Den 2. - Devět faktů o tobě

1. srpna 2013 v 11:55 | Berenika |  Deset dní
Kdo je člověk? Jaký je? Co si o sobě sám myslí? Jak to z něj lépe dostat než pomocí prosby, či snad rozkazu, aby o sobě napsal devět věcí. Je pro mě složité vybrat takové množství faktů stejně jako je pro mě nemožné vybrat jich pouze tak málo.


1. Mé ruce vedou emoce.
Vždy jsem jednala emotivně a nemohu si pomoct, ale myslím, že jako člověk, který nade vše miluje verše, mám právo doufat, že bude svět lepší a mohu se snažit ho pro lidi, které miluji, udělat lepší. Pomocí toho, co cítím. Jednání dle rozumu mi imponuje, přestože za něj často považuji i to své jednání, které pochází od srdce. Je zvláštní myslet si, že se občas můj rozum shodne s mým srdcem?

2. Stále hledám vůni, kterou bych si mohla zamilovat a stále jsem ji nenašla.
Vybírám si zvláštní vůně. Musí být výrazné a přesto nijak křiklavé, aby mě z nich nebolela hlava. Nalezla jsem nový oxymorón! Doufám, že mi bude vonět to, co mi má být sympatické dle horoskopu. Ale kde seženu něco s vůní santalového dřeva za dostupnou cenu? Inu, zřejmě zatím budu zkoušet a zkoušet a budu se muset spokojit s tím, že mi voní de facto cokoli, co obsahuje feromony.

3. Nechápu ženy, které ztratily mateřské instinkty.
Chtěla bych děti. Chtěla bych zažít tu změnu chutí, to, jak mi v těle roste další život, to, jak mohu dítěti rozčesávat vlásky a číst před spaním. Chtěla bych učit to, co přijde na svět do života, který mu připravím. A nechápu, jak si toho někdo může nevážit. Jak mohou matky cítit ke svým dětem tak málo? Jak je možné, že je nechtějí a nebo že si uvědomí důležitost mateřství v životě ženy až ve věku, kdy budou mít s jejich přivedením na svět potíže nejen ony, ale i jejich ratolesti? Valnou většinu z žen, které jsou schopné říci, že děti nechtějí, považuji za nedospělé a zbylé jsou zkrátka zkažené dobou.

4. Nepovažuji nevýjimečné lidi za bytosti hodné mého zájmu.
Kdyby nebylo blbců, nevynikli by géniové. A ruku na srdce - každý vyjímečný člověk touží alespoň něčím vynikat. Lidi, kteří jsou obyčejní, nejsem schopná považovat za přátele. Řeší své malicherné problémy, prochází světem a nechápou, neuvažují o tom, že by měl jejich život nějaké hlubší poslání - a přesto se zuby nehty brání smrti. Obyčejní lidé jsou jako stádo, které se celý život jen blíží k porážce. Často se snažím, ale když máte před sebou ovci, jak ji můžete nevyužít pro vlnu a nepustit poté zpět ke stádu, abyste ji zase ostříhali, až bude třeba?

5. Jsem vybíravá.
Často mi trvá, než zvolím, co je nejlepší. A často vybírám nejvíc podle ceny. Samozřejmě, chtěla bych mít větší možnost rozletu, ale na internátu jsem se naučila až paranoidně šetřit. Tím víc mi pak trvá vybírání všeho od oblečení přes potraviny až k věcem nutným pro chod domácnosti. Když něco splní všechna má kritéria, musím to mít. Nemohu-li, užírám se tím ještě dlouhé týdny.

6. Patřím mezi Zmijozely.
Dle Pottermore i dle srdce. Respektuji dobrou stranu a mám své přátele se zlatým srdcem, ale zbožňuji eleganci aristokracie, klid masek ve tvářích, smaragdově chladná srdce na dotek obyčejného člověka. Síla není hlavní, není-li pro důležité. A nechci ovládnout svět, to přece není podmínkou. Kdyby mi ale býval v jedenácti přišel dopis - Jsme přece generace Harryho Pottera! - vím, kam bych patřila.

7. Nejím vařenou mrkev.
Co dodat? Říkejme tomu trauma z dětství.

8. Ráda zkouším exotické příchutě zmrzliny.
Když je cena stejná jako u známých, zkusím tu příchuť, která mi nic neříká, popř. zní, co nejvíc exoticky. A proto nejvíce zbožňuji zmrzlinu s příchutí "cheescake," že?

9. Zmítám se mezi gothickou módou a konzervativním stylem oblékání.
To je moje nejtěžší rozhodování už několik let. Přestože nakupování je pro mě často noční můru a finance na takové rozmary nestaří, stále jsem mezi elegantně vyzývavou gothickou černou, korzety a šitím vlastních kočičích oušek a konzervativním stylem oblékání ustálené knihovnice, které se vidí v odstínech hnědé, saku a sotva by si vzala síťované rukavice nebo by nebyla schopná jít ven s krajkovým slunečníkem. Mívám vcelku pravidelná období, kdy toto střídám. Nemohu se jich zbavit. Jak mám ale vědět, kdo jsem?

Vida, devět faktů o mě vám pomohlo mít v mé osobnosti ještě větší zmatek.
Obzvláště díky poslední větě posledního odstavce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama