Velký Snílkovský Sraz 2013

9. srpna 2013 v 12:23 | Berenika |  Vzducholodě Klubu Snílků
Jako někteří další účastníci jsem se i já pustila do psaní krátkého reportu o srazu Klubu Snílků. Kdo by nevěděl, o co jde, můžete se podívat na klubovou stránku nebo například na náš rozhovor na Srdci blogu. A nyní již k jednomu červencovému víkendu, respektive sobotě 27.7. tohoto roku...


Slovo dalo slovo a sraz jsem po dvou letech měla zase na starosti já. Rubrika Congressio, ve které se scházíme, zela prázdnotou od našeho prvního velkého prázdninového setkání z roku 2011 až do letošního června, ve kterém jsme začali plánovat, kde se sejdeme a kdy. O datu rozhodla anketa, ve které s přehledem vyhrálo číslo liché a nepříliš zajímavé. O místu se již dalo polemizovat, protože Ber byla příliš náročná a chtěla blízko čajovny mít park. Díky tipu velectěné Maglaiz bylo toto přání splněno a my se rozhodli pro čajovnu Na Cestě blízko Karlova náměstí. A kde jinde by se měli Snílci sejít, než-li u Faustova domu? Vždyť to zní tak poeticky! Jakmile bylo vše naplánováno, nezbylo než čekat a těšit se. A že já se těšila velmi!

V onen osudný den jsem v Hradci odchytila správný autobus, který naštěstí disponoval klimatizací. Nastoupila jsem do něj v gothické sukni s vysokým pasem a šněrováním, černém topu, jehož krajka pod ní nebyla vidět a průsvitném, tenkém bolerku s dlouhým rukávem. Můj temný vzhled doplnily černé boty na vcelku vysokém podpatku, ty nejtmavší punčocháče, které jsem doma našla a to nejdůležitější - obojek od jednoho z velmi dobrých přátel. Kupodivu jsem neumírala horkem víc, než ostatní. Cestu aubotusem mi zpříjemnila hudba ve sluchátkách. Kousek před Prahou mi ale nedočkavost začínala bránit i v jejím poslechu a tak jsem se pustila do psaní SMS. Domluvila jsem se s přítelem, kde na mě bude čekat, s Venom, kdy dorazí a s Temnářkou, kde ji vyzvedneme. S Lai jsme si napsaly, v čem budeme ustrojené, aby nebyl problém rozeznat naše maličkosti od davu. Ještě jsem pak odpověděla na omluvu Borůvky, která nemohla dorazit a omluvu Clare, která měla stejně jako Monica Otmili a Nel-ly dorazit o něco později až do čajovny. Nakonec jsem se díky konverzaci a svému mobilnímu telefonu dočkala konce své cesty a vystoupila na Florenci, kde na mě již čekal Diuk a jako správný gentleman i s pitím. Poděkovala jsem, objala ho na přivítanou a v tu chvíli se mi rozzářila očka. Nemohla jsem se dočkat, pročež jsem se co nejrychleji nechala vést k metru.

Koupila jsem si lístky a napsala Temnářce, kolik jich bude potřebovat ona. Cesta na Hlavní nádraží, mezizastávku, byla krátká. Jakmile jsme se dostali z metra, už tam stála. Další objetí, kterého si vždy velmi vážím a rychlé seznámení mé lektorky s dílen a mého dobrého přítele z Aragornu. Na tento sraz Snílků si každý směl vzít někoho, kdo mezi Snílky nepatří. Já pozvala právě Diuka a Lai. Ostatně s ním jako s pražákem jsem se původně i domlouvala na přespání. Diuk znovu prokázal, že je správný chlap a bez problémů nás dovedl až na Karlák. Upřímně řečeno bych tu cestu znovu nedala. Babe nám ji popisovalo na Xichtoknížce trochu jinak a vědělo proč - jednoduše řečeno by to přestupování z metra na metro každé dvě stanice někdo, kdo není z Prahy, zřejmě nezvládl. Minimálně já ne. Na Karlově náměstí jsme chvíli zůstali schovaní pod stromy, jelikož bylo ještě brzy a před Faustovým domem na nás nikdo nečekal. Tím neříkám, že jsme se k němu podívali, abychom to zjistili. Spoléhali jsme na to, že Snílci jsou pro ostatní Snílky magnet a tak se určitě nemineme.

Tento předpoklad byl ovšem mylný. Opustila jsem skupinu, abych našla svou drahou RPGčkovou sestru, tedy Venom. Obešla jsem jednu sochu a u toho jsem jí stihla zavolat. Nikde kolem ní nebyla. Navigovala mě, ať se otočím. Tak jsem se otáčela, ale nikde nebyla. Už jsem to málem chtěla vzdát, když jsem pohledem narazila na schody na druhé straně Karláku.Ta věc, na které seděla, nevypadala jako socha, ale jako trůn. A na něm si před svými ubohými poddanými hovělo mně dobře známé rudovlasé stvoření. Došla jsem k ní jen proto, abychom se o pár minut později vrátily zase na druhý konec parku ke skupince. Vzápětí se k nám připojila Maglaiz a... a zůstala jsem okatě zírat na neznámé. Tedy jen do chvíle, kdy jsem vytáhla papír a začala si odškrtávat, kdo dorazil. Jsem totiž organizátor na baterky, těší mě.

A tak se šlo do čajovny, zatímco já stále hypnotizovala pohledem neznámé. Říkám si, jestli jsem si nenechala špunty v uších, protože jsem si prostě ničím nebyla jistá. Babe a Rue. Jedno přeslechnutí přezdívky a špatný styl zapisování těch, kteří dorazili. Nic jiného v tom nebylo a nechápu, jak jsem v tom mohla mít takový maglajz. Nicméně zpět k tématu, dorazili jsme k čajovně Na Cestě. Půl hodiny před otvíráním, půl hodiny před srazem. I proto jsme se tedy rozdělili na dvě skupiny. Já vs. ostatní. Já chtěla dojít pro další Snílky. A tak jsem hodila po Venomkovi ten nejandělštější pohled, jakého jsem byla schopná, aby mě nenechala jít samotnou. Vydaly jsme se do kopce pro ostatní. Co dělali před čajovnou ostatní je mi dodnes záhadou.

Nakonec jsme šly hned dvakrát. Poprvé jsme se vrátily k čajovně se Septimou Severou a Dragiliou. Ty jsme si odchytily u Faustova domu. Já se představila jako neuvěřitelně zmatkující stvoření, protože jsem stále uvažovala nad identitou Babe a Rue. U druhé osoby jsem měla dokonce tendence plést si ji s Annikou, což se ukázalo jako hloupost, protože ta přišla jen o chvíli později. Ji a Telentu jsme dovedly do čajovny napodruhé a po chvíli zmatkování s tím, zda Lady Dariel dorazí nebo nedorazí jsme se usadili k ostatním v našem zamluveném mini-salónku. Dar nakonec nedorazila. Nel-ly nám prozradila, že si spletla měsíc. Uvelebila jsem se mezi Venom a Diukem, kterému jsem okamžitě po objednání luxusní horké čokolády uzmula jednu z nových povídek a šla jsem si číst.

Samozřejmě jsem se i při čtení věnovala ostatním, s Venom jsme rozebíraly, jak je možné, že Diukova postava vytáhla nůž a vzápětí někoho zapíchla dýkou. Povídka se mi velice líbila. To, že končila otevřeně nebo spíš nekončila vůbec mi mohl vynahradit jen příslib pokračování a faktu, že v ní bude figurovat kotě. Mňau. Malé kotě v kostnici, jejíž popis mě uchvátil. Mezitím dorazily i Clare, Ne-ly a Monica Otmili. Představování ostatních samozřejmě bylo na mě. Naštěstí už jsem většinu jmen znala. A jestli jsem se někdy zasekla, tak jen na chvíli! Pokud to beru od své pravé ruky, tak vedle mě seděla Venom, Temnářka, Monica Otmili, Babe, Maglaiz, okno s větrákem, Septima Severa, Dragilia, Rue, otevřené dveře, Telenta, Annika, Clare, Diuk a nakonec vedle mě Ne-ly.

Postupem času to bylo jen lepší a lepší. Dragilia fotila momentky v nejméně vhodnou chvíli, ačkoli fotografie vznikly pěkné, vzpomínkově důležité. Po jednom neočekávaném blesku jsem ji jmenovala Fotografem Klubu Snílků. A abych nezapomněla, dvě naše skupinky hrály Člověče, nezlob se. Čím jiným by se taky mohli Snílci bavit, zatímco sedí na zemi kolem tří k sobě přisunutých stolků? Ačkoli ještě jedna zábava se našla. Diuk se stal obětí pozornosti Venom a Clare. Nejprve se kočkovaly jen tak slovně. Venom byla cynická jako vždy. A Clare, se kterou jsem se poprvé seznámila trochu víc, mě okouzlila úžasně jiskřícím pohledem, který ovšem mohl být v Diukových očích považován za nebezpečný. My se totiž domluvily, že se na něj chvíli budeme dívat. Všechny tři. Upřeně. Téměř bez mrkání. Nebylo, kam se schovat.

Zatímco se Diuk s Venom dál kočkovali, já si šla povídat s Annikou. Nevím, zda jsme víc hypnotizovala ji nebo ten úžasný vějíř, ale přestože to bylo prosycené nervozitou, já si s ní povídala ráda. U Telenty mi hypnotizace vydržela jen chvíli. Ani jednu slečnu příliš neznám, ale obě jsou velmi sympatické. Bohužel musely brzy odejít. A já měla jít také. Vzala jsem tedy mobil a šla se na dvůr před dveře WC domluvit s rodiči. Rozmyslela jsem se. Přespím. Odkývala jsem vše, co bylo třeba a s nadšeným úsměvem jsem se vrátila do našeho salónku. Čokoláda mi došla a tak jsem si objednala ještě cosi s Aloe Vera. Chutnalo to dobře a bylo to studené. S Ne-ly jsme se přesunuly na opačnou stranu stolu. Být příliš blízko gentemana v obklíčení dvou hravých zasněných žen nebyl nejlepší nápad. Polštáře létaly, fotoaparát blikal, Dragiliin klobouk kolobal, aby si ho stihli vyzkoušet všichni. Skvěle jsem se bavila. A co se škádlívá, rádo se mívá, či? A my ho máme moc rády, že?

Věnovala jsem se tedy Nel, dokonce jsem kvůli ní riskovala vypadnutí ze dveří. Byla tam propast. Velice hluboká propast! A vedle propasti Rue, jejíž identitiou jsem si konečně začala být jistá a která se pustila do kreslení. V tom okamžiku jsem byla u ní, div že jsem si jí neopřela hlavu o rameno. Zeptala jsem se jí na pár zajímavých věcí a sledovala, jak jí pod rukama vzniká nádherný obrázek fiktivní dívky. Snílci mají inspiraci všude. Obzvláště na Snílkovských srazech. Když jsem konečně byla schopná odtrhnout od jejího papíru pohled, všimla jsem si, že Babe se pustilo do toho samého. Taky si kreslilo. Stačilo mi pár vteřin na překročení stolu a usazení se mezi něj a Maglaiz. Je mi líto, že s tou jsem toho stihla napovídat jen málo. Příště to jistě napravíme. Místo Dragiliina klobouku zrovna kolovaly hodinky Septimy Severy, aby si je každý prohlédl, protože z dálky vypadaly jako Mickey Mouse. Já v tu chvíli byla ale víc zaujatá Babe, které mi půjčilo svůj sešit Ruštiny a do konce života si azbukou získalo moji náklonnost. Vždyť je to tak nádherný jazyk, tak nádherné písmo!

Nakonec se nám to začalo rozpadat natolik, že jsme se rozhodli vyrazit. K Maglaiz. Toužila jsem totiž po své odměně za soutěž v Imaginariu, sbírce od Villona, kterou jsem dostala i s věnováním. Jen mě na tom mrzelo, že i Maglaiz nás opustila a od domu, kde knihu pro mě a ještě něco pro ostatní ukořistila, s námi dál nešla. Zůstali jsme tedy já, Clare, Monica Otmili, Babe, Septima Severa, Diuk a Rue. Ještě během cesty se ale naše skupinka znovu zmenšila na pět, jelikož Rue a Septima Severa se rozhodly odpojit. Bylo už pozdě, pravda, možná i kolem deváté. Na hodinky jsem se nedívala. Na odchodu ostatních jsem ještě litovala nedostatečného rozloučení s Venomkem, který mi nějakým způsobem utekl s Nel-ly, ani jsem nevěděla jak. Ale ukořistila jsem objetí od Rue, heč! Oproti tomu Diuk se jako správný gentleman stihl rozloučit s každou odcházející dámomou. A vždy mu to několik minut trvalo, pročež jsme si neodpustili pár poznámek.

Daly jsme ale na jeho úsudek a zamířili do jiné čajovny, jejíž jméno si nepamatuji, ale vím, že se v ní dají chytat myši. Plyšové myši. Existuje lepší místo pro Snílky? Jahodový rooibos si mě příliš nezískal a už si ho asi nikdy nedám, ale zahnal žízeň. Zatímco ostatní seděli na židlích, já se stulila na zemi a začala tak trochu usínat. Chvíli u čtení F. Villona. Nakonec jsem ospalost ale zahnala. Museli jsme se totiž rozloučit i s Monicou Otmili a s Babe. I tyto dva jsem samozřejmě objala a ráda. Musím je ještě někdy vidět!

V čajovně jsme tedy zůstali ze třinácti jen tři. Jelikož už byla tma a my tam byli až do jedenácté večerní, mělo to úžasnou atmosféru. Diuk nás bavil skvělým příběhem, skrze který jsme se dostali až k mystičnu. Sdělovali jsme si názory, vyprávěli, co se hodio i nehodilo a já už zase seděla na židli, načež Clare k mé hrůze vytáhla mobil a namířila ho na mě. Ještě, že tam nebyl dostatek světla, ale přiznávám, že mě to potěšilo. Možná i škoda. Ta fotografie se mohla vcelku podařit, byla jsem zabraná do skvělého hovoru. Doufám ale, že jsme Clare nezpůsobili příliš problémů doma, jelikož musela po jediném telefonním hovoru odejít. Příště bude muset vzít přítele s sebou, aby viděl, že jsme naprosto neškodní a hlavně aby s námi zase mohla strávit tolik času, co v onu sobotu. Ten její pohled mi chybí. Všichni ze srazu mi již velice chybí.

S Diukem jsme dorazili domů před půlnocí. A spát jsme šli asi na hodinku, možná na dvě, někdy kolem čtvrté či páté hodiny ranní. Ráno bylo krásné, rozmazloval si mě. Jen jsem si musela koupit nové punčocháče. A převlékala jsem se na lavičce. Za zmínku stojí ještě houpačky, které jsme objevili. Ber houpačky zbožňuje a tak jsme si je chvíli zabrali jen pro sebe. Zbytek večera a nedělního dne je pod cenzurou a ani nepatří k sobotnímu srazu, takže přejdeme rovnou ke chvíli, kdy jsem jela domů. A zkrátíme to ještě víc. Dojela jsem do Hradce, nastoupila na další autobus, dojela jsem domů, došla jsem domů a utahaná jako kotě, ale spokojená, jsem objala svůj oblíbený polštář a šla spát.

A pokračování? Bude, musí být. Příští rok a možná i na nějakém z menších srazů ve větších městech. Ale jedno je jisté. Ať to již bude menší sraz či další velký prázdninový, ještě se mi nestalo, abych se sešla se Snílky a byla zklamaná. Snílci jsou pro m jako druhá rodina, od které budu zase dlouho daleko, ale na kterou se budu těšit o to víc.
 


Komentáře

1 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 12:47 | Reagovat

Za prvé: je jeasné, že když se objevila Maglaiz, že jsi v tom musela mít maglajz. Prostě Maglaiz maglajzy přitahuje :D

Za druhé: No, mi je to taky líto, že jsme nebyli spolu déle, zvláště ten hovor o mystice a celkově hovor s tebou je mi líto, ale musela jsem se sbalit, abych ráno odjela směr Ostrava.

2 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 12:50 | Reagovat

[1]: Za třetí: Maglaiz se stydí, že organizovala takové voloviny jako putovní klobouk, putovní hodinky, putovní polštář a putovní svíčku. Je to hanebné a slibuje, že příště vymyslí ještě větší bejkárnu. Holt jsem si říkala, že by bylo lepší se představit v civilizovaném světle :-D Příště provedu to, co jsem měla nachystáno na letošní sraz, pokud mne nenapadne ještě větší konina.

3 Babe Babe | Web | 9. srpna 2013 v 13:15 | Reagovat

Co si jeden nenapíše, to nemá :D.

Omlouvám se, že su všem bránilo ve styku s Maglaizíčkem, ale když už mě tam přinutil jít, k nikomu jinému ho nepustím! :D

Já myslim, že do druhé čajovny se přišli někdy v osm O_o

Tys úplně vynechala člověče nezlob se! Na druhé straně ste to asi tolik neprožívali jako my :D.

A zázvorovou limonádu!

A taky pocení!

A záchod! :D

4 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 15:22 | Reagovat

[3]: Objevnou cestu jsem také zapomněla :-D

5 Nila Nila | Web | 15. srpna 2013 v 0:04 | Reagovat

[Smazaný komentář] To se omlouvám,že to nejde. Pod menu jsou OBLÍBENÉ ODKAZY a tam mám poslední Ell což je Mel moje parťačka v této soutěži :) To je její blog ;) [Smazaný komentář] Jistě,že to vadit nebude :) Pošlete nám co máte hlavně nezapomeňte,že to musí být odevzdané do 12.10.2013 do 24:00 :)

6 Nila Nila | Web | 15. srpna 2013 v 0:05 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže!

7 Lyra Lyra | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 10:51 | Reagovat

Tvůj popis srazu zní báječně, musel to být úžasný zážitek. Docela lituji, že nejsem členkou KS a nemohla se ho zúčastnit, ale s obsahem mého blogu by jste mě stejnak nevzali a taky Praha je od mé rodné vísky daleko, převelice daleko :-D Pobavila mě i tvá zmínka o ruštině, protože jsem se ji kvůli škole začala před pár dny učit a koketování s azbukou mě zatím velice baví, takže je možné, že pokud/až se zase někdy uvidíme, budeme si moct i něco povyprávět rusky :-)

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 20:48 | Reagovat

Pravda, Člověče, nezlob se bylo na druhé straně stolu aktivnější než u nás. :D Ale zcela jsem ho nevynechala, zmínka je. A ohledně příchodu do čajovny si nejsem jistá, asi je to pravda. Utíkalo mi to tak rychle, že jsem se nedívala na hodinky.

[7]: Ale jistěže vzali! Všemi deseti. Alespoň to mohu říct za sebe jako za někoho, kdo má většinou přijímání na starosti.

Obávám se, že v Ruštině už vyjma azbuky budu mírně nepoužitelná. Sice tu řeč zbožňuji, ale od konce sedmé třídy jsem ji neměla možnost používat a za ty tři roky jsem už většinu základů, které jsem znala, stihla zapomenout. Hodně k tomu přispěla i povinná Němčina. Snad ve třeťáku, až se k ní vrátím.

9 Lyra Lyra | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 13:14 | Reagovat

[8]:Tak když to takto říkáš, třeba bych se i mohla zkusit přihlásit :-) Díky za povzbuzení.

S tou ruštinou to nakonec bude úplně jinak - od doby, co jsem psala předchozí komentář, mě stihli vzít na obor, na který jsem chtěla ze všeho nejvíc, takže rusky se (alespoň prozatím) učit nebudu :-) Nebudeš tedy "nepoužitelná" sama :-)

10 sarush ef sarush ef | Web | 27. srpna 2013 v 16:45 | Reagovat

To muselo bejt výborný. Taky se jednou musím zúčastnit.

11 Literární klub Literární klub | Web | 27. srpna 2013 v 18:46 | Reagovat

Zdravím tě jménem Literárního klubu, jehož jsi členem. Klub byl delší dobu neaktivní, ale také už je nějakou dobu zpět a nám se poztrácely emaily z vašich přihlášek. Proto tě prosím, abys poslal/a email na klub.literarni@gmail.com a do předmětu napsal/a "Kontakt".
Připojuji, že členové, kteří se neozvou, budou po dalším několikerém upozornění z LK nejspíš vyhozeni.
S pozdravem,
hustokrutopřísný tým LK.

12 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 8. září 2013 v 20:12 | Reagovat

Ahoj :)!
Nevím jestli si na mě po dlouhé odmlce vzpomeneš, budou to už dva roky ,co jsem neblogovala :-D! Ale ted sem se vrátila :-)
Kdyžtak dej vědět ,budu se těšit ,co je nového :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama