Jak vyobrazit Zorenu

20. prosince 2012 v 22:44 | Berenika |  Rozepsaná slova
... Velmi krátká povídka pro Temnářku, Fan Fikce zasazená do jejího světa, do Podmoří…


Hory Tark Montlen uprostřed Delfie se topily pod sněhem.
Spolu s nimi bílé vločky samozřejmě přikrášlily i zdi monumentálního kláštera Tark Itlen a kdyby zde nebylo vše připraveno na nadcházející zimní slunovrat, bylo by tu pusto. Všechna veleknězova zeleň ztratila svou barvu, v horším případě zmrzla a pohled na druhé nádvoří byl tak před zahájením výzdoby mírně deprimující. Teď už se pod Atalanovými okny míhali šedoplášti a plnili zadané úkoly od výzdoby až po úklid. Nutno říci, že pro některé z nižších knězů to byla pomsta. Místo výhledu na svou nádhernou pečlivě opatrovanou zahradu měl na podzim pod oknem výjev z postapokalyptického prostředí podprůměrné divadelní hry. Nejen, že nesplnili jeho požadavky a nedokázali ochránit předmět jeho zájmu před prvním mrazem, oni ještě na zalévání použili vodu, která zbyla po mytí nádobí. Vždy, když si na to vzpomněl, měl neodolatelnou chuť jim naložit co nejvíce úkolů. Mezi další varianty patřily všechny druhy mučení, které si dokážete představit, to by ovšem Atalan nesměl být líný je vymýšlet, obzvláště kdykoli se blízko něho objevil někdo v sukni. Velekněz se obrátil k oknu zády a zvenku bylo možné spatřit už jen jeho protentokrát rozpuštěné dlouhé vlasy mírně narezlé kaštanové barvy. Náladu mu nevylepšil ani pohled na portrét Jukaty, který mu visel nad krbem. Byla na něm ještě doopravdy malá. Časy, kdy nechal zmíněné škvrně malovat, už byly dávno pryč. Pro jeho život nepatrné období, jistě, ale stejně nepotřeboval vzpomínat na dobu, kdy se v Tark Itlen vyvařovaly pleny. Vlastně byl rád, že si jeho partnerka občas Jukatu dokázala přivlastnit. Zorena. Po poslední hádce zmizela do svého sídla v Arw. Ne, že by ho nemohla trápit i v Tark Itlen, potřebovala si zřejmě něco zařídit. A pak dostal Atalan nápad. Na tváři se mu objevil úsměv, který by někdo mohl považovat za mírně nafoukaný. Příliš dlouhým kdysi hnědým pláštěm zametl podlahu a zamířil hledat muže, pro něhož právě vymyslel úkol.

"Miláčku?"
Na Zoreně člověk, který ji znal, mohl vidět, že si stále pamatuje předchozí hádku. A že by mu sem tam nejraději zaryla typické temnářské drápky do krku. Obrazně řečeno. Zorena řešila věci přímo, byla přece jen hrdou bojovnicí a Atalan si ji snažil získat opačným způsobem, který by se někdy dal nazvat podlézáním.
"Ano?"
"Mám nápad."
"Ano?"
"Co kdyby ses nechala portrétovat?"
"Děláš si legraci?!"
Nebyla pravda, že by jí to vůbec nelichotilo. Možná proto se nechala přemluvit.

V jedné z komnat v Tark Itlen jistý umělec připravil barvy a plátno.
V krbu plápolal oheň, útulná atmosféra zaváněla klidem, voněla zde večeře a vše kazil umělcův zpěv jakési zvrácené písně o pravém poslání zimního slunovratu. Zorena se zarazila přede dveřmi. Její citlivé uši samozřejmě skřeky zaregistrovaly. Ve skutečnosti měla pocit, že jí praskly bubínky. Atalan, který předtím stál za ní - a který měl nevídaný cit pro hudbu - se kamsi z pochopitelných důvodů vypařil. Temnářka se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Muž k ní vzhlédl. Řekla by, že se mu rozzářily oči, kdyby to bylo možné. Nejspíš nedostal příliš příležitostí se předvést. Nebo mu Atalan napovídal něco o jejích nádherných dlouhých havraních vlasech, zelených hadích očích, drápcích nebo o plných černě zvýrazněných rtech. Umělec se šedým špinavým pláštěm ji už hodnou chvíli obcházel. Nejprve čekala, až ho to přejde. Když se pak odvážil dotknout se pramenu jejích vlasů, zasyčela. Překvapeně se odtáhl.
"Dobrá, slečno, pustíme se do toho!"
Se zklamáním zaregistrovala, že s jeho nadšením její chladný přístup nic neudělal. Posadila se do připraveného křesla, přehodila nohu přes nohu.
"Usmějte se!"
Trhla koutky úst.
"Pořádně!"
Probodla ho vražedným pohledem. Naštěstí to nekomentoval. Přesto jí hlavou právě prolétala přibližně tisícovka různých scénářů pomsty. Bolestivé a kruté odplaty. Zamířil k ní odhodlaný jemně jí natočit hlavu do správného úhlu. Nehodlal ji malovat z profilu. A ani si nevšiml, jak skončil na zemi pod jejím tělem a s rukou velmi bolestivě natočenou do nesprávného úhlu. Trochu pozdě zaječel bolestí. Zorena naštěstí neměla špatnou sebekontrolu. Co slíbila, musí dodržet. Malíř si prohmatával paži, jakoby hledal zlomeninu a nepřiměřeně hlasitě skučel. Trvalo ještě několik minut, než začal malovat. Ne, Zorena se mu omlouvat nebude. Dalších několik minut zírání do prázdna a ona se začínala nudit, zatímco zmíněný sebevrah získával zpátky jistotu a úsměv.
"Takže vy jste byla velitelka erilianských vojsk?"
Nepovažovala za nutné odpovídat.
"Jo, dlouho jsem si myslel, že tam velí jen chlapi. Rozumíte, autority."
Skřípala zuby.
"Ale Jitřenko, by asi neříkali muži, že jo…"
"To sotva," zavrčela.
"A jestli to není otázka moc na tělo…"
Zorena si byla jistá, že to bude velmi nevhodná otázka.
"…nebyly boje v Erilianu už před dlouhou dobou? Nejste už to…"
Kdokoli by věděl, co chce říct, dal by se na útěk.
"…to… trochu stará?"
O chvíli později se z jistého pokoje nad druhým nádvořím kláštera ozval řev.

Zorena se na svého partnera zlobila. Vlastně byla naštvaná na celý svět.
"Ale ve skutečnosti to nebyl tak špatný nápad," bránil se Atalan.
Když neodpovídala, nenápadně se k ní natočil zepředu. Na sobě měl tentokrát o něco více elegantní plášť, vlasy svázané ještě elegantnější černou stužkou.
"Miláčku?" oslovil ji.
"Ano?"
"A co kdybychom ti místo toho postavili sochu?"
 


Komentáře

1 blažena blažena | Web | 21. prosince 2012 v 16:40 | Reagovat

Neberte si to moje láteření osobně, já na AK špínu neházím, jen jsem napsalam že AK zkrátka nečtu.
Hezké Vánoce

2 blažena blažena | Web | 21. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

Je mi líto, asi je to tou změnou, já ten komentář  nevidím, dala jsem všechny ke schválení obnovit, ale zatím tam není.
Nevím, jak jsi začínala, jestli jsi, nebo nejsi obyčejný bloger, ale já prostě na AK vidím, že někteří blogeři jsou nafoukaní, (neber si to osobně) zkrátka tam nechodím, odradilo mě to, nemám potřebu AK číst. Možná je to i tím, že mě právě zajímají obyčejné deníčky. To je asi všechno, co k tomu můžu říct.

3 Lukáš Přibyl, bůh války Lukáš Přibyl, bůh války | 21. prosince 2012 v 18:15 | Reagovat

Zdravím...tak jsem tě přeci jen našel "Bereniko".

Ale k věci...povídka je působivá podobně jako nový vzhled tvého blogu.

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

[3]: Působivost Fan Fikce záleží na tom, zda jsi četl alespoň jednu z Temnářčiných knih, nicméně za pochvalu děkuji.

5 Lukáš Přibyl, bůh války Lukáš Přibyl, bůh války | 21. prosince 2012 v 18:27 | Reagovat

[4]: jdeš na to zhurta...ale dobře.

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 18:31 | Reagovat

[5]: Zhurta? Vskutku?

Zjednodušeně tedy, pokud jsi nečetl některou z knih, které napsala Temnářka a které by tě seznámily s postavami a světem, jež se objevuje v této povídce, tak těžko můžeš toto dílko považovat za působivé, protože nemůžeš vědět, kdo je Atalan, kdo je Zorena atp.

7 Lukáš Přibyl, bůh války Lukáš Přibyl, bůh války | 21. prosince 2012 v 18:38 | Reagovat

[6]: moc to prožíváš kotě :) Tvá povídka není špatná podle mě...a to ti musí stačit :)

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 18:51 | Reagovat

[7]: To mi stačí, dokonce myslím, že by mi to stačilo i bez toho "rozkošného" oslovení.

9 Lyra Lyra | Web | 21. prosince 2012 v 18:53 | Reagovat

Vzhledem k předchozím komentářům u tohoto článku doufám, že ten můj nebude působit příliš nudně a neoriginálně, když prohlásím, že povídka se mi líbila a myslím, že jsi dobře vystihla Zoreninu povahu (snad jen ze začátku malování jejího portrétu byla přespříliš "zlá", ale tak každý má špatné dny, že ano :-)

10 Lukáš Přibyl, bůh války Lukáš Přibyl, bůh války | 21. prosince 2012 v 18:56 | Reagovat

[8]: dobře.

11 Lena Lena | 23. prosince 2012 v 16:43 | Reagovat

Ahoj, po dlouhé době opět píšu do komentářů a jako obvykle máš můj obdiv, sice jsem nikdy Temnářčiny povídky nečetla, ale moc se mi líbí jakým stylem píšeš :) Prosím nemohla by jsi sem už přidat ty povýdky k Navzdory ztracené minulosti? mám víc času a tak jsem se těšila, že se s chutí pustím do čtení toho konce...

12 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 11:41 | Reagovat

[9]: Děkuju :D Nudně a neoriginálně to nezní. Na začátku Zora byla zlá, protože měla být stále mírně vytočená vzhledem ke zmíněné předchozí hádce s Atalanem... Možná jsem to malinko přepískla xD

[11]: Komentář mě velmi těší, děkuji :) Pokud mi nikdo nepošle žádný krátký bonus, tak poslední kapitola bude jako dárek k Silvestru a Novému roku.

13 G. Hammerlik G. Hammerlik | Web | 29. prosince 2012 v 15:30 | Reagovat

Umelci majú vskutku ťažký život.
Pochybujem, že by sa našiel tak odvážny/a sochár/ka.

Pobavilo ma to. A to je hlavné. :-D

14 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 16:32 | Reagovat

[13]: Děkuji za milý komentář! A vskutku, umělci to mají těžké, obzvláště kdyby jim to Atalan nařídil a oni tak neměli na výběr xD

15 Lai Lai | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 20:48 | Reagovat

[7]: Devaterý osle! Svou hloupost se snažíš zamaskovat pod suverénním úsměvem donchuána múz. Jen hlupák se snaží obhájit názor, o kterém sám ví, že je pomýlený.
Post skriptum: Berenika, myslím, nepatří zrovna k tomu druhu "koťat", která se dají svést špatnou gramatikou.

Povídka je vcelku dobrá, Ber, ačkoliv dovedeš psát daleko lépe. Některé věty mi přijdou šroubované a jakoby zkroucené v křeči, ten začátek je jaksi "nemastný, neslaný". Nicméně konec všechny nedostatky vyvažuje, jeť vskutku vtipný a nápaditý. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama