Navzdory z(a)tracené minulosti [VIII.část]

25. srpna 2012 v 16:00 | Berenika&Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
OTCOVÉ A DĚTI


Severus podupával nervózně nohou a Harry na to vyjeveně civěl.
Nikdy neviděl svého bývalého profesora, aby dělal něco tak normálního. Něco, co dokazovalo, jak byl on sám nervózní. Něco, co prostě nešlo Harrymu do hlavy.
"Budete na mě zírat dlouho, Pottere?"
"Já..." mladý nebelvír vlastně nevěděl, co říct.
Tak se raději odvrátil a snažil se neřešit, co se může dít za dveřmi na ošetřovnu. Učení prostě odložil a jak zjistil, ten netopýr vedle taky. Už otvíral pusu, že řekne něco jízlivého, přesně tak, jak to dělal již předem zmíněný černý přízrak, ale dveře se prudce otevřely a v nich se usmívala, ano usmívala, Poppy.
"Jsou to holčičky!"
Chodbou se rozlehlo přidušené ticho. Severus ani Harry netušili, že Lily rodí a tohle konstatování... Oba jako jeden muž se vehnali dovnitř ještě než je stihla Poppy zadržet. Zastavili se až před lůžkem nejmenované Nebelvírky a oba neschopni pohybu zírali na dva malé uzlíčky v jejích rukách.
"Harry! Severusi! Vy jste tady?" zeptala se nadšeně a oba obdařila zářivým úsměvem.
"Podívejte se, jak jsou nádherné. Takové sladké a jak si jsou podobné."
"No to težko..." zavrčel Harry, který se skláněl nad dvěma dívenkami.
Opravdu byly krásné. Dokonalé, dalo by se říci, ale.... Ale!
"Vždyť tahle má úplně černé oči a tahle modré, copak to není jasné?"
"Ale jsou si podobné! Mají přeci tak hezké vlásky," rozplývala se jeho matka a pohladila holčičkám rusé vlásky.
Oba dva skoro zapomněli na Severuse, který nemohl spustit zrak z ženy před sebou. K čertu s Luciusem a tím, co mu řekl. Nedovolí mu, aby se jí byť jenom jedním prstem dotkl. To mu ten prst raději urazí. I s rukou na které je. Zlobně zavrčel a upoutal tak na sebe pozornost.
"Severusi?"
Zvedl hlavu a střetl se s jejím zelenkavým pohledem. Tím pohledem, který každého vždycky odzbrojil a nenechal prostor pro výčitky.
"Nechcete," pronesl tiše Harry a zhluboka se nadechl, aby získal odvahu pro to pokračovat. "Nechcete si je... pochovat?"
Ozvalo se několikeré zalapání po dechu. Jedno patřilo Poppy, která málem pustila tác, druhé Lily, která nevěřila, že je Harry něčeho takového schopný, třetí samozřejmě Severusovi, kterému se představa slintajících a infantilně se šklebících dětí v jeho náručí zrovna nezamlouvala a čtvrté, poslední, bylo Minervino, která na situaci zírala doslova s otevřenou pusou. Poněkud prekérní situaci, ale vyřešil Severus se svým ledovým klidem. Přešel k Lily a doopravdy si od ní dítka vzal. To už se o Minervu i Poppy pokoušeli mdloby, protože si ani jedna něco podobného neuměla představit.
"Pottere? Nechcete taky jedno?" zeptal se trochu nevraživě lektvarolog a vrhl na ubohého Nebelvíra pohled jako: "Odmítnete a jste na prášek."
"Proč ne?"
Kupodivu si Harry vzal do náruče dítko s černýma očima a když zvedl hlavu setkal se s dalším černým pohledem. Naprosto stejným, možná jen zamračenějším a temnějším, ale jinak identickým.
"Aaaach..." ozvalo se náhle od tří žen v místnosti, které prostě nemohly než se blaženě usmívat nad obrazem dvou mužů držících ty malé uzlíčky.
"Dámy, mohly by jste se ovládat?" ozval se ledově Severus a pohoupal dítko v náručí.
"Ňuňu, ti si ale loztomiloušká holšišká, viď?" ozvalo se náhled od jeho kolegy.
"U Merlina, Harry..." zašeptala Lily a do očí jí opět vrhly slzy.
Přesně takhle si to představovala. Mít Harryho a Severuse. Ti dva byli vše, co potřebovala. Chtěla je obejmout, ale nemohla vstát z postele. Na to byla příliš vyčerpaná. Severus si všiml jejího pokusu o vstávání, podal dítě Minervě a pomohl Lily do sedu.
"Mami? Jsi v pořádku? Vypadáš... No, jsi bledá."
Lily přikývla a znovu se na všechny usmála.
"Nechtělo by to fotku?" navrhla náhle Poppy a jako na obrtlíku někam odběhla. Za chvíli se vrátila se starým foťákem v rukách.
"Harry, musíš taky blíž a Vy, paní ředitelko, dejte laskavě panu profesorovi to dítě."
Minerva uposlechla příkaz ošetřovatelky a rychle za ní přiběhla. Pak už jenom mohla radit, jak je vyfotit. Jenomže ti tři je obě ignorovali. Prohlíželi si ty dvě malé holčičky a na chvíli mezi nimi prostě zavládlo příměří.

Minerva se napila kávy a usmála se na Brumbála, který přikyvoval.
"Takže ty dvě malé to vyřeší samy…"
"Co?" zeptala se nechápavě Minerva.
Brumbál se na ní podíval přes průsvitné půlměsíčkové brýle.
"Ti dva se spolu spřátelí, až se o ně budou starat."
Profesorka se zamračila.
"Dlouho ani ne."
Bývalý ředitel pokýval znovu hlavou. Teď by jim měly být oběma tři. A obě už mají vlásky.
"Za chvíli budou starší, ale myslím, že tím víc se spolu ti tři sblíží."

Severus si sednul vedle její postele.
Jemně pohupoval prostornou kolíbkou. Samozřejmě mohl použít kouzlo, ale přišlo mu to nesprávné. Za pár dní jim bude deset a pak možná ještě víc.
"Tati?" zamumlala první holčička.Ta s rudými vlasy po ramena a černýma, uhlíkovitýma očima - Sophie. A posadila se v kolébce. Vedle Lily na posteli spala druhá - Alessandra. Stejné rudé vlasy, ale delší - skoro po pás - a modré, světlé oči.
"Sophii?" zeptal se potichu Severus, a až poté si všiml, že dívenka už se do kolébky nevejde.
To jim nedávají moc času. Před pár hodinami se narodily, a teď vypadaly, že je jim pět možná šest let. Sophie se posadila svému otci na klín a opřela hlavu o jeho hruď. Zprudka se nadechl.Tohle bylo nezvyklé. Důvěřovala mu. Dětskou, naivní důvěrou. A milovala ho. Lily možná taky, i ta druhá malá. Za chvíli uslyšel pokojné oddychování. Dospělá rudovláska k sobě trochu víc přitiskla svou druhou dceru. Byla jako prokletá. Žádné za svých dětí neuvidí úplně vyrůstat.
Pokud…
Usmál se. Jistě, pořád jí chtěl. Zjistil, že se na něj dívají zelené oči. Harry se ušklíbl při pohledu na nenáviděného profesora, kterému seděla Sophie na klíně. Věděl, že nesmí rozpoutat další hádku. Už nikdy ne před nimi. Ty tři byli pro oba dva rodinou. Od doby, kdy ztratil Ginny a Lily se vrátila, byli pro oba celým světem. Jediným světem.
"Profesore?" Severus zvedl obočí.
Dlouho mu Harry neřekl tak uctivě?
"Ano?" jeho hlas zněl klidně - Nesnapeovsky.
"Alessandra se nesmí dozvědět, kdo je její otec."
Přikývl. To bylo všechno, co mu chtěl říct? Snad si nemyslel, že mu to nedojde. Malfoy musí zmizet z jejich života. Naprosto.
"A ještě něco…" pokračoval Harry. "Musí za to zaplatit."
Snape se neubránil sarkastickému úsměvu.
"Chcete jít a zabít Malfoye? V tom případě, abych už vám koupil kytičky, že? Aby vám bylo co dát na hrob."
Harry se na něho díval až nepřirozeně vážně na to, že to bylo to třeštidlo, které učil lektvary.
Na druhou stranu…
Viděl ho bojovat, a byl dobrý, ale ne lepší než on. A jeho Malfoy porazil.

Za dveřmi se ušklíbl.
Takže se to nesmí dozvědět.
Kdyby věděli, že zůstal na hradě nejspíše by ho zabili. Stačilo přitom jednoduše rozsypat po podlaze prášek. Sledoval modrookou dívčinu. Byla kouzelná. Měla jeho oči, jak si uvědomil, a bůh ví proč ho to zahřálo u srdce. I když neměl mít srdce, nemělo ho tam nic zahřát. A přece tu byl nějaký pálivý pocit v hrudi, když viděl ty dvě krásky. Jeho dceru, když jí objímala jeho Lily. Jeho budoucí přítelkyni.

Harry se zamračil.
Snape odešel už před chvílí, Lily klidně spala, Sophie ležela na jedné straně vedle ní, a na druhé… Na druhé…
"Alessandro?" zašeptal Harry a začal se shánět po druhé dívce.
Jak si všiml, Sophii už bylo něco kolem devíti. Až se ráno probudí, měla by přestat růst, a začnou žít normální život. Ale i s Alessandrou. Bez ohledu na to, kdo je její otec.
"Alessandro!" zavolal a jeho matka otevřela oči.
Stejně tak jeho sestřička. Lily se rozhlédla.
"Kde je Alesa?" zašeptala.
A Sophie se usmála.
"Byl tady jeden hodný pán, který měl úplně stejné oči jako ona. Říkal, že je její táta, a že když půjde s ním, dá jí všechno, co bude chtít, a pak se znovu staví za tebou, mami."
A znovu ten naivní úsměv. Trochu vážnější, ale přece jen naivní.
"Jak jinak vypadal?" zeptal se Harry, který pořád doufal, že to nebyl Malfoy.
Sophie se mu zadívala do očí. Měla stejný pohled jako Severus, ale ona měla v očích důvěru a o něco víc lásky.
"Měl dlouhé světlé vlasy. Byl Alese hrozně podobný nejen těma očima."
Harry zaúpěl.
"A krásně se usmíval," dodala jeho sestra, čímž nasadila věci náležitou korunu.

Lucius s Alessandrou zmizel krbem v Harryho kabinetě, který byl v té době volný.
Usmíval se na ní a jeho dcera úsměv opětovala. Když ji měl v náručí, jako by úplně roztála letitá chladná maska. Všechen led zmizel, a nahradil ho až příliš tupý úsměv. Už věděl, že co řekne tahle dívenka, to udělá. Až se podivoval, jak si ho za pár minut obmotala kolem prstu.

 


Komentáře

1 tsuky tsuky | 25. srpna 2012 v 18:46 | Reagovat

fuha,Lucius sa nejako roztopilXD

2 Avalon Avalon | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 19:32 | Reagovat

[1]: Lucius je Lucius :-D I když je fakt, že my mu trochu poupravili charakter. Koneckonců, naše povaha se mění dle našich zkušeností. Doufám, že se ti bude líbit i další kapitola. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama