Navzdory z(a)tracené minulosti [IV.část]

3. srpna 2012 v 16:00 | Berenika&Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
VOLÁNÍ PO LETECH


Harry nasucho polkl a zatnul zuby.
Nerozlij to, nerozlij to, neroz...
"Krucinál co to je?!" vyhrkl když se málem přerazil o něco na zemi.
"Promiň!" zanotovala Lily a ladně to 'něco' vzala do náruče.
"To je... Je to to, co si myslím, že to je?" zeptal se opatrně Harry a položil vítězoslavně sklenici s nazelenalou tekutinou na stůl.
"Jestli myslíš paní Norrisovou, pak ano."
Severus na posteli se rozkašlal, ale ne vlivem lektvaru. Snažil se zamaskovat ono malé uchychtnutí.
"Víte, pane Pottere, vaše matka je dokonalým příkladem nebelvírské naivity. Ve třetím ročníku si totiž naivně myslela, že tu potvoru ochočí."
Lily se rozesmála a podrbala pelichající kočku za ušima.
"Ale taky se mi to povedlo," pronesla hrdě s předoucí kočkou. No, předoucí, ona paní Norrisová spíše vrčela, ale s trochou fantazie to můžeme nazvat předením.
"Ochočí? Naivita? Cože?" zeptal se zmateně Harry a těkal pohledem od jednoho ke druhému, přes to chlupaté cosi. Lektvarolog obrátil oči v sloup.
"Pottere, opravdu nechápu, jak je možné, že jste dokončil školu."
"Ale Severusi! Je to můj syn, ne? Ten by zvládl cokoliv."
Po tomto hrdém Lilyině prohlášení se v místnosti rozlehlo tíživé ticho.
"Co jsem zase řekla?" zeptala se zaraženě Lily a tentokrát to byla ona, kdo propaloval profesora lektvarů nechápavým pohledem.
"Paní Pott...Evansová, můžete na chviličku?" ozvalo se ode dveří. Lily se otočila na Poppy a propustila kočku ze své náruče.
"Stalo se něco Poppy?"
"Vaše krevní testy jsou....nejasné."
"Nejasné? Jak to myslíte?" zeptala se poplašeně Lily a došla až k bradavické ošetřovatelce.
Ta jí podala pergamen, na kterém zaznamenala všechny hodnoty, které mohla z Lilyiné krve zjistit.
"Bílé krvinky v normě, destičky taky, estrogen a progesteron mírně zvýšené? Mírně....zvýšené?!?! COŽE?!" vykřikla šokovaně Lily a neschopna dalšího slova se opřela o zárubeň dveří.
"Je to neprůkazné, doporučovala bych další testy, ale pravděpodobně jste..."
"NE! Neříkejte to slovo!" vykřikla Lily, která se konečně otočila ke všem v místnosti.
Svůj pohled zabodla do Severuse a jako by mu dávala najevo o co se jedná.
Přesně tak ty jeden zmijozelský netopýre, jednou jedinkrát podvedu svého manžela a je z toho takovýhle průšvih. Kdybychom si to aspoň oba pořádně pamatovali, ale to neee, to by bylo moc...
"Dokonalé?" navrhl cynicky Severus a Lily pobouřeně zatnula ruce v pěst.
"Co ti dává právo číst mi myšlenky!"
"Třeba to, že se to zřejmě týká i mě!"
"Bylo to před dvěma měsíci, to přeci ne..."
"Omyl, paní Potterová! Před pětadvaceti lety a dvěma měsíci."
"Nejsem Potterová, už ne!"
"Podle papírů stále ano."
"Ale to je mi jedno!"
"Asi bych měl vypnout ten hořák...." zamumlal Harry a obrátil tak na sebe veškerou pozornost.
Než však stačil cokoliv udělat, kotlík praskl a tekutina se z něj vylila.
"Sakra! Úplně jsem na to zapomněla," zamumlala Lily a rychle šla uklidit onu potopu.
"Moment, o co tu jde? Co se dvěma měsíci?" zeptala se najednou další osoba, jejíhož příchodu si nikdo nevšiml.
"Minervo, no, jen se podívejte na výsledky paní Evansové," vyhrkla Poppy nervózně a vrazila pergamen ředitelce do rukou.
"Co to....Ale! Je to jisté?"
"Na sedmdesát procent, řekla bych," odhadovala Poppy.
"A čí..."
"Podle jejich reakcí asi Severusovo."
"Zajímavé, zajímavé. Severusovo? Ale to je mi....ehm....situace!"
Severus toho měl tak akorát dost.
"Co je to za stupidní bláboly! Jaká situace a jaké 'Severusovo'? Nikdo..."
Co se už nedozvíme, protože Severus se znovu rozkašlal a v dlani se mu znovu objevilo několik kapek krve.
"Musíte se šetřit, Severusi," namítla Minerva, ale spiklenecky se ušklíbla směrem k Poppy.
Ovšem profesor lektvarů nebyl špehem jen tak pro nic za nic. Toho spikleneckého pohledu si nemohl nevšimnout.
Pane Bože, ty dvě mi byl čert dlužen. Ještě mě budou chtít oženit. Jako minule na tom vánočním večírku. Co nechápou na slovech: 'Ne! Já jsem rád sám!?' Copak to jde říct jinak?
"Vánočním večírku?" zareagovala pro jednou zase Lily.
"Vrr..." ozval se nabroušeně Severus a nikdo v místnosti si už nebyl jistý kdo s kým se tu vlastně baví.
"Shrňme to," navrhla najednou Minerva. "Před dvaceti pěti lety a dvěma měsíci, jste vy," ukázala na Lily "Podvedla Jamese s ním," ukázala na Severuse. "Ale zřejmě to tak zcela nebylo bez následků, že?"
"COŽE?!" vykřikl Harry, který už od začátku nechápal o co jde.
"Pane Pottere, laskavě se ztište, toto je ošetřovna... I když to tak zrovna teď nemusí vypadat," napomenula ho Poppy.
"Ale... ale... jak to? Já myslel, že ty a táta... proč?" zeptal se raněně Nebelvír a hypnotizoval svou matku oním ublíženým pohledem.
"Tak zaprvé! Nic si z toho nepamatuji. Za druhé! Výsledky jsou neprůkazné. Za třetí, s prominutím, nechápu, co je Vám do toho Minervo a za čtvrté, momentálně tu máme na starosti mnohem důležitější věci, než je nějaké údajné těhotenství!"
"Těho-co?" ozval se zase Harry a vypadal, že nemá daleko k mdlobám.
"Ano pane Pottere, co jiného od Vás očekávat? Zvýšený progesteron u ženy znamená většinou jenom jednu věc," odsekl sarkasticky Snape a sám měl co dělat aby nezačal nahlas křičet na všechny okolo.
Měl takový klidný život. Srážel body, zadával eseje, kritizoval ty malé zme... Studenty, ale teď? Teď jako by se mu všechno pěkně zhroutilo do klína na hromadu a na té hromadě vévodila ona otázka: 'Co teď?'

Seděl v křesle a listoval starou knihou.
Vazba byla už notně ohmataná a popraskaná, ale naštěstí držela všechny papíry pevně u sebe. Tedy, dokud kouzelník několik z nich nevytrhl s vítězoslavným úsměvem někoho, kdo hledá a konečně najde.
"Fifu? Dones mi plášť!" vyštěkl do prázdné místnosti.
Malý domácí skřítek, který se s pufnutím objevil přikývl a zase zmizel. O pár chvil později se už ctihodný Lucius Malfoy soukal před krbem do drahého a luxusního pláště, na rtech mu pohrával krutý úsměv a v očích se mu odrážely plameny z krbu. Pak nabral do rukou letaxový prášek a vhodil jej do ohně, který rázem ze zelenal.
"Raddleyův statek," pronesl zřetelně a za několik vteřin po něm už zbyla jenom vůně drahé kolínské.

Minerva se procházela po své pracovně.
Byla sice noc, ale ani jí to nevadilo. Vzpomněla si, jak vždycky přesvědčovala Albuse, aby už šel spát, když ho viděla jen tak uprostřed noci nevyspalého přecházet po místnosti. Kupodivu to byla nadmíru zajímavá činnost, kterou si velmi rychle osvojila. Velmi rychle. Upjatá kouzelnice se neubránila zívnutí, ze kterého ji však okamžitě vyrušila Madame Pomfreyová. Doslova, jak na tuto léčitelku nebylo zvykem, vletěla do místnosti v rukou výsledky testů.
"Máme velký problém," zamumlala, zatímco se snažila popadnout dech. "Hodně, hodně velký problém."
Minerva lékařce pokynula ke svojí židly a ta si udýchaně sedla.
"To dítě," vydechla madame Pomfreyová.
Minerva se zamračila. Věděla, že Lily čeká dítě, a nějak tušila, že s tím budou problémy.
"Nedalo mi to spát, znám jedno kouzlo, které určí otce a Lily mě o něj požádala."
"Na tom není nic divného," odporovala Minerva.
Léčitelka ale zavrtěla hlavou.
"Je na tom divný muž, na kterého to ukázalo."
Minerva pevněji semkla rty, když uslyšela nenáviděné jméno.
"Je v Azkabanu," zavrčela.
"Bojím se, že ne," podotkla její kolegyně a vytáhla z kapsy novinový výstřižek, který oznamoval útěk dvou smrtijedů z ministerstva.
"Z ministerstva?" zašeptala Minerva.
Zvedla oči k druhé čarodějce.
"Přivedli je tam kvůli výslechu. Oba dva jim utekli, ale červíčka poté našli mrtvého."
Teď už se Minerva musela chtě nechtě opřít o zeď. Zavřela oči a mlčela. Snažila se přijít na vhodné východisko.
"Jak se to mohlo stát?" zeptala se místo toho.
Lékařka se ušklíbla.
"Lily zřejmě Jamesovi nebyla moc věrná a navíc…" její hlas se změnil v šepot, i když je nikdo nemohl slyšet. "A navíc když se sem vrátila, přišla v smrtijedském plášti a v rukou držela jejich masku…"
Minerva zalapala po dechu.
"A… A už to ví?"
"Ne."
"Tak jí to musíme říct, hned."
Sevřela v rukou přívěšek, který měla na krku, a vyslala zprávu. Bystrozorové tyhle přívěšky dali řádu, aby se mohli kdykoliv domluvit. Poslat přes ně zprávu s pomocí patrona, bez hůlky, bez námahy.
"Dnes toho zjevně moc nenaspíme," povzdechla, ale tahle věc nešla obejít.
Nešlo jí to dohromady. Lily a ten… Ten… Nedokázala najít vhodné pojmenování pro takového slizkého hada.
"Parchant," zavrčela potichu a v očích se jí mihnul odlesk silné magie.
Byla hodně mocnou kouzelnicí. A nejen díky tomu byla ředitelkou Bradavic. Poslala lékařku dolů a tiše se připravovala na nadcházející schůzku. Copak smrtijedi nikdy nedají pokoj? A v hlavě jí neznělo nic jiného než dvě jména. Nebo možná znělo, ale ty jména to rozhodně přerušily. Evansová - Malfoy. Nějak se jim to zamotává.

Dům Blacků byl dlouho v Harryho vlastnictví, takže vlastně zel prázdnotou, když byl Harry po celý rok v Bradavicích.
Těžko se mu tam šlo, ale byl rád, že ho doprovází matka. Od konce éry temného pána tam nebyl. Nemohl. Siriusova smrt ho pořád bolela, jako před lety, ale už se dokázal na ni nesoustředit. Povzdechl. Ještě, že tam nebude Snape, všechno by zhoršil svým sarkasmem. Otevřel dveře. Před očima měl přitom okamžiky, kdy tam byl se Siriusem, chvíli, kdy si myslel, že mu jeho kmotr nahradí rodinu, chvíli, kdy ho viděl na ministerstvu umírat. Lily ucítila napětí, které panovalo a objala Harryho kolem ramen. Odstrčil ji. Vždyť zradila jeho tátu. A ještě hůř, s jeho nepřítelem. Když vešli Remus vstal a objal Harryho. Byli spíš přátelé než učitel a žák. Hermiona s Ronem následovali jeho příkladu, ale Lily se nikdo nedotknul. Smutně sklopila oči. Zazlívají jí, že má dítě se Severusem. Copak nikdo nepochopí, že Jamese nechtěla? Že s ním byla jenom kvůli Harrymu? Vzdala se university, Severuse, všeho.Teď však konečně mohla být šťastná a oni… Zjevně ji nemají rádi. Ucítila v očích slzy, ale okamžitě je zahnala. Už si zvykla, že ji brali spíš jako přízrak.
"Omlouvám se, že jsme přišli pozdě, museli jsme dokončit lektvar, který by se bez nás nemohl obejít."
Harry se při první větě zamračil na svojí matku. Věděl, že tam zůstali proto, že k přípravě, kvůli "Sevově" záchraně samozřejmě, nepustila nikoho jiného. Už ani jeho ne.
"Proč jsme vůbec tady?" zeptala se Lily a pokusila se o veselý tón.
Cítila, jak se na ní upírají pohledy všech v místnosti. Nedokázala je sebevědomě obětovat, raději sklopila oči. Remus se pohodlně posadil a pokusil se něco říct, ale místo toho zavrčel.Harry se zamračil. Musel být nanejvyšší míru naštvaný, když nedokáže pomalu ani mluvit. I vlkodlačí vychování má své meze. Remus polkl a stejně spíš zavrčel než promluvil. S tím rozdílem, že mu bylo rozumět.
"Jsme tu kvůli tvému dítěti, Lily."
Podíval se jí zpříma do očí, jako by ji chtěl propálit pohledem, nebo sledovat něco za ní.
"A taky kvůli dítěti Luciuse Malfoye, Lily," zavrčel znovu.
"Co myslíš, má to něco společného?" zeptal se a Lily smrtelně zbledla.

 


Komentáře

1 Cielin Cielin | Web | 3. srpna 2012 v 16:19 | Reagovat

Ačkoliv neznám začátek, těším se na pokračování :-)

Je to dobrá myšlenka, s radostí si přečtu předchozí díly ;-)

2 undead Trentina undead Trentina | Web | 3. srpna 2012 v 17:18 | Reagovat

řekni, že to vadáváš i o víkendu! prosíííím!! :)
je to poněkud návykové. :-D a že je to dobré sem psala už minule a nechce se mi opakovat. :-D

3 Avalon Avalon | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 18:03 | Reagovat

[1]: To mě těší a doufám, že se ti i předchozí díly budou líbit :-D

[2]: Vlastně to bude jenom o víkendu. Od zítřka :-D Jen jsem musela čtenáře trochu navnadit několika narychlo zveřejněnými kapitolami xD

4 undead Trentina undead Trentina | Web | 3. srpna 2012 v 18:10 | Reagovat

grr, to je podlé! to se nedělá, nakrmit mě tolika kapitolami a pak mě nechat čekat! když mě to tak chytlo! 8)

5 Avalon Avalon | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 18:27 | Reagovat

[4]: Ještě zítra bude jedna a pak čekání do další soboty :-D (Tváří se zcela nevinně a andělsky.)

6 tsuky tsuky | 3. srpna 2012 v 21:36 | Reagovat

PPomooooc.....ja asi prasknem napetim

7 Avalon Avalon | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 23:13 | Reagovat

[6]: Jsem velmi ráda, že se povídka stále líbí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama