Den 3. - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

1. srpna 2013 v 12:01 | Berenika |  Deset dní
Tohle nebude lehké. Nebo se vám zdá snadné svěřit internetu, co milujete a co vás dostane do kolen? Nebo se vám zdá lehké napsat něco, na co by měl váš partner přijít sám? Inu, shrňme si to v takové míře, abychom to stejně nechali na důležitých osobách.


1. Vyjímečnost.
Nikdo jiný, než vyjímeční lidé, si nikdy mé srdce nezíská. Vyhledávám odlišnosti a obklopuji se lidmi, kteří jsou zvláštní tak, jak jen to jde. A nemyslím tu divné party lidí, kteří kouří, hulí, nadávají a pořádají orgie. Myslím na lidi, kteří umí mluvit a psát na úrovni, kteří uvažují jako inteligentní bytosti a ne jako stádo, kteří mají srdce, do kterých jsou schopni pustit jen další zvláštní osobnosti. A kdo jiný by si v dnešní době zasloužil poznat opravdové přátelství?

2. Upřímnost.
Upřímnost a divokost lidské přirozenosti. Jednání dle instinktů, které přece nikdy nedokážeme zcela potlačit! Miluji lidi, kteří jsou upřímní a přesto dokáží mluvit elegantně a vkládat do upřímných slov jinotaje. A miluji i lidi, kteří třebas nemluví a nepíšou vzletně, jsou stejní jako já a které pak mám tendenci chránit a vychovávat k obrazu svému, stojí-li o to.

3. Elegance.
Elegance černých, dlouhých plášťů, aristokratických způsobů, archaických vět a slov. Ach, kdo by nechtěl být elegantní? Kdo by nechtěl najít smysl toho slova v něčem vyjímečné? Elegantní lidé si mě mnohdy získají jediným pohledem, přestože začít jim věřit není jednoduché, když dle sebe víte, za čím půjdou za každou cenu.

4. Erotika.
Smyslnost pohledů, polibků a doteků. Erotika zakovaná do tváře, do hravosti a do dnů, které smíte trávit s partnery. Jsem hravá. A zbožňuji, když se mnou někdo hraje moje hry a vymýšlí své vlastní, abych se jim mohla plně poddat.

5. Smutek.
Znám lidi, kteří mají smutné oči. Jsou výjimeční. Jsou zanedbaní, připadají si nepotřební, smutní a nikdo je nechrání. Cítím v jejich přítomnosti touhu jim pomoci, přestože je to nemožné. Mám ráda některé z těchto lidí, kteří mi ještě ani nezačali věřit a které nikdy nebudu schopná zachránit. Přestože je to přirozená daň světu a role, kterou si sami vybrali, když se přes smutek a deprese nedokázali přenést, přesto jich lituji. A ne tou pohrdavou lítostí, ale lítostí hodnou důležitého přátelství, které nemělo ani možnost začít.

6. Bezpečí.
Nemohla bych být s někým, s kým bych se necítila v bezpečí. Ráda se přitulím, k partneru a příteli. Kdykoli, kdy někomu věřím a cítím, že potřebuji objemout. Cítím se pak nekonečně v bezpečí a mám chuť tak zůstat celá léta. Hlavně, když budu cítit, že na mě v tu chvíli nikdo nemůže. Škoda, že jsou chvíle, kdy mám pocit, že tenhle pocit získám jen přítomností někoho, kdo je neskutečně daleko - v jakémkoli smyslu toho slova. Když se s někým cítím v bezpečí, pak tomu člověku patřím.

7. Doteky.
Doteky cítím jako něco neuvěřitelně intimního mezi přátelstvím i láskou. Koneckonců, láska je i mezi přáteli, mezi lidmi, kteří se během slov cítí jako neprávem po narození rozdělená dvojčata. Pokud chci milovat doteky, musím s nimi ale začít nebo se musí ten, kdo se mě chce dotýkat, objímat mě a držet za ruku, musí odhadnout správnou chvíli. Pokud ve chvíli prvních doteků ucuknu, prozradí to, že pro mě onen člověk není dostatečně vyjímečný, či že mám někoho, kdo by na doteky jiných mohl žárlit, což by pro mě sice bylo impozantní, ale neriskovala bych kvůli tak banálnímu pocitu, jako je žárlivost, své srdce.

8. Samota.
Protože každý, kdo mi řekne, že byl někdy sám, je buď podprůměrný nebo nadprůměrný. Samota lidi poznamená víc, než si sami jsou ochotní přiznat. Leskne se jim v očích, probíhá jim myšlenkami a já nechci dovolit, aby se kdokoli z mých přátel měl někdy důvod cítit tak sám, jako jsem v jednu dobu byla já.

Nyní, po přečtení tohoto článku...
...Myslíte si, že víte, jak si získat mé srdce?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama