Navzdory z(a)tracené minulosti [VI.část]

11. srpna 2012 v 18:26 | Berenika&Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
ZAPLÉST SE S ČASEM


Severus zatnul pěsti.
"Pottere!" zařval a Harry se na druhém konci místnosti otočil.
Profesor se právě vrátil z obchůzky, aby dodělali práci, kterou jim Minerva, tak úžasně podstrčila.
"Ano, kolego?" zeptal se mladší a v zelených očích se mu objevilo porozumění.
"Vrr.."
"Promiňte, nerozumněl jsem vám…"
Harry se vítězoslavně spokojil s tím, že ho profesor, který se za tu drzost dusil vzteky, rovnou nezavraždil, a že se náležitě ujistil, že jeho koleji se nebude dít nic špatného. Ve Zmijozelu totiž právě shlíželi na to, jak jim někdo najednou, za malé prohřešky a zapomínání, odebral dvě stě třicet DVA bodů.

Lily seděla u stolu.
Před malou chvílí se jí zamotala hlava, a teď se snažila uklidnit. Samozřejmě věděla, že čeká dvojčata, ale nečekala bolesti tak brzo. I když... Dva měsíce před tím, než sem přišla, potom dva měsíce, co už je v budoucnosti. Ani se nedivila vypouklému bříšku. Povzdechla. Harry se jí vyhýbal snad víc než Severus, který ještě vůbec nic nevěděl, ale nejednou ho přistihla s pohledem upřeným na jistou vzdouvající se část jejího těla.
"Severusi," zašeptala a zahlcená novými myšlenkami neslyšela, jak se otevřely dveře.
Otočila se.
"Půjde po tobě…" pronesl tiše vlkodlak.
Severusovo jméno vyslovené před jeho příchodem naštěstí nezaslechl.Bylo to poprvé, co za ní přišel. Nemohl to zkrátka zkousnout. Cítil ale potřebu jí pomáhat, za to co vyváděl James. Jeho nejlepší přítel, kterému věřil, kterého oplakal a který byl ve skutečnosti někým úplně jiným.
"Kdo?" zeptala se naivně rudovláska.
"Malfoy."
"Proč?"
Musel se smát její naivitě.
"Ano, TEN Malfoy, který nemůže dopustit, aby měl dítě s čarodějkou, která nemá ČISTOU KREV."
Pokusil se zklidnit, ale vytáčelo ho, že ona je klidná. Prakticky všichni ji nenávidí, a ona v klidu sedí tady. Až teď si všiml, že je bledá. Netušil proč, ale zdálo se mu, že má větší bříško. Mnohem větší.
"Lily? LILY!"
Sledoval, jak se před ním kácí ze židle.
Stres, těhotenství, budoucnost... To vše dohromady bylo na jednoho člověka příliš. Hbitě k ní přiskočil a vzal ji do náruče. Zase se mu zdálo, že se jí bříško vyboulilo.
"To není možné," zašeptal.
Ale v kouzelnickém světě bylo možné skoro všechno.

Doslova vletěl na ošetřovnu, kde Popy právě krmila Severuse dalším lektvarem.
Posledním. Severus se povýšeně zašklebil, ovšem jen do té doby než jeho výraz zkameněl a oči zabloudily k Lily.
"Proboha…" dostala ze sebe ošetřovatelka.
"Dělejte něco!" zaječel na ní vlkodlak, který se oprávněně bál, že ji trochu víc vystresoval i on.
Jak byl sečtělý, tak teď netušil, co dál. Co je to, a hlavně co to bude.
"Ven!" vykřikla madame Pomfreyová hlasem, který nepřipouštěl výjimky.
Severus chytil vlkodlaka za plášť a doslova zavrčel.
"CO JSI JÍ UDĚLAL!?"
Remus se hbitě vyprostil, ale neodpověděl.
"Nic, ty se spíš starej, co jí je," Severus zblednul a chystal se něco odpovědět, když se objevil Brumbálův duch. Sjel je pohledem. Remus sklopil oči, pořád mu docházelo, jak moc zklamal jeho důvěru, když utíkal, ze svého vlkodlačího vězení. Vzápětí se otočil na Severuse.
"Alespoň si hleď vlastního dítěte!" Profesor lektvarů zalapal po dechu, avšak Lupin, jako by si toho nevšiml, ho zanechal s otázkami.
Dítě? Jistěže čeká dítě, je to vidět…
Severus Snape, který se nikdy nebál ani Voldemorta tolik, že by utíkal, teď utekl. Vlastně už to věděl, ale pořád se udržoval v iluzi, že to bude další spratek s brýlemi, kterého bude muset učit a vztekat se nad jeho arogancí a bezmeznou hloupostí. Před dvaceti pěti lety se vyspal s jedinou ženou kterou miloval, a ona TEĎ otěhotní. S ním. A to ještě nevěděl všechno. Utekl.

Zběsile přešel po své pracovně několikrát tam a zpátky, než nabral hrst letaxu a zmizel v krbu.
Zavrčel jméno nějakého baru. Konec konců, on byl z těch, kteří se pokoušel smutek utopit v láhvi pití a bolesti hlavy. Bože, co on by dal za Cruciatus, kdyby bylo výměnou za navrácení jeho "klidného" života. Života bez Lily. Láska byla překážka. Velká překážka. Ze zamyšlení ho vytrhl smrtijedský plášť, který se objevil za rohem. Vydal se za ním. Spěšně přecházel roh za rohem a vešel do malého obchůdku. Byl to jeden z těch, které se ještě nestihly opravit.Stěny i podlahy byly pokryté vrstvou prachu a výloha zakrytá přibytými prkny. Spolehlivý úkryt pro smrtijedy.
"Vítám tě, Severusi Snapee," promluvil kdosi v jednom z těch temnějších koutů místnosti.
Severus se ušklíbl.
"Kdybych řekl, že tě rád vidím, Luciusi, tak bych lhal."
"Och pravda a ty nerad lžeš, co?" podotkl ironicky Lucius.
"K věci. Co chceš?" zeptal se nevraživě Severus a šel tak rovnou k věci.
"Pozdravit starého přítele?" navrhl Malfoy a ležérně se opřel o zeď.
Severus jenom pozvedl obočí, jak už měl v podobných situacích ve zvyku, a dal tak najevo co si o návrhu muže před sebou myslí.
"Dobrá. Chtěl jsem si opravdu jenom promluvit, Severusi. Dokonce o někom, koho, jak předpokládám, znáš."
Odpovědi se mu opět nedostalo,alespoň ne té slovní. Mistr lektvarů totiž dokázal prostým pohledem vybídnout člověka k tomu aby se dostal k jádru pudla. Nu co, nebyl jenom mistrem lektvarů...
"Lily Evansová-Potterová."
Severusovi připadalo, že je kolem nich najednou moc velké dusno.
Kde se to mohl ten aristokratický zmetek dozvědět?
"A než se zeptáš, Severusi, odkud vím o její milé návštěvě, tak tě varuji. Nedozvíš se to."
"A co chceš ode mě?"
"Vlastně skoro nic..."
"Varuji tě Luciusi, jestli hodláš vyhrožovat, tak jsi u špatných dveří."
"Naopak drahý Severusi, naopak. Myslím, že jsem přesně tam, kde mám být. Chci jenom jednu věc. Maličkost, kterou si Lily přinesla s sebou."
"Proč?!"
"Řekněme, že mě k ní váže citové pouto."
"To ti neuvěřím ani kdyby na Sahaře sněžilo!" vyhrkl Severus.
Moc dobře věděl, že Malfoyovi, jako je Lucius, neměli a nikdy mít nebudou nic, k čemu by cítili byť jenom náznak citu. I jejich rodinné sídlo pro ně bylo jenom symbolem moci a kdyby ze dne na den vyhořelo, tak by neuronili ani jedinou slzu.
"Ale, copak? Zloba, Severusi? Býval jsi tak ostražitý a teď..."
"Luciusi, důrazně tě varuji, opovaž se plést do věcí, do kterých ti nic není."
Malfoy se zamračil a v očích mu zaplála zlost.
"Severusi, varoval jsem tě. Chci jen tu věc a nikomu se nic nestane. Ani Lily."
Profesor lektvarů se zarazil. Odkdy někdo jako Lucius Malfoy říká Lily Lily a ne mudlovská šmejdko, nebo podobně?
"Co by se jí podle tebe mělo stát?"
"No, pokud splníš co budu chtít, tak nic..."
Severus v duchu zuřil. Byl nucen se opět zaplést s tímhle člověkem, i když věděl, že to nemůže dopadnout dobře.
"Co bych tedy musel splnit?" zeptal se konverzačním tónem a snažil se ignorovat Luciusův vítězný úšklebek.

"Co se to tady děje!" chtěla okamžitě vědět Minerva, když se jako velká voda vehnala na ošetřovnu.
"Nejsem si tak docela jistá..." začala nervózně Poppy a otřela zpocené Lily čelo.
Ta se sice probrala, ale sténala bolestí.
"Řekl bych, že čas se snaží dohnat to, co zameškal," ozval se Brumbál a všichni přítomní se na něj otočili.
První zareagoval Harry, který se to dozvěděl, stejně jako Minerva, sotva před chvílí.
"Tím chcete říct, že bude rodit?! Po pár dnech?"
"Vlastně je to po pětadvaceti letech, Harry," zamumlala Minerva a nervózně se podívala na vypouklé bříško své bývalé žákyně.
"Auu! Děláte....si....aaaa....srandu?!" zasténala Lily z postele a ze všech sil se snažila neomdlít bolestí.
"Nemůže teď rodit!" ozvala se Poppy. "Její tělo by takovou zátěž nemuselo zvládnout."
"Ale už jednou rodila, to by mělo situaci trochu zlepšit,"nažila se McGonagalová zahant nejchmurnější představy.
"Samozřejmě, že rodila, ale ne dvojčata," odsekla ředitelce Poppy a snažila se v tlusté bichli, ve které stále listovala, najít něco co by jim pomohlo.Harry už to nevydržel a musel se zase zeptat.
"To jako zemře? Ona i děti? Nebo co? Vždyť se podívejte na její břicho! Vypadá jako by byla těhotná už... Už hodně dlouho!"
"Myslím, že tomu tak v podstatě je, Harry," zašeptal tiše Brumbál "..jsem si dokonce jist, že to přežije, protože tohle nezpůsobuje biologická příčina ale časový paradox."
"Časový paradox?"
"Ano, ty děti se měli narodit už dávno. Čas se tudíž snaží prostě všechno vrátit do rovnováhy."
"Tím chcete říct co? Že za dva dny budou jako by jim byli dva roky?"
"Možné to je. Ovšem otázkou zůstává, co se stane s naší realitou."
"Začínám se v tom ztrácet Albusi," zamumlala Minerva. "Proč bychom se měli bát o naši realitu?"
"Lily přeci zmizela z minulosti a nyní se opět objevila v běhu času. To není normální ani pro kouzelníky, nebo ano?" navrhl Harry, který doufal, že alespoň něco chápe správně.
Duch přikývl a na tváři se mu usídlil starostlivý výraz.
"Párkrát se to ale už stalo. Nebo ne?" vložila se do toho i Poppy, která vzdala hledání v oné tlusté knize a začal sledovat jejich rozhovor.
"Ano, ale tehdy se to přece vyřešilo samo."
"Samo? Jak samo?" nechápal Harry, který očividně netušil o čem mluví.
"Několik lidí cestovalo časem. Dělalo pokusy s budoucností a podobně. Čas je ovšem něco nepoznaného, neprobádaného a když už se dostal některý z nich do budoucnosti buď zemřel, nebo se časové změny po nějaké době zastavily. Nic však neovlivnilo realitu. Aspoň ne dalekosáhle."
"Ne dalekosáhle?" opakoval nechápavě Harry a snažil se tím dát najevo, aby Brumbál své vyprávění trochu rozšířil. Čehož naštěstí dosáhl.
"Tvrdí se, že nebýt jednoho vědce, který se pokoušel cestovat časem dopředu a nutno podotknout, že relativně úspěšně, tak nemáme červené telefonní budky, ale černé. Ovšem je to pouze spekulace. Takových lidí není mnoho. Jejich počet by šel spočítat na prstech jedné ruky, Harry. Proto netuším co se stane s tvou matkou."
Lily na posteli náhle bolestně zakřičela.
"To bolí..." zašeptala a v očích se jí zatřpytily slzy.
"Musíte to vydržet," nabádala ji bradavická ošetřovatelka a kupodivu se Lily jakž takž uklidnila.
"Vidíte jak to jde..."
"Ne!" přerušila ji ostře Lily. "Přestalo to."
Pohledem přejela všechny ostatní a ochranitelsky si položila ruce na břicho. Cítila jak ji jedno z dětí koplo a na rtech se jí usídlil onen úsměv nastávající maminky. Ke kopání se přidalo i druhé dítko a Lily se doslova rozzářila jako sluníčko.
"Harry, nechceš vědět jak kopou tví sourozenci?" zeptala se a podívala se na něj těma zářícíma očima.
Mladý nebelvír nejdříve nebyl schopen pohybu. Všechno bylo tak náhlé, že to nestíhal chápat, ale nakonec natáhl ruku směrem k matčinu břichu a trochu nejistě se ho dotkl.
"Kopou!" vyhrkl překvapeně. "Zase mě jeden kopl...to je....to je..." nenacházel slova a tak se jenom nesměle usmál.
Lily to ovšem stačilo. Byla ráda, že její syn, byť starší než ona, se na ni už tolik nezlobí.
"Myslíte, že tohle je všechno?" zeptala se tiše Minerva a sledovala profesora obrany s jeho matkou.
"To netuším drahá kolegyně," zanotoval Brumbál a doslova proplul stěnou.

 


Komentáře

1 tsuky tsuky | 11. srpna 2012 v 18:41 | Reagovat

juu konečne kapitola...XD normálne som prekvapená :D

2 Mathie D. Mathie D. | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 18:44 | Reagovat

Vúhú, dobréé! :))
Strašne ma bavili dialógy, aj keď priznám, že občas som si nebola istá postavami, Pottera som čítala pár rokov dozadu... :D
Ale toto ma fakt bavilo! ;-)

3 Avalon Avalon | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 19:01 | Reagovat

[1]: Přiznám se, že jsem si až teď uvědomila, že je sobota a raději jsem se pustila do přednastavování, takže minimálně další dvě tu budou přesně v 16:00 :-D

[2]: Děkuji :-) A ano, je tu stále zmatek. Snad nás omlouvá, že jsme začátek povídky psaly již před dvěma lety. (A ani dodatečná korektura některé mé obraty nezachránila.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama