Kouzelník sebevrah

2. srpna 2013 v 17:25 | Berenika |  Veršotepcův zápisník
KOUZELNÍK SEBEVRAH
…2013, osmý březen, pátek - v autobuse na cestě z Brna domů…

I.
Byl jednou jeden kouzelník,
v rukávu měl pár es,
pokaždé zkoušel jiný trik
a dokonce prý les

II.
se klaněl jeho umu,
leč lidé, které chtěl potěšit,
se jenom smáli tomu
a kdo ho potom měl utěšit?


III.
V jeden smutný den navečer
mu svlékli kabát a na ulici
se v rozrušení celý chvěl,
jak rybka na udici.

IV.
V kapsách prázdno a uvnitř cév
sotva dost tekutiny k žití,
I bez rány lze prolít krev
a přidat si ji k pití.

V.
Jen jedna karta na dlani,
se na věštění sotva zmůže
ač připomíná svítání
a temně rudé růže

VI.
ve vlasech tanečnic
a štěstí, které nečeká
a mnohem, mnohem víc,
než zachytí zrak člověka.

VII.
A jen les, neboť jsou lidé zlí,
mu stále provolává slávu.
Dávno už jeho nebolí,
že malichernost právu

VIII.
se nepodobá zdaleka.
Kdyby byl jenom jeden z nich
nedíval se tak zvysoka,
smazal by každý jeho hřích,

IX.
miloval by a oči všech
by usměvavé byly,
však trpělivost, žádný spěch,
cíle jsou, budou, byly.

X.
Koruny stromů se setkávají
jak kdyby tančily,
přestože nikdy nezpívají
přestože ve chvíli,

XI.
kdy jejich přijde čas
by mohly srdceryvně řvát,
kdyby snad měly hlas
bolel by nastokrát.

XII.
Na jedné z něžných jabloní
se pevné lano houpá, za nebe
umíráček hraje a stromek zazvoní
cinkáním jablek o sebe.

XIII.
Jak ráda by mu slíbila skrýš,
že až se mu do plic nedostane
jediná kapka kyslíku, spíš
že jeho hrobem stane

XIV.
se její koruna a kmen,
než aby smrtky stín
začal dnes od ramen
s trháním končetin.

XV.
Nemohly mluvit její plody
tak nemohla mu slíbit nic.
Místo krásného pro něj z vody
upletla jenom trochu víc

XVI.
trápení a proto, ať cokoli chcete,
pamatujte, že v lidské hrudi
nevinné srdce nenajdete,
ale i kmen že studí.

XVII.
Komu jsou stromy jedinou vášní
a kdo chce rozumět jejich řeči
ať se jak kouzelníček zvláštní
oběsí na jabloni v křeči,

XVIII.
ať potom rychle zjistí,
že bez lidí chamtivých a zlých,
mu nevoní ni listí,
a sever, západ, východ, jih

XIX.
jsou jenom přelud, nerozbitný vzdech.
Kdo opustil drahé dobrovolně
ať stráví věčnost v kořenech,
které si přál - nikdy se nenadechne volně.
 


Komentáře

1 nav nav | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 21:55 | Reagovat

Krásné básně s umnou formou. Obzvláště se mi líbí "Věty" a "Modrá krev".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama