Den plný individuí

7. října 2013 v 23:15 | Berenika |  Aktuálně
Dříve jsem tvrdila, že přitahuji zvláštní lidi. A nebo oni přitahují mě takovým způsobem, že se jim nikdy nevyhnu. Dnes mohu jen říct, že SILNĚ přitahuji INDIVIDUA. Od rána až do večera jsem narážela na neskutečně otravné jedince. Výběr toho nejlepšího naleznete níž.



Individium první
Téměř na dvě hodiny se vedle mě v autobuse usadil chlapec - věkově pravděpodobně někde mezi 18 a 25 lety. Když jsem svolila, ještě jsem netušila, že okamžitě, jak se ke mě přiblíží na nebezpečnou vzdálenost, praští mě do nosu neskutečně silný pach. Alkohol. Cigarety. "Vůně" natolik smíchaná, že nedokážu (a snad ani nechci) odhadnout, z čeho všeho se mi to chtělo zvracet. Co naplat, odsednout jsem si nemohla a tak jsem se jen přitulila k oknu. Velice opatrně jsem dýchala jen do rukávu a snažila se jej oddálit od úst jen ve chvíli, kdy jsme někde zastavili a přímo přede mnou se otevřely dveře autobusu. Čerstvý vzduch je vzácný. A mám sto chutí si pro takové případy koupit typicky cyber-gothickou roušku.

Když se trochu rozepíšu na toto téma, často se mi v autobusu stává, že bych si nejraději vytáhla propisku, papír a napsala na ně viditelným, obrovským písmem: "Hledám spřízněné duše." Vždy mé srdce jásá, když si vedle mě sedne někdo zajímavý, s kým možná i navážu nějaký ten kontakt, popovídám si. A pokud se tak nestane, stejně takovou osobu alespoň tiše, spokojeně sleduji a hned mám lepší den. Takže i pokud bude autobus poloprázdný, neváhejte si sednou k lidem vám blízkým - nebo alespoň blízko nich. Třeba je to potěší, třeba se zrovna cítí sami a i pokud ne, alespoň jim rozjasníte den. Minulý rok se mi stalo, že si vedle mě sedl o něco starší chlapec, kterého bych vzhledově asi přiřadila k punku. Nic jsem od toho nečekala, až když vytáhl knihu. Když si vedle vás punker začne číst poezii, je to rozhodně překvapení (tedy pokud se necháte občas ovlivnit předsudky - a kdo nenechá?) . Bylo to překvapení, kterých bych mohla zažívat víc.

Oproti tomu když si vedle mě sedne člověk, který zřejmě jen několik minut před cestou kouřil (a to nejen jednu cigaretu), mám problém udržet touhu zvracet na uzdě. V reálu mi to příliš nevadí, mohu vždy od dané osoby odstoupit, popřípadě se držet jinde než směrem, kterým fouká vítr. Ale v autobuse není, kam utéct, obzvláště jede-li hříšník několik hodin v kuse. Stejně tak je tomu s přemírou alkoholu a drog. Oceňuji na tom jediné, že takoví lidé nesednou za volant a nejedou například pod vlivem několika panáků vodky srážet cyklisty a přejíždět chodce, ale omezování osobních potřeb lidí, kterým zmínění příliš nevoní, také není příliš výhra. Nechci tím říct, že by si nikdo nemohl dát před cestou cigaretu - na terminálech pro tyto situace bývají vyhrazená místa, ale uvědomte si, že krabička cigaret z vás bude cítit déle, než tu dobu, kterou strávíte na cestě vedle dusícího se nekuřáka.

Takže ano, miluji, když si vedle mě sedne někdo mého druhu, někdo zajímavý. Miluji, když někdo vedle mě otevře knihu a já mohu dychtivě pokukovat po titulu a hledat otázky pro možnou konverzaci. Snesu, když si vedle mě sedne někdo, s kým nemám nic společného, ale kdo udržuje své potřeby na uzdě a nenarušuje můj osobní prostor. Nemám ani nic proti tomu, když vedle mě někdo telefonuje - pokud to není celou cestu nebo vysokým, pisklavým, hlasem (volume max.) nebo když vedle mě někdo pomlaskává nad tím skvělým sendvičem. Prosím, tom i problém nedělá. Ale když si vedle mě sedne někdo, díky komu se nemůžu ani nadechnout, kdo se roztahuje, div že mě nepřimáčkne ke sklu, vede dlouhý a hlasitý hovor nebo komu při jídle odlétávají sliny na všechny strany, pak mé hlavě vévodí jediná myšlenky - "Kolik dostanu za tu vraždu, kterou za pár minut spáchám?"

Individium druhé
Otrávená cestou jsem se rozhodla pro schůzku s někým zajímavým. Posadila jsem se na lavičku před jeho byt ani ne minutu cesty od internátu a čekala, až odpoví na esemesku a přijde. Mezitím se přede mnou zastavil spěchající starý pán. Cítila jsem cigarety. Mám dnes pocit, že mám nos na úrovni loveckého psa, ačkoli to není možné. Samozřejmě jsem ale neměla nic proti, aby si sedl, vypadal vcelku seriózně a táhl nějakou těžkou tašku. Pak už to ale bylo horší. Nejprve se mě zeptal, jestli nejsem Ewa Farna. Protože prý neustále poslouchá její písničky pod přezdívkou Belzebub. Pak mi řekl, že jsem kočka. (Bezva, přitahuji důchodce!) Modlila jsem se, aby už dorazil kamarád a proklínala své slušné vychování. Následná konverzace s odsekáváním "Děkuji za pochvalu." a výrazem vraždícím vše okolo z mé strany vyvrcholila jeho větou: "A nesháníte náhodou ubytování?" V tu chvíli se naštěstí objevil kamarád, takže jsem jen odsekla, že ne a hbitě jsem se za něj schovala a odtáhla ho daleko od toho místa, za sedmero hor, řek a království.

Obávám se, že k tomuto není, co dodat. Sexuální nabídky od důchodců ani jiných neznámých endemitů nepřijímám, na to mám vlastního partnera. A Ewa Farna rozhodně nejsem jen proto, že mám ofinku stejně jako ona nejméně pět let zpátky. A co k tomu ostatnímu? "Goth" se nerovná "individium."

Dovádí mě to k jediné myšlence mírně mimo téma článku. Proč si lidé myslí, že kdykoli jsem v černé, mám na kalhotech řetěz, na krku obojek a na nohou glády, jsem automaticky kriminálník, vrah a nebo děvka? Kde se vzal ten pocit, že mě nepohorší, když mi budou vyfukovat cigaretový kouř do tváře nebo že vedle mě bude stát někdo, kdo jen vlivem drog slastně přivírá oči? Mám zkušeností s takovými "lidmi" málo a nechci jich mít víc. Když vedle nich stojím, cítím se trapně i za ně, svírá mě vina za společnost, v jaké žiji, za společnost, která tohle dovolí.

A to nemluvím o tom, že za dobu, po kterou jsme byli s kamarádem v parku - on jako metalista a já hezky v gothickém - prošla okolo nás dvojice městských policistů nejméně čtyřikrát tam a zpátky. Snad jsem jen paranoidní, ale připadá mi, že to bylo jen proto, že jsme byli tak oblečení a že jsem si hrála se svým novým nožem. Pouze jsem ho chtěla ukázat. Má dokonce i baterku! Chodit okolo nás přestali, až když jim (snad) došlo, že se nechystáme k žádným výtržnostem a jen si užíváme trošku klidu, který nám laskavě narušovali svou přítomností v jinak v tu chvíli vylidněné části Lužánek.

Shrnuto (a s nadsázkou) podtrženo?
Jestli to bude pokračovat, tak buď zastřelím sebe nebo začnu střílet individua.
 


Komentáře

1 ceallach ceallach | 8. října 2013 v 13:33 | Reagovat

Jo, smradlavé cestující znám velice dobře.

A vidět někoho v gládách a černé, tak mi automaticky příjde jako sympaťák... ale řekl bych že je to spíš tím že k té určité subkultuře mám celkem dobrý vztah, tak budu asi zaujatej. :D

2 Daemon, the Secret one Daemon, the Secret one | 8. října 2013 v 15:30 | Reagovat

Přečetl jsem si to, cítím s tebou a souhlasím, ale ten konec mi doslova ničí mozkové i srdeční buňky, přece nechceš jít do vězení za zbytečnou věc, nebo dokonce umřít T.T
To bych pak skočil ze židle T.T

(Omluvte mé "cáknuté" chování, někdo si zvykne, někdo ne.)

3 °Alex °Alex | Web | 8. října 2013 v 16:25 | Reagovat

Ak si naozaj mala skúsenosť s niekým, kto si vedľa teba v autobuse sadol a otvoril knihu, si šťasný človek! :D Bodaj by sa to stalo aj mne :D.
S tými cigaretami a alkoholom ťa úplne rozumiem, tiež to neznášam. Najhoršie je, keď cítiť nejaké dievča za cigaretami (mám nejaké také spolužiačky, z ktorých to niekedy cítiť), tomu už úplne nerozumiem :(.
No ukazovať nôž v prítomnosti polície nebol najlepší nápad... ani sa nečudujem, že sa okolo vás obšmietali :D.
Je ale milé, že aj keď máš tento goth štýl, tak sa ti protivý cigaretový dym a alkohol a tak. Nie je veľa takých ľudí... ale čo som si všimla, tak skôr tí, ktorí sa tvária ako "deti ulice", tak smrdia za cigaretami a alkoholom... popravde, mám skúsenosť, že oni sú horší ako gothici alebo dokonca emo :D.

4 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 8. října 2013 v 19:16 | Reagovat

chudáku :-D, ale tak třeba je to tvoje poslání pomoct jim :-D jasně můžem si zase psát :-) ,akorát ted nemám moc času a jsem ráda za to, že jsem odepsala na koment :-D

5 Lyra Lyra | E-mail | Web | 8. října 2013 v 21:48 | Reagovat

Na individua prvního typu narážím poměrně často, což není nic úžasného - na druhou stranu jsem se díky nim naučila docela dobře zadržovat dech :-)

S individui druhého typu naopak příliš často do styku nepřicházím... možná je to tím, že nechodím oblékaná v tak specifickém a výrazném stylu jako ty.

Takže jak vidíš, alespoň v prvním případě v tom nejsi sama :-) I když mně stejně nejvíc vadí lidé, kteří mají tendenci do ostatních vrážet... ty bych zase vraždila já, ale pak se vždycky jakžtakž ovládnu :-)

6 Illian Illian | Web | 9. října 2013 v 19:02 | Reagovat

Slíbila jsem, že se ozvu a světe div se já tu komentuju :)
Individua "pěkná". Asi jako téměř každý cestující jsem si prvního případu užila požehnaně a bohužel stále užívám. Je to, jak se říká, k zlosti.
Druhé individuum... občas se najde postarší pán, či paní, kteří se dají do řeči i s někým jako jsem já a ani to není otravné. Ovšem, jsou jisté hranice. A já myslím, že u tvého individua byly kvalitně překročeny. :)

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. listopadu 2013 v 12:52 | Reagovat

Další individua jsem naštěstí poslední dobou nepotkala, tedy ne moc. I když jsem podruhé zahlédla toho chlapce, který si ke mě předtím přisedl. Stejné oblečení, stejné mastné vlasy a nejspíš stejná "vůně," kterou jsem naštěstí tentokrát neměla tu čest pocítit, jelikož jsem seděla až vzadu. Snad to nezakřiknu a i dnešní cesta busem bude snesitelná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama