Navzdory z(a)tracené minulosti [X.část]

8. září 2012 v 16:00 | Berenika&Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
MALFOYOVSKÉ GENY


Dívka paličatě naklonila hlavu na stranu a sledovala svého otce, jak na ní hledí, jako by se jí chystal zabít, ale zároveň jako by to nikdy nechtěl udělat.
Zvláštní kombinace. Modré oči jí ostře kontrastovaly s rudými vlasy. Uvědomil si, že až dneska se dostala k inteligenci obyčejného jedenáctiletého dítěte. Takového, které by s neznámým mužem nikam nešlo. Nikam! Ani domů. Stál před ní doslova schlíple. Viděl že má strach. Z něj!
"Lesi?" zavolal na ní jemně, když se pokusila odejít.
Chytil ji za ruku, ale ucukl, když se spálil. Podíval se na ni a... Vykřikl! Ta holka mu prostě spálila ruku. Uvědomil si, že by to nedokázalo obyčejné kouzlo. Alessandře se strachem rozšířily oči. Klesl na kolena. Ta bolest mu naprosto zatmavila místnost před očima. Ani ho nenapadlo, že by se měl za to pomstít. Draco už by byl mrtvý, kdyby něco takového udělal, ale ona… Jí by neublížil.
Ale ona to neví… Ona to neví…
Poslední myšlenka, než se propadl do neznáma, patřila jeho dceři.
Že jí nejspíš nikdy neřekne, jak ji má rád. On… Malfoy a má rád. Jaká ironie. Ale její oči budou zřejmě vždycky upřímné. Upřímný strach a možná to, čeho se děsil. Upřímná nenávist.

O MĚSÍC POZDĚJI

Nadechl se.
Uplynula dlouhá doba, ale dokázali to, teď se tam snad dostanou, a přivedou zpátky Alessandru. Jeho malou sestřičku. Severus Snape se zamračil, když jeho mladšímu kolegovi křupla pod nohama větvička z nějakého magického keře. Avšak trochu se upokojil, když se prvním pěti pastím vyhnul Harry sám od sebe. Bylo to k něčemu. Tak dlouho se snažit. Dokázali se připravit, aby získali jeho dceru.
I když to není tvá dcera… Ale je! Víš dobře, že není… A taky víš, co udělá Malfoyovský vliv s malou holkou. "Sakra!" zavrčel potichu Severus, když málem vrazil do pasti, která se před ním naštěstí sama od sebe rozplynula. To byla novinka. Opatrně obešel místo, kde ji viděl. Cítil ji jen velmi málo, byla dobře krytá.
Téměř nevycítitelné rozplývající se pasti, které mohou být pouhým přeludem?
Přivřel na chvíli oči. Tahle hurá akce se mohla brzo zvrtnout. Koneckonců, kdyby nebyla Lily na dně ze ztráty své dcery, šli by tam až za dalších několik měsíců. Jenže on se nechal ukolébat nadějí, které věřil ten malý fracek vedle něj a… A… Zalapal po dechu. Pasti kolem nich, které cítil se rozplynuly, ale toho si ani nevšiml.
"Ten parchant," zamumlal, když se před ním až u dveří sídla objevila temná silueta.
A pak druhá, která se přitiskla k té větší, jako by se na něco ptala, zběsile zakývala hlavou a s máváním se rozběhla k nim. Harry rozpřáhl ruce a zatočil s dívkou, která mu doslova vletěla do náruče.
"Alesso…" zamumlal sestře do vlasů a pak ji pustil, aby si ji prohlédl.
Měla opravdu nádherné oči, když by vynechal, že je má po Malfoyovi. Malfoyovi, který teď tak pomalu kráčel k nim. Pomalu nejspíš proto, aby si nemysleli, že útočí, nebo aby ho nevnímali jako hrozbu… Tak moment! "Profesore!" vykřikl, ale to už Malfoy došel k nim.
Severus si ho všiml až na poslední chvíli, ale Alesse to bylo zřejmě jedno. Přiskočila ke svému otci, vlepila mu pusu na tvář a vzápětí se mrštně otočila, zamračila se na Severuse, přitiskla se ke svému bratrovi a doslova ho začala odtahovat od tamtud. A Lucius Malfoy se úplně klidně otočil a odcházel. Severus zatnul pěsti, ale musel uhánět za nimi, aby je dohonil. To Potterovi sakra nedojde, že může být jeho malá sestřička někde v nebezpečí, a jeho vláčí za ruku kdosi s mnoholičným lektvarem a vlasem jeho dcery?
Vrrr… Jestli jí někdo zkřivil byť jen vlas…

O MĚSÍC DŘÍVE

Alessandra přiskočila ke svému otci.
Když se bezmocně skácel k zemi vykřikla. Měla strach. Děsilo ji to co viděla v jeho očích. Myslel si, že ho nenávidí. Rozplakala se. Kdyby alespoň měla hůlku, kdyby znala nějaká kouzla, ale ona neuměla nic. Kromě toho, že ho ve vzteku zranila. Zranila ho!
"Tati…" zašeptala a z očí jí skáplo několik slz.
Jedna z nich se dotkla bolestivého místa, které zasyčelo, a v té chvíli se rána začala zacelovat, až z ní nic nezbývalo.
"Slečno…" skřítka ji zatahala za sukni a Alessandra se polekaně ohlédla a pokusila se na ni přes závoj slz usmát. Nešlo to. Jen další slzy stekly z jejích tváří. Sice ji tam už téměř držel násilím, ale měl ji rád. Tedy alespoň si myslela, že ji má rád. Musel ji mít rád. Vždyť on byl její táta. Zavřela oči. Trochu jí v tom bránily slzy, ale ani jí to nevadilo. Ten… Ten… Vlastně ten… Jak se jmenoval? Severus S… S… Snails…? Snape! Tak se jmenoval. Ten jí lhal. Říkal, že je její otec, ale nebyl. Zapadalo to do sebe, jako kousky skládanky. Ten muž jí říkal, že je jejich otec - jí i sestry - ale ona měla jiné oči. Byly stejné, byly jiné.
"Slečno…" skřítčin hlas zněl naléhavě. Sklonila se k ní. "Slečno utečte, já mu nic neřeknu, držel by vás tu pořád…" Alessandra téměř zapomněla plakat. Naivně se snažila tomu nevěřit.
"Já nechci utéct, nechci pryč od táty, on je jako já…!"

Ucítil bodavou bolest.
Zatnul pěsti. Mlhavě si uvědomoval svůj pád.
Sakra… On, aristokrat… Který odolal i cruciatu…
Pod kouzlem nezletilé kouzelnice bez hůlky. Ale bolelo to. To, že to byla jeho dcera. Pootevřel oči. Viděl závoj jejích slz, a cítil jakousi věc v srdci. Ledová skořápka kolem něj tála. Otočila se na skřítku. Slyšel, jak vyslovuje své myšlenky omylem nahlas.
"Musel ji mít rád. Vždyť on byl její táta."
Led se měnil ve vodu. Takže ho má taky ráda. Led se ještě víc rozehříval pod tíhou pýchy. Vždyť je to jeho dcera! "Táta."
Její táta… Ne aritokrat ani smrtijed.
"Slečno utečte, já mu nic neřeknu, držel by vás tu pořád…"
Měl nutkání otevřít oči a zadržet ji, ale skřítčina slova ho vyděsila. Držel by jí tu? Jistěže. Ta slova ho děsila. Děsilo ho to neznámé prostředí bez ledu okolo srdce. Když člověk necítí nic, nepřipustí si nikoho k tělu, všechno je jednodušší. A on, když se teď rozhodl pro tu složitější cestu, tak ho prostě opustí.
"Já nechci utéct, nechci pryč od táty, on je jako já!"
Ona je jako já...
Posadil se a sledoval, jak skřítka sklopila uši a Alessa se rozhodla dívat na tu zajímavou podlahu.
"Lesii…" zašeptal vyčerpaně a objal svou dceru, která se rozplakala ještě víc a svými slanými slzami skrápěla jeho plášť.
"Klid, to bude dobrý."
Přistihnul se, jak řekl nespisovné slovo. On. Ušklíbl se. On. Mírný jako beránek a naprosto ochotný dát své dceři cokoliv si bude přát.
"Promiň," zašeptala ona.
"To nic, všechno je v pořádku, jsme spolu, to je hlavní."
Uvědomil si, že už podruhé nebo potřetí řekl něco, co by jindy nevypustil z úst. Vydechl.
"Děláš zázraky, uvědomuješ si to?" Zvedla hlavu a vzápětí jí zběsile zavrtěla. Vytáhl hedvábný kapesníček, aby jí utřel slzy. Zároveň vyndal hůlku z pouzdra a poklepal na něj.
"Nevím proč, ale udělám všechno pro to, aby ses cítila dobře, to ti přísahám, Alessandro Malfoyová."
Podal drobné dívce s modrýma očima a rezavými vlasy kapesníček, na který se jediným pohybem jeho hůlky vyšily dvě písmena. Dvě písmena, která stačila. A.M. - Alessandra Malfoyová. To ji zahřálo u srdce. Nebyla Evansová, ani Potterová, ani Snapeová… Jakou se narodila, takovou byla. Po tátovi. Cítila ve svém jméně něco zvláštního a tak hrdě zvedla hlavu, i když u jedenáctileté dívenky to vypadalo zvláštně, bylo v tom cosi majestátního. Ona byla Malfoyová.

O ONEN MĚSÍC POZDĚJI

"Malofy, co si myslíš, že děláš?" zařval na něj Severus, ale Lucius se neotočil ani nepromluvil.
Stále držel svou dceru, která zase táhla za sebou toho brýlatého Pottera.
"Na něco jsem se ptal?!" Lucius se zastavil těsně přede dveřmi svého sídla a prudce se otočil.
V očích měl zvláštní výraz, který napovídal jenom jedno. To co hodlá udělat, se mu velice, ale opravdu velice příčí.
"Hodlám si s Vámi dvěma pohovořit jako gentleman."
Kdyby to bylo možné, Potterova i Severusova čelist jsou na zemi, takhle se jenom Harry neudržel a naprázdno otevřel pusu.
"C...Co?"
"Také hodlám opominout tento Váš vpád."
"Tati? A musí tu být i ten temný pán? Já myslela, že budeme mluvit jenom s bráškou."
Luciusovi se na tváři objevil samolibý úšklebek. Nejen z oslovení, které jeho dcera použila, ale i z onoho "temného pána."
"Bohužel ano, Lesii."
Severus jenom něco zavrčel a pak neurčitě pohodil hlavou.
"Dobře, já... Souhlasím," odvětil Harry a byl si vědom, že se možná právě hrne do pasti, ale k čertu s tím.
Jeho sestřička byla právě teď přímo před ním.
"Výborně, nuže, následujte mne."
Dveře Malfoy manor se se zavrzáním otevřely a oni vstoupili. Severus i Harry se poslušně vydali za Malfoyem ale jejich smysly vnímaly snad každé zachvění vzduchu.

Dostali se do malého bohatě vyzdobeného salónku.
Stěny byly kupodivu světlé, ne jako zbytek sídla, kterým procházeli. Ten byl temně zelený a skýtal tak mnohá temná zákoutí.
"Tatí! Já mám hlad, že bude něco k jídlu?" ptala se netrpělivě Alessandra, která si snad jako jediná neuvědomovala plné důsledky toho, kdo se sešel, kde a za jakých okolností.
"Ale jistě, zlatíčko," zašveholil Lucius a zavolal skřítku.
Oběma mužům zdvořile nabídl také, ale ti s díky odmítli.
"Takže?" zavrčel Severus a po očku sledoval jak se Alessandra s úsměvem pustila do čokoládového pudingu. "Nebuď tak netrpělivý Severusi, to není vhodné."
"Ale já snad netrpělivý být můžu, o co tady jde Malfoyi? Proč jste sakra unesl mou sestru? A proč s námi teď chcete mluvit?"
"Nuže, dobrá..." odmlčel se Lucius, když usoudil, že bude muset přejít rovnou k věci.

"Kde jsou tak dlouho, Albusi?"
"Není to zase TAK dlouho, Minervo."
"Ale ano je! Já to snad nevydržím..."
Ředitelka nervózně přecházela po místnosti a mezi prsty si pohrávala s hůlkou.
"Přecházíte tu jako lev v kleci, nechcete se posadit?" navrhl Brumbál a spokoje vytáhl ze svého pláště citrónový bonbón. I když byl duch, tohle mu prostě zůstalo. Stejně jako Krvavému baronovi jeho krev.
"Ale já jsem lev, Nebelvír, nám čekání není vlastní, my raději boji jdeme vstříc," zacitovala kysele z Dějin Bradaviské školy McGonagallová a prudce se posadila do křesla.
"Souhlasím, ale budete muset...."
Místností se náhle rozhlehlo halsité prásk a to co po něm spatřili bylo opravdu pozoruhodné. Lucius Malfoy se tvářil, jako by ho snad někdo mučil, Alessandra se usmívala od ucha k uchu a Severus s Harrym vypadali jako, že se blíží soudný den. Jejich zachmuřené výrazy nevypovídaly nic dobrého, ale přece jenom, jako by z téhle skupinky dýchalo něco... něco zvláštního. Naděje? Příslib lepších zítřků? Kdo ví?
"Co se stalo?" vyhrkla hned Minerva a její pohled nejdříve zabloudil k profesorovi lektvarů.
"Snad aby jste se raději posadila, paní ředitelko," ozval se Harry a sám sebou praštil na židli.
Alessandra si ji nevšímala, protože ji právě zaujal zlatý fénix čechrající peří.
"Sedat proč? Co se...."
"Prosím..." zavrčel Snape a sám se posadil hned vedle Harryho.
Lucius se spokojil s židlí v dostatečné vzdálenosti od všech přítomných dospělých, protože v téhle místnosti na něj bylo až moc dusno.
"Tak?" zeptala se znovu zvědavě ředitelka, když už seděla za svým stole.
"Alessandra bude vyrůstat zde v Bradavicích..." začal chladně Snape.
"To je báječné!" přerušila ho nadšeně Minerva a chtěla vstát a gratulovat jim, ale...
"To není všechno," vyštěkl Harry a málem pouštěl z uší páru.
"Ne?"
"Ne," ozval se zase Snape. "Než jste mne přerušila, chtěl jsem říct, že bude vyrůstat a studovat v Bradavicích se svým otcem. Se svým biologickým otcem a přijme příjmení Evans-Malfoyová. Se sestrou může sdílet pokoj, ale Malfoy a Lily nebudou ve stejném bytě."
Tentokrát se na židli nepohodlně zavrtěl Lucius.
"Abych to upřesnil , do pokoje bude přístup z obou bytů."
"Ano," odsekl naštvaně Snape a Minervě došlo, že tohle oznámení, které na ní tak vysypali je plodem velice namáhavého vyjednává, které posledních pět hodin muži před ní vedli.
"Aha, ještě něco?"
Všichni tři se na sebe nevraživě podívali a pak Harry řekl to, co se mu příčilo snad nejvíc.
"Ano, Malfoy tu bude učit a...."
"Cože?" vykřikla McGonagallová šokovaně, ale Snape ji pohybem ruky upozornil, že to není všechno.
"Chystala jsem se pouze říct, že na této škole NENÍ volné žádné místo učitele," podotkla.
"ALE Malfoy tu bude učit, a také na této škole bude zaveden nový předmět," dodal konečně s největším přemáháním Harry.
Brumbál zvedl hlavu. Přesně to tušil.
"Jaký předmět?" zeptala se Minerva, která v očekávání znatelně pobledla. "Černá magie naprosto nepřichází v úvahu, jde tu o Bradavice, pánové!"
Zvedla se ze židle, ale Malfoy ji tichým gestem uklidnil.
"Nemám nejmenší zájem, učit tu děti černou magii, jde pouze o rozšířenou výuku jistých…" rozhodil rukama "Společenských pravidel."
Blýsklo mu vítězoslavně v očích. Samozřejmě se zapomenul zmínit, že ve společenských "pravidlech" pro kouzelníky se vyskytuje víc černé magie, než kdyby to byl samostatný předmět. Minerva zaváhala.
"A co by jste měl na mysli tou společenskou aktivitou u mudlovských žáků, pane profesore?" na nové oslovení dala obzvláště důraz, ale ani mu to nevadilo.
Byl si už jistý svým postavením.
"To samé, co u čistokrevných."
Harry se zamračil. Bylo jasné, že tohle už jim řekl, a teď možnost znovu přemítat, co může mít za vedlejší úmysly. Severus vzdychl.
Soužití s Malfoyem… Denně ho potkávat…
"To nepřichází k úvahu, Malfoyi!" vykřikla Minerva, vztekem rudá v obličeji.
Znervózňoval ji svým pohledem, i návrhem. Jistě, měla Lily moc ráda a Albusovi vždycky záleželo na Severusovi, ale s bývalým ředitelem se pohledem lehce domluvili. Nemohli ani jeden ohrozit všechny žáky, kvůli dvěma lidem. Harry se Severusem se zatvářily vítězoslavně.
"Tak, pane profesore, zjevně budete muset učit jinde," nemohl si odpustit sarkastický Snape.
A pětihodinové vyjednávání bylo v… V háji. Alessandra vytřeštila oči, když její otec vstal.
"Tati?" zeptala se a on jí pokynul, aby přišla k němu.
K jejich údivu se k ní sklonil. Dostal se tak do úrovně jejích očí. Zase jednou viděla jeho oči zblízka. Doufala, že i ona bude mít jednou přesně takové oči. Nádherné.
"Budu muset jít, Lessi," dívenka pootevřela ústa a skočila mu kolem krku.
Lehce se zvedl i s ní a tiše jí šeptal uklidňující slova. Všichni pochopili, že teď svou dceru nehezky využívá. Když ho nepřijmou, bude Alessandře trvat, než jim to odpustí. Samozřejmě, dokud nepochopí, jaký je Malfoy…
"A můžu jít s tebou domů?"
Minerva zalapala po dechu. Přestala počítat kolikrát. Severus se zamračil.
"Já myslel, že chceš za maminkou, Aless?"
Spíš se zeptal než konstatoval. Alessandra se na něj zamračila a dotčeně se otočila. Ten pohyb zřejmě odkoukala od otce, protože byl na tak malou dívenku nesmírně panovačný a sebejistý.
"Mamka příjde přece k nám, nebo nesmí, tati?"
Dala jasně najevo, po kom chce odpověď. No, Malfoyovské geny se nezapřou.
"Ale Lessi, ona mě nebude chtít vidět."
Jeho dcera zvedla hlavu a podívala se po přítomných.
"Proč tu nemůže táta zůstat? Chtěla bych, aby mě učil."
Položil ji opatrně na zem a otevřel dveře. S mírnou úklonou a posledním obětím dcery se chystal odporoučet, ale Alessandra se ho pevně chytila a odmítla ho pustit. V jeho očích v té chvíli zahlédli něco, pod čím mohli jen nechápavě zavrtět hlavou. Lucius dívenku znovu nadzvedl a přitiskl ji k sobě. Dlouho jí něco šeptal. Když ji postavil na zem, měla v očích slzy.
"Ano, Lessi?" zeptal se jí a ona tiše přikývla.
"Slibuješ?"
Malfoy se usmál. Ano usmál, a sám nevěděl proč.
"Ano, pokud se ti samozřejmě podaří přesvědčit maminku, aby tě pustila."
Severus se zamračil. Takže on by se vzdal místa, aby mohl mít dceru na prázdniny. To nepřicházelo v úvahu a všichni to věděli. Jaký vliv na ni měl po jednom měsíci? Kdyby s ním byla dva… Otočil se a plášť se symbolicky otočil kolem jeho těla. Impozantní gesto, věděl, že tak působí.
"Počkejte," vyhrkla Minerva, jak nebylo jejím zvykem.
Ušklíbl se.
"Ano, paní ředitelko?"
Severusovi i Harrymu v té chvíli spadl balvan ze srdce. Nebude s ním sama.
"Můžete zůstat, a budete tu i učit, ale…"
Zamračil se a stejně tak ostatní. Jen Alessandra radostně vypískla.
"...Ale vaší výuce bude vždycky přihlížet někdo s učitelů, kteří budou mít volno."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama