Navzdory z(a)tracené minulosti [II.část]

1. srpna 2012 v 11:10 | Berenika&Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
KOMPLIKACE


"Je to pravda?" vzlykla Lily s očima upřenýma na svého syna a doufajíc v zápornou odpověď.
Harry pomalu přikývl, ale stále ze sebe nevydal ani hlásku. Jak taky oslovit svou matku po tolika letech, co jste si mysleli, že je mrtvá? A co hůř, co jste si mysleli, že se pro Vás obětovala?
"Takže ty... ty jsi můj malý Harry," zašeptala a lehce se dotkla jeho tváře.
Ucukl. Oči rozšířené šokem.
"Já...já se omlouvám... Lily... mami... ale je to moc dlouho a já..."
Žena na lůžku se zamračila, ale pak se znovu usmála.
"Vypadáš přesně jako tvůj otec, ale oči..."
"Mám po tobě," dořekl s povzdechem Harry a sledoval jak se jí po tvářích začínají řinout slzy.
"Musel jsi být moc dlouho sám. Můj chlapeček, který tolik vyrostl," zavzlykala a rozbrečela se.
Harry ji chtěl obejmout a utěšit, ale nemohl se k tomu přinutit. Nemohl se ani pohnout, něco...něco mu v tom bránilo.
"Zase tak vysoký nejsem," zamumlal a Lily se navzdory pláči rozesmála.
"Ano, Severus je mnohem vyšší. Ale vypadá pořád stejně."
Harry si připadal, jako by mu někdo do srdce zabodl dýku. Vlastně, ne někdo, ale jeho matka. Přišlo mu, že tímhle krátkým prohlášením zradila jeho otce, jako by ho tak nějak podvedla. Sám si uvědomoval jak je tenhle pocit iracionální, ale prostě ho nedokázal ovlivnit.
"Jenom mi vlastně přijde trochu smutnější," napadlo ji najednou a zadívala se do Harryho očí.
Stejných jaké měla i ona sama.
"Jistě, nebude ti vadit, když....no mám docela hodně opravování..."
"Jistě, jistě. Rozumím. Jen běž, jsem na tebe tak hrdá! Jsi profesor, stejně jako Severus. Vlastně jsem si ho nikdy nedovedla představit jinak," odmlčela se a vypadala, že o něčem přemýšlí, nakonec zamávala rukou, jakoby odháněla staré časy. "To je jedno. Už běž, jen je neznámkuj moc přísně."
"Jistě a...doufám, že ti bude lépe."
"Ach, už teď se cítím jako rybička."
Navzdory prohlášení se jí však na tváři usídlil chmurný výraz, který už Harry neviděl. Byl ve dveřích a jeho tvář vypadala jako neproniknutelná maska. Udělal pár kroků, když si všiml že v jednom výklenku sedí temná postava. Zaskřípal zuby.
"Co tady chcete?"
"Chtěl bych mluvit s Vaší matkou."
"Ale jistě," vyštěkl pobouřeně Harry "Stejně nedělá nic jiného, než že mluví o Vás."
"Pottere!" zasyčel Snape a postavil se před toho rozzuřeného nebelvírského lva.
"Co?! Má matka se vrátí ze záhrobí po pětadvaceti letech kdy jsem si myslel, že je mrtvá a jediné co řekne je, že jste vyšší než já!"
Tváře mu hořeli hněvem a oči se leskly slzami. Hluboce se nadechl a jakoby se o něco zmenšil.
"Proč?" zeptal se zmučeně a opřel se čelem o chladné zdi hradu.
Severus nevěděl co dělat. V takovéhle situaci se ocitl vlastně poprvé a on sám nikdy neoplýval oním nebelvírským 'soucítěním s bližními'. Nakonec jenom povzbudivě stiskl kolegovo rameno a než stačil cokoliv říct, přerušil ho sám Harry.
"Běžte za ní a kdyby jste byl tak laskavý,...chtěl bych se Vás potom zeptat," odlepil se od zdi a pevně se zahleděl do Severusových očí "...jak to tehdy skutečně bylo?"
Do Severuse jako když uhodí. Ten jeho odhodlaný pohled už kdysi viděl. Ve stejných smaragdových očích. Přikývl a sledoval, jak jeho kolegovi přes tvář přelétl slabý úsměv. Pak se ale otočil a nechal mistra lektvarů před dveřmi na ošetřovnu úplně samotného. Na chvíli zavřel oči a ještě než vešel do Poppyna království zavrčel.
"A Vy se do toho laskavě nepleťte Brumbále."
Duch, který se zjevil jakoby odnikud se jenom kysele zašklebil - ovšem ne z citrónových bonbonů. Snažil se totiž už hodnou chvíli zavést s tím mrzoutem kloudný rozhovor, ale tak nějak mu to nešlo.

Severus prošel dveřmi a tiše je za sebou zavřel.
Nechtěl ji vzbudit, pokud by náhodou už spala.
"Severusi?"
Takže nespí.
"Ano?"
"Doufala jsem, že přijdeš," zašeptala sotva slyšitelně.
"Nevěděl jsem, jestli chci přijít."
"Nevěděl? Severusi...co se s tebou stalo?"
"Je to 25 let, co máš konkrétně na mysli?"
"Tahle jízlivost ti ale vůbec nesluší."
"V tom případě se ti hluboce omlouvám."
"A sarkasmus taky ne! Proboha, všichni jste tak...tak..."
"Nesuď nebo budeš sama souzena."
Lily se lehce usmála.
"Citáty ti šli vždycky dobře. Tak? Povíš mi už konečně co se dělo?"
Snape přešel k její posteli a sedl si na pelest. Po chvíli pak začal vyprávět. Neutrálním hlasem bez veškerých emocí.

Harry za sebou bouchnul dveřmi.
"Harry?" ozvalo se za ním.
Trhl sebou.
"Profesore, potřebujete něco?"
Brumbál pomalu přikývl.
"Víš, co znamená, že se tvoje matka vrátila?"
Mladý profesor zmateně zakroutil hlavou. Přes půlměsíčkové ředitelovy brýle se na něj dívaly unavené oči.
"Může se změnit minulost i budoucnost…" zašeptal Harry.
Muž naproti němu přikývl.
"Je to pravděpodobně něco na způsob obraceče času s tím, že má nezvratný účinek," Brumbál se odmlčel.
"Chcete říct…" zašeptal Harry, když pomalu vstřebával informaci, která pro něj znamenala… Nechtěl tu myšlenku dokončovat a přesto musel, musel se uklidnit. "Chcete říct, že tu budu žít se svojí matkou, která je teď o několik let mladší než já?"
Ředitel přikývl.
"Harry, musíš ji pochopit… Dostala se sem časem, který ji přemístil pravděpodobně díky Jamesovi a Tobě - Vaší spojené magii - a je prostě stejně stará jako byla tehdy. Pořád dvacetiletá žena, která má jednoletého chlapce."
"Jděte pryč," zavrčel Harry.
Tohle bylo prostě moc. Změřil si ho světlomodrýma očima, ale kývl a zanechal ho samotného. Harry Potter, chlapec, který přežil. A chlapec, kterému teď nezbylo, než složit hlavu do dlaní a nechat po tváři stéct několik osamělých slz.

Madame Pomfreyová vešla do místnosti ozářené bledým světýlkem lampy.
Zaostřila na obličej Lily Potterové a povzdechla. Minulost. Tak daleká, vzdálená… Ucítila na sobě pohled temně černých očí.
"Profesore, potřebuje klid, běžte."
Severus Snape zavrtěl hlavou. Chvíli se jí zdálo, že unaveně. Přiložil si prst na ústa a vrhl pohled na stejné místo, kam ho upírala ona. Na Lily. Popy byla jednou z mála, která věděla, jak to tenkrát bylo. Věděla, že i ten netopýr před ní je schopný nějakého citu. A že mu kdosi v dávné době zlomil srdce. Přísná ošetřovatelka nakonec v rozpacích kývla a nechala ho tam sedět. Když si byl jistý, že je pryč zavřel oči. Neusnul. Celou noc byl vzhůru a ráno se jako obvykle vydal na procházku hradním sklepením.

Lily Potterová otevřela unavené oči.
Opatrně se pokusila vstát. Zvedla ruku. Neviděla žádný rozdíl. Až příliš stejná. Rudovlasá žena vztekle sundala zlatý prstýnek. Prstýnek, který symbolizoval to, čím byla. JEHO ženou.Zvedla hlavu a upřela oči do slunce, které jemně tančilo po stěnách, v podobě letních, svěžích paprsků. Obracela ten kroužek v rukou. Pomalu jí docházelo, že je volná. Ale co tomu řekne Harry? Jak pochopila včera večer, neměl Severuse příliš v lásce. Ale zato neznal Jamese. Jamese, který Severuse jenom ztrapňoval. Jamese, který ji musel mít i za cenu toho, že ona ho nechtěla. Jamese, se kterým byla proti své vůli. Jamese, který jí… Prsty se rozevřely a kroužek dopadl na zem. Za chvíli po něm se chladné dlažby dotkly i její slzy. Prstýnek se naposledy otočil jako by se ještě pokoušel dostat k její ruce, ale poté dopadl zbaven veškerého náhlého života, se kterým se točil před ní, se rozpadl na prach. A pak prý je to obyčejný prstýnek! Pche… Podvedl ji… Nemohla ho sundat.Teď se jemně usmála s pohledem na prach zbylý ze zlatého prstýnku. Teď je James Potter mrtvý. Ona je volná, má Harryho, Severus je volný. V jejích očích nic nebránilo šťastné rodinné idylce.

Dveře do třídy se prudce otevřely a studenti se jako na povel přikrčili v lavicích.
"Otevřete si učebnici na straně 572 a pusťte se do přípravy lektvaru," nařídil ještě v chůzi načeš dodal: "Očekávám, že mi dnes každý z Vás odevzdá použitelný vzorek lektvaru. V opačném případě," mistr lektvarů se otočil prudce ke třídě " ...si vyslouží speciální domácí úkol."
Způsob jakým řekl Severus slovo speciální, nenechalo nikoho ze studentů na pochybách, že se jim úkol líbit nebude. A to ani v nejmenším.V dalších pár vteřinách se třídou rozléhalo šustění stránek a poté jedno velké "Och!" Nejenže obávaný profesor lektvarů zadal jeden z těch těžkých lektvarů, ale zároveň jeho příprava trvala něco přes tři hodiny čistého času. Tedy, samozřejmě, za předpokladu, že jste nic nepokazili a někdy v průběhu Vám kotlík nevybuchl do obličeje.
"Pane Rutherforde* můžete mi laskavě přečíst co se píše v bodě dva? Předpokládám, že číst umíte."
Blonďatý chlapec se roztřeseně podíval do učebnice.
"Před přidáním chlupů z hřímala odstavte kotlík z ohně," přečetl slabým hlasem.
"Výborně a můžete mi vysvětlit proč jste tak neučinil?" zeptal se jízlivě Severus a znechuceně zamíchal vařečkou trčící z nazelenalé břečky v kotlíku.
"N...nevím, pane."
"Srážím 10 bodů Nebelvíru za vaši neschopnost číst a začnete znovu od začátku."
S tím se Severus otočil a přešel k trápení jiného studenta.
"Pane Dodgsone**, výborně, takhle by měl lektvar vypadat ve třetí fázi. Uděluji 15 bodů Zmijozelu a..."
A co se nedozvíme, protože Severusův pohled právě dopadl na černou, tuhou věc - jinak se to opravdu nazvat nedalo - u nebelvírské dívky v první lavici, která začala podivně bublat. Okamžitě se vydal k jejímu místu, ale přece jenom už bylo pozdě. Kotlík s ohlušující ranou explodoval a všechno v místnosti tak pokryla vrstva oné černé hmoty. Jakmile se však dotkla jakéhokoliv povrchu začala se ihned vypařovat a do vzduchu se tak dostal namodralý plyn.
"Všichni okamžitě ven!" doslova zařval Snape a vyháněl studenty z lavic.
"I Vy pane Rutherforte, copak nestačí, že jste pokazil lektvar už ze začátku? Laskavě okamžitě vypadněte s ostatními."
Chlapec se celý třásl a šokovaně sledoval kusy černé hmoty vypařující se na jeho předloktí. Neuvědomil si, že vdechuje onen plyn plnými doušky a poslední co vnímal už byli jenom pevné ruce profesora lektvarů. Ten si pomyslel něco o inteligenci Nebelvírů a popadl chlapce do náruče. Musí se dostat ven, než se i jemu zatmí před očima.

Harry se probudil ještě unavenější než usnul a celé tělo ho nepříjemně bolelo.
Promnul si zátylek a rozespale se došátral do kuchyně. S hrnkem silné kávy se pak vrátil do ložnice a začal hledat použitelné oblečení. Za dvacet minut si už chystal podklady pro výuku a nutno podotknout, že i v celkem funkčním stavu. Jediné co naznačovalo, že je mladý nebelvír unavený a vyčerpaný, byly krví podlité oči skryté pod brýlemi. Náhle se ale celým sklepením rozlehl ohlušující výbuch.
"Co to....?" vyhrkl překvapeně a vyběhl na chodbu.
Od učebny lektvarů k němu doléhalo několik vyděšených hlasů a po chvíli kolem něj začali probíhat kašlající studenti. Jednoho zastavil a zeptal se ho, co se stalo.
"Alici vybuchl kotlík a všude se rozprskla taková divná hmota co se hned začala vypařovat!" sdělil mu vyděšeně dotyčný student a než stačil cokoliv dodat byl Harry ten tam.
Doběhl k učebně lektvarů a div že nevyrval dveře z pantů.

Snape cítil jak se mu motá hlava a klíží oči.
Pravděpodobně se nadýchal velkého množství toho jedovatého plynu a to ani netušil, co všechno dívka při přípravě popletla. Konečně byl u dveří a zbýval jenom kousek k tomu aby se mu je povedlo otevřít, když se místností rozlehl další výbuch. Nějaký 'chytrák' nechal zapnutý hořák a jeho lektvar se tak stal vysoce nestabilním. Severus by býval zaklel, kdyby se v bezvědomí nesesunul na zem.

První co Harry spatřil byl bezvládný profesor lektvarů, který v náručí držel jednoho nebelvírského chlapce.
V rychlosti se ještě rozhlédl po třídě, jestli nezahlédne někoho dalšího, ale ani přes houstnoucí plyn nikoho neviděl. Popadl tedy oba dva za ruce a vší silou je vytáhl na chodbu. Jakmile se mu povedlo dotáhnout je do bezpečné vzdálenosti, přibouchl zase dveře a unaveně se o ně opřel. Přece jenom vláčet třináctiletého chlapce a dospělého kolegu není zase taková hračka, jak by se mohlo zdát. V mysli se mu ovšem vynořila jiná, poněkud důležitější otázka. A to, čeho se to ti dva vlastně nadýchali a jak jim pomoci? Už chtěl odejít aby sehnal Poppy a Minervu, když se obě vřítily do chodby jako zásahové komando.
"Co se proboha stalo?" vyhrkla šokovaná Minerva a pohledem těkala mezi bezvládnými těly a vyčerpaným Harrym.
"Nadýchali se nějakého plynu, když explodoval kotlík."
"A nevíte co to chystali za lektvar?" zeptala se věcně Poppy a přiklela k těm na zemi.
"Netuším, ale podle mě, bychom je měli odvést na ošetřovnu."
Obě ženy přikývly a Harryho až teď napadlo použít k jejich přepravě hůlku.

ILLIANINY POZNÁMKY

*Jméno Rutherford jsem si "vypůjčila" z fyziky. Jedná se o jednoho novozélandského fyzika, přičemž nejznámější je asi jeho (Rutherfordův) planetární model atomu.

** I tady jde o inspiraci z historie. Charles Lutwidge Dodgson známý pod pseudonymem Lewis Carroll totiž není nikdo jiný, než autor knihy: Alenčina dobrodružství v říši divů. (Omlouvám se mu, že je zněj Zmijozel, ale....no...není Kloboučník přece jenom trochu zmijozelský?)

 


Komentáře

1 Taria Taria | Web | 1. srpna 2012 v 11:56 | Reagovat

Moc hezké, dobře se to čte, těším se na další díl. Někdy fakt nechápu, jak to všechno můžeš vymyslet ;-)

2 Avalon Avalon | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 12:06 | Reagovat

[1]: Možná to bude tím, že tuto povídku nevymýšlím sama. Píšu ji společně s Illian (Http://polcerova.blog.cz) :-D

A samozřejmě děkuji za pochvalu :D

3 tsuky tsuky | 1. srpna 2012 v 12:07 | Reagovat

juu to je paráda...idem ďalej

4 Avalon Avalon | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 12:10 | Reagovat

[3]: Další díl vám mohu slíbit hned na zítra :-D Když se podíváte na seznam kapitol (přes literaturu v menu a sekci "Fan Fiction"), všimnete si, že jich máme předepsaných dost :D

5 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 13:50 | Reagovat

No to je úplně super :D :D miliju tyhle povídky o HP..:D nádhera

6 Avalon Avalon | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 13:59 | Reagovat

[5]: Tak to mě těší. Tyhle části jsou ještě z rok 2010, ale slibuji, že když se podíváš časem na ty okolo kapitol  17, 18, tak ti to bude stát za to :-D

7 Es Ef Es Ef | Web | 2. srpna 2012 v 11:43 | Reagovat

Moc pěkné, jen tak dál!

8 Avalon Avalon | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 17:58 | Reagovat

[7]: Jsem velmi ráda, že se líbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama