Den 4. - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš

1. srpna 2013 v 12:02 | Berenika |  Deset dní
Často přemýšlíme nad nesmrtelností chrousta. Ale je důležité, aby byl chroust nesmrtelný?


1. Kdyby jsou chyby.
Často si jako každý říkám, co by se stalo, kdybych bývala udělala něco jinak. Lidé chybují a vlastně je to správně - jinak by nebyli lidmi! Přesto se neubráním té myšlence, co se mohlo stát. Co se mohlo podařit, ale i co jsem mohla zkazit a při tom pomyšlení se mi srdce snaží vyskočit z hrudi. Zcela jistě se poučím ze svých chyb, ale čím častěji si budu opakovat "kdyby," tím víc mě mé chyby budou ničit. A proto se ho pokusím vytěsnit z mysli.

2. Je to láska?
Jak poznáme, zda opravdu cítíme to, co si myslíme, že našim drahým patří, či zda máme jen růžové brýle? Snažím se najít něco, co by bylo opravdové a co by mi vydalo na celý život. Myslím, že to jednou zvládnu. Těžko ale říct, jestli to bude do konce světa. Teď si například myslím, že miluji. Ale je to zamilovanost, iluze nebo poblouznění? Ne. Je to láska.

3. Jiný kraj, jiný mrav.
Nesnáším kraj, ve kterém žiji. Nesnáším lidi z toho kraje. Nesnáším svůj status vesničanky pro ty, kteří jej se mnou sdílí. Mít tu své městské přátele, milovala bych bytí vesničankou. Takto však toužím po změně kraje a nenávidím svůj o to víc, jak často mi nepříjemné vzpomínky prolétají hlavou, když se jím procházím.

4. Čtyři týdny internet, čtyři minuty realita.
Pravděpodobně nejsem schopná navázat uspokojivý vztah v realitě. I když, jsem, ale potřebuji k tomu, aby daný člověk dobře psal, protože mám pocit, že mu čtu myšlenky. A jelikož mívám období, ve kterých raději čtu myšlenky, než abych odpovídala na mluvené slovo, mám se svými virtuálním přáteli léta upevňované vztahy. Ale copak to stačí? Stačí mi čtyři minuty v realitě, když další čtyři týdny místo jejich tváří uvidím ikonku "online?" Odpověď je jednoduchá: Nestačí. Ale stojí mi to za to.

5. Svoboda slova!
...by nemusela být, dokud jí lidé v naší zemi nejsou hodni.

6. Já budu jiná.
Vždy jsem byla zvláštní a jak by řekl každý druhý - jistým způsobem nenormální. Později jsem to začala brát jako kontrolu. Ale co když tím, že budu jiná, budu stále stejná? A co když ne? Chci se ustálit a zároveň nezůstat neměnnou osobou, která by se mým milovaným omrzela. Doufám, že na tento cíl mám. Těžko bych se totiž smířila s tím, že by mě již milovaný člověk neměl rád. Možná proto se lidí ráda často ptám, jestli je jim má společnost příjemná, stále příjemná, či nepříjemná.

7. Jestlipak na to mám?
Jestlipak dokážu otevřít ty dveře, co jsou přede mnou? Jestlipak se odvážím zaklepat? Jestlipak mě někdo pozve dál? ...Jestlipak budu schopná jako pevný most podpírat touhy svých přátel? Nevím, zda budu, ale chci býti navždy.

Vyjte na měsíc, děti.
Pomáhá to ventilovat sedm nejfrektovanějších cest myšlenek.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama