Bílé pláště

2. srpna 2013 v 17:30 | Berenika |  Veršotepcův zápisník
BÍLÉ PLÁŠTĚ

I.
Za plášť se schová bělost sněhu,
ač žár jej jenom těžko spálí.
Zvyšuje tep, když písmena v běhu
se rozplynou, slzy nerozpálí.


II.
Bolest má v očích odlesk moci,
šum složek se jmény.
Služba se dělí na nemoci
a život na směny.

III.
Vábí, ach vábí. I úzkost hebkých dlaní,
jež učí pouze nejostřejší nůž,
jak spojit lehkost, kterou drží v dlani,
jak nerozlívat rozlitou již tuš.

IV.
Na ostří času osamělé
srdce se schází vprostřed pokoje,
vyhlíží život posmutněle
skrz hlučné přístroje.

V.
Neb na lůžku malinká tají dech…
Pocity, emoce, skryté v jinotaji
zapsané v matčiných popraskaných rtech,
ač nehybné, nikdy neroztají.

VI.
Je ticho operačních sálů, znovu.
Zaznívá přízemím, pokoji i ambulancí.
A nejspíš v krvi tepe srdce z kovu,
by zvládlo zářit ve smrtelném tanci.

VII.
Chodby jsou prázdné, prázdno zní tak krásně…
…a volný let je stejný jako pád.
Smí zůstat klidná atmosféra básně.
Jen v tichém hluku bez obav
smí, přikrytá bílým pláštěm, spát.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama