl sklonit před radou a nechal Luciuse Malfoye zavřít na noc do cely předběžného zadržení, nedařilo se mu nic. Projekty nedospěly nikdy ke zdárnému konci, pokud je nefinancoval Malfoy. Rada neustále vše zdržovala, dokud jí neporadil Malfoy. Všechno bylo tak, jak chtěl Malfoy. Ale i on byl z vážené kouzelnické rodiny a ačkoli znal společenská pravidla, nehodlal po sobě nechat šlapat někoho, kdo byl nejméně o dvacet let mladší a o tunu arogantnější než on. Strženo podtrženo neměl toho blonďatého zmetka rád. Jistě to byl on, kdo tu noc zabíjel.
"Pane ministře?"
Zvedl hlavu. Jistě, možná se mu zdálo, že slyší klepání, ale byl příliš ztracený v myšlenkách na to, aby mu mohl věnovat pozornost.
"Pane Pottere," okamžitě vstal a hrnul se k němu s vřelým úsměvem a hřejivou nataženou dlaní. "Omlouvám se, že jsem vám ještě neprojevil upřímnou soustrast, poslední dobou tu máme zmatek. Řekl bych, že je to od smrti vašich rodičů, Lily nám tu opravdu chybí."
Poslední léta svého života strávila Lily Potterová jako asistentka ministra kouzel. Možná proto byl pro Harryho spíše jako strýc nebo rodinný známý, než-li ministr, i když do této funkce nastoupil teprve nedávno.
"Měl bych na vás jednu prosbu," začal mladší muž. "Hledáme lektvar, kterému se říká Matčin dech nebo také Matris Flatum. Vím, že jej ministerstvo dobře střeží."
Horst znejistěl.
"Proč bys hledal něco takového?"
Přechod mezi rozmluvou ministra a syna jeho asistentky brzy přešel takřka k rodinnému vztahu. Jako kdyby se najednou do unavených očí promítla Jamese a káral svého syna za tak bláznivý nápad.
"Možná proto, že se s Joan budeme brát a chceme, aby byl její nejlepší kamarád z dětství také šťastný."
"Ah, jde o tu mudlovskou dívku."
"Bez jejího magického potenciálu by jí její prsten okamžitě sklouzl z ruky. Nezemřela by a také by nemohla kouzlit, tudíž by ani neměla důkaz pro prozrazení našeho světa."
Horst rozvážně přikývl.
"Možná," povzdechl. "Možná to projednám s radou."

Lucius Malfoy se přemístil z toho prokletého místa pryč a zuřil. Jednoduše zuřil, nic jiného se nedalo říct. Zachránila ho malá mudlovská šmejdka. A nejen to. Mudlovská šmejdka jeho milovaného bradavického netopýra. Se Severusem se nikdy neměli moc v lásce. Lusius jako primus nesnášel, když mu někdo kazil pověst koleje a mladší student byl všechno, jen ne ukázkový zmijozel. Věčně v otrhaném oblečení, tělesný vzhled také nic moc a kdyby nebyl Malfoy, určitě by se nejednou zamyslel nad tím, jestli Severus vůbec v pubertě, kdy se vlasy mastí nejvíce, znal pojem "šampón." Ale to teď nebyl jeho problém. Byl té dívce dlužný svůj mizerný život, i když by byl raději skočil do ohně.
Nakopnul domácího skřítka, který se na něj pokusil nejistě podívat a nabídl mu kávu. K čertu s tím vším!
A pak ho napadla spásná myšlenka. Kdyby ji tam nechal, nikdo by se nedozvěděl, kam by zmizela. Zemřela by, dříve nebo později. Hlad by ji vylákal do lesa chráněného kouzly, se kterými si nehledě na hůlku neporadí.

Zelenoočka bloumala kolem těch několika budov. Doufala, že mrtvola Markuse se někde uklidila sama a ten, který přežil, že se uklidil s ní. Byla zima a rychle se stmívalo. Do skladiště se vrátit nemohla a přeměňování ještě neovládala. Netušila, kde je. Neměla u sebe ani mudlovské, ani kouzelnické peníze. Čím dál šla, tím temnější se jí prostředí zdálo. Zdi byly skoro černé od sazí z příliš nízko posazených komínů. O podobném prostředí četla.
Byl to jakýsi projekt Ministerstva kouzel z padesátých let, zkoumali možnosti vytvoření chemických zbraní na základě předlohy mudlů. Samozřejmě se jakákoli spojitost musela zamaskovat a tak bylo dané místo daleko od civilizace. Věděla o tom jen díky tomu, že už to bylo víc než padesát let, kdy byl projekt využit a tedy byly některé z informací o něm zpřístupněny. Do této části knihovny ji pustil Tom. Zřejmě tušil, že by se mohla dostat na místo, které by nebylo zrovna vhodné k přežití. Bylo tu několik podivně úzkých uliček a tři hlavní. Okolo jen les. Trochu ji děsilo, jak moc se podobá tomu, který lemoval část Bradavického hradu. Do Zapovězeného lesa ji nikdy nepustili. Občas měla mírně sebevražednou chuť jít se tam toulat, ale pořád i dost rozumu, aby tam nešla sama. Trpělivě čekala, až všichni uznají, že dosáhla dostatečné kouzelnické úrovně. Zdálo se, že to byla chyba. Byla vyčerpaná a zbytek rozumu jí radil, že by měla najít místo na přespání, než se rozhodne, co dál. Štiplavý mráz ji donutil vrátit se k jediným otevřeným dveřím.
Mrtvol se nebála a Lucius už byl pryč. Ale pohled na Markuse příjemný nebyl. Kdyby tam ležel kdokoli jiný, snesla by to lépe. Přemohla se a otočila ho na záda. Nastal další problém. Markus měl přece jen něco ze Severusových genů a zezadu vypadali téměř identicky. Tedy kdyby si Severus nechal narůst delší vlasy. Tato myšlenka byla zahnána do pozadí a dívka se cítila, jako kdyby tam byla s tělem někoho, koho miluje. Nemohla usnout. Štiplavý mráz ji hladil záda, protékal páteří až do mozku. Nemohla takhle zůstat.
V prázdné místnosti nebylo ani nic na přikrytí ani nic, co by si dala na podlahu pod sebe. Nápad budoucí antropoložky - tedy kdyby zůstala ve světě mudlů - jí napověděl, že lidské tělo chladne mnohem déle, než se předpokládá. Jsou to hodiny, než z něj zmizí poslední zbytky tepla. Tepla, které potřebuje, aby přežila. Navíc u kouzelníků, kterým magie doslova proudí žilami, se mnohdy stává, že se jejich těla ani nerozloží, pokud jsou obzvláště silní. Musí se zničit pomocí magie. Občas se takové tělo ale ukryje a je nalezeno mudly, kteří nikdy nepříjdou na to, proč se zastavil přirozený rozklad. Pokud už ale zpracovali veškerou dokumentaci, nemohou je ministerští zaměstnanci zničit a tak pouze odstraní veškeré zbytky tepla magie, které z něj sálá. Dnes už je obvyklé, že kouzelnické pohřební ústavy mrtvoly zaopatří kouzly, která odstraní veškeré zbytky magie, aby se už chyby z historie neopakovaly. Bylo vysoce pravděpodobné, že tělo tohoto aristokrata bude stejné. Polkla a jako ve snách došla k němu. Dnes v noci bude mít silné noční můry. Paže ještě nestihla stuhnout, byla venku jen pár minut. Obtočila ji kolem svého těla. Ráno to bude problém. Přitiskla se k němu zády. Zavřené oči jí propalovy záda. Ale účel byl splněn, možná přežije.

Severus svoji chráněnku nehledal. Bylo vcelku pravděpodobné, že jí někde Markus ukazuje svou sbírku motýlů. Připíchnutých špendlíky s barevnými hlavičkami k nástěnce. Už z té myšlenky se mu dělalo zle. Ne, že by měl něco proti motýlům. Z nutnosti myšlenek na cokoli jiného, než je zmíněný hmyz a jeho majitel, začal třídit poštu. Byl poslední den v měsíci. Všichni doháněli a jako kdyby si ho i ministerstvo nechávalo na později, vše mu bylo doručeno až teď. Několik neformálních listů od rodičů nespokojených s výsledky žáků. Později se bude namáhat a odpoví na ně, že jestli mají zájem, mohou se pokusit těm trolům zajistit doučování. Ve skutečnosti to ale bude zbytečná snaha, protože se budou starat maximálně o vlastní sbírky motýlů. Chystal se hromádku úhledně poskládat na opačnou stranu stolu, když si všiml nečekaného listu. Otevřel obálku, aby zjistil, co po něm zase chtějí. Obsah ho více než překvapil. K pochopení mu stačila jedna z prvních vět po formálním oslovení.

"...na základě žádosti Ministra kouzel H. Windsorfa vám udělujeme povolení Ministerstva kouzel k využití archivovaného předmětu č. 788 23/D. Daný předmět si můžete vyzvednout v oddělení Archivu v následujících dvou týdnech..."

Předmět č. 788 23/D byl pro něj záhadou. Žádnou žádost neodesílal. O nic se neprosil. A už vůbec neměl zájem znepříjemňovat si následující dny cestou na Ministerstvo. Už tak měl starostí nad hlavu. Odpovědí na myšlenky týkající se formulace odmítnutí přerušil mladší profesor ťukající na jeho okenní rám. Na koštěti, s mokrými vlasy a s typicky nebelvírským úsměvem. Venku jen mrholilo, takže musel letět dlouho.
"Vidím, že Horst neotálel," prohlásil, když do jeho soukromých komnat těsně nad sklepením prolezl oknem.
Předchozí myšlenka profesora lektvarů se potvrdila, když se pod Potterem začala tvořit nepříjemně velká kaluž dešťové vody.


O pár hodin později ji probudilo zavrzání. Markusovo tělo zřejmě nebylo tak vyjímečné, protože se dostavila obvyklá ztuhlost a nezdálo se jí, že by z něj nějak sálalo teplo. Pootevřenýma dveřma dovnitř vnikl proud ledového vzduchu. Pokusila se vstát, ale paže už ji držela pevně. Vzhledem k tomu, že dlouho nejedla, se její břicho ozvalo na protest.
"Budu předstírat, že jsem to neslyšel," prohodil nad ní čísi arogantní hlas. "A že jsem neviděl důkaz vašich zvláštních... chutí..."
Klepl holí vedle ní a Markusova paže jaksi zvláčněla. Illian se pokusila postavit příliš rychle. I tak byla o dost menší než on a žádná z možných rychlých reakcí by jí nezachránila život.
"Myslím, že když vám teď pomohu, budeme si kvit."
Nevěřila tomu, že to, co říkal, je skutečnost. Lucius Malfoy a svědomí? Ne. To rozhodně ne.
"Dovolím si nesouhlasit," pronesla po chvíli mrazivého ticha.
"Z jakého důvodu?"
"Zachránit někomu život tím, že ho dostanete z potíží, do kterých jste ho dostal sám není zrovna vhodná satisfakce za to, že vás neposlal do horoucích pekel."
"Chcete peníze?"
Vzdorovitě zavrtěla hlavou.
"Slávu?"
Nesouhlas!
"Vzácné knihy?"
Tady se musela chvíli rozmýšlet, ale nakonec její život zvítězil nad potřebami jejího čtenářského já.
"Chci, abyste mi dlužil i potom, co mě odsud dostanete," navrhla. "A nebo mi sundejte ten prsten."
Lucius Malfoy neměl jinou možnost, než přikývnout. Byl si ale jist víc, než kdy dřív, že ji tam měl nechat, ctít zmijozelské zásady a zapomenout, že existuje. Bohužel, jeho slovo muselo mít váhu. A něco mu našeptávalo, že potomku Salazara Zmijozela by neměl lhát. Kdo ví, možná z toho ještě bude těžit. Teoreticky vzato byl jeden z jeho strýců z druhého kolene se Salazarem také spříznění. Dalo by se tedy říct, že byli příbuzní. Ano. Využije toho, jak jen bude moct.
 


Komentáře

1 Deniceé Deniceé | Web | 19. listopadu 2013 v 21:48 | Reagovat

Moc hezky píšeš:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama