Amici, diem perdidi!

1. ledna 2013 v 0:00 | Berenika |  Aktuálně
Přátelé, ztratila jsem den!
V tomto případě by se dalo říci spíše rok. Jeden ze známých římských císařů prý toto říkával, když za celý den nikomu nepomohl. A kdo jiný, než-li básník, by měl dělat svět krásným a pomáhat tak Snílkům, k lepším iluzím? Každý den, kdy tedy nenapíšu ani verš, byl ztracený. Kolik takových dní za tento rok bylo?


První rok zde začal v červnu 2012, kdy jsem přesídlila.
Nevím, zda to bylo ztracené. Má drahá Kouzla života už byla příliš známě neznámá. Poetia mi dávala donedávna mnohem více prostoru. Souvisela i se změnou přezdívky. Poslední dobou mám pocit, že jsem v Autorském klubu stále jen proto, že v seznamu jsem uvedena jako Avalon a Biondifóbii přece vymyslela Berenika! V červnu jsem zde tedy zveřejnila všechny články, které stály za záchranu. Aristokratickou hrdost, kterou si možná někteří pamatují, jsem si nechala pro sebe. Budu si ji muset zase přečíst, ale zveřejňovat znovu raději ne. Už zmizela v propadlinách času. Napsala jsem taky jeden z populárnějších článků pojednávající o homosexualitě, kterou pokládám za zcela přirozenou součást života a v hlavě se mi zrodil nápad na příběh, který jsem dosud nesepsala. Amici, diem perdidi!

V červenci jsem zveřejnila článků o deset méně a zdaleka to nebyl nejhorší měsíc.
Poznala jsem Temnářku, přečetla a zrecenzovala Hladová přání. Začala jsem s nedokončeným projektem "1000 věcí, které miluji" a sepsala jsem, co z bývalého blogu se tu objeví a neobjeví. A nakonec věc, která je tak populární, až se za ni občas stydím. Jako poslední článek v červenci vznikla Biondifóbie. Výkřik do prázdna, hloupost lidské nesoudržnosti a věc neestetická až běda. Amici, diem perdidi!

V srpnu 2012 vzniklo osm článků.
Nevím, co jsem vyváděla. Možná jsem se jen těšila na nástup na novou školu, na kterou jsem udělala přijímací zkoušky. Konečně knihovnice. Jediná dobrá věc na zveřejňování nových kapitol Navzdory byly tři dny s Illian. To nebyly ztracené dny, to je jisté. Pak také pár dní s Reinou, kterou znám z textové hry a spousta dalších menších schůzek od Hradce až po Prahu. Nakonec, posledních pár dní měsíce srpna, osm dní s přítelem. Ty jsem si užila snad nejvíc a přesto jsem za srpen nenapsala jediný verš. Tedy - Amici, diem perdidi!

V září 2012 jsem si zvykala na internát a novou školu, takže na blogu jsem zveřejňovala - znovu - jen kapitoly Navzdory. Poznala jsem na škole jedny z nejlepších lidí, které znám a mohu častěji vídat Illian. Jsem také blíž k nejlepšímu příteli. A může mě navštívit i chlapec, kterého mám ráda. A přesto veršů pramálo! Hanba mi! Amici, diem perdidi...

Také v říjnu 2012 jsem zveřejnila jen čtyři další kapitoly, ale konečně i nějaké verše.
K narozeninám jsem komusi napsala krátkou básničku, protože pro mě hodně znamená, a cítila jsem se potom mnohem lépe. Veršování mi chybí, i když na internátu se k němu nějak neumím dostat. Jako kdyby mi múza stále unikala. Kde jsou slova a slibi, že něco napíšu. Utekla! Amici, diem perdidi!

A listopad 2012 byl ještě tragičtější.
Přestala jsem stíhat kvůli kontrolám u doktorů Elinořiny a Temnářčiny literární dílny, což mi na náladě nepřidalo a múzy ku skládání básní bylo stále pramálo. Přišly jen tři nové kapitoly Navzdory, ty předposlední. A pak jsem zatoužila po podpoře a zveřejnila žádost o malý bonus. Vídala jsem to občas na blozích těch, kteří píšou Fan Fiction. I těch, kteří ho nepíšou. Takových autorů je již pramálo a nic mi nepřišlo. Ani mě to nezklamalo. Měla jsem napsat bonus sama, ale leží ladem v rozepsaném článku a text dá sotva na jeden odstavec. Měla jsem, ale přišlo něco, na co se můžu vymluvit. Rozbil se notebook. Respektive vyhořel, náhradní nabíječka prý jaksi nepasovala a - potvora - začala doutnat zasunutá v počítači. Stalo se. A doma, na rodinném, který si sám vybírá, kdy půjde a kdy ne, a který už tu s postupným chaotickým vyměňováním dílů je přibližně od mé třetí třídy, psát nejde. Klávesnice vydává stále nepříjemný rušivý zvuk, vedle mě buď běží televize nebo někdo mluví a hudba do sluchátek nepomáhá, protože většinou funguje jen jedno. To ty cesty autobusem, ničím sluchátka stálým používáním ještě víc než dřív. Za tři měsíce na škole jsem vystřídala čtvery. Amici, diem perdidi!

V prosinci 2012 se nám vyhnul konec světa a pár pěkných komentářů mě probudilo k životu.
Musela jsem si koupit pátá nová sluchátka za dobu, co studuji knihovnickou školu, změnila jsem design a zveřejnila jsem šest článků. Ani tento měsíc jsem ale neudělala vše, co jsem chtěla. Když jsem se jednou vracela domů, nepoznala jsem Sussanah a když mi to došlo, málem jsem se propadla studem několik metrů pod zem. Já vážně nerada oslovuji lidi první, když si nejsem něčím jistá, ale nepoznat Suss? Sešla jsem se s ní potom znovu u ní v knihovně a vlilo mi to do žil novou krev. Doslova. Jak jsem jí slíbila, napsala jsem Fan Fikci pro Temnářku a její Zorenu a zveřejnila dvě básně. Abych se nechválila příliš, nestálo mě to mnoho. Jeden nebo dva víkendy, protože jindy bez notebooku na intru psát nemůžu. Zkuste si napsat báseň ve školní nebo internátní učebně. Jestli se vám to povede, máte můj bezmezný obdiv. A tak jsem si to ještě víc pokazila dalším článkem o Biondifóbii a porovnáváním Snílků v AK se Standovým výběrem členů. Tfuj, takové realistické čtení! Amici, diem perdidi!

Jak je vidět na tomto roku, stává se ze mě realista a to se do Klubu Snílků nehodí.
Rozkládám tedy před sebou zase jednou Pobertův plánek a svatosvatě přísahám, že všechno, co je realistické, házím za hlavu a hodlám si stále létat v oblacích. A jsme-li u toho, KS má krásný nový kabátek a je tu pro všechny, kteří někdy ztratili den.

Zítřky totiž Snílci neztratí!
...proto krásný nový rok jim všem.
 


Komentáře

1 L. L. | Web | 1. ledna 2013 v 1:19 | Reagovat

Ahoj, podívej se prosím na můj blog. :-)

2 Japonský dům a rozhovory Japonský dům a rozhovory | Web | 1. ledna 2013 v 10:18 | Reagovat

Dobrý čas vložení :)
Super a taky ti přeji Pěkný nový rok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama