Popisuji kapky v moři

6. července 2012 v 17:47 | Avalon |  Aktuálně
V počítači mám korekturu deseti básní, které by měly putovat na e-mail pro soutěž Františka Halase.
Váhám. Jediné, co by v gramatice nemuselo sedět, je sem tam špatně napsaná čárka. Přece jen zorientovat se v mých básních bývá někdy nad možnosti betareaderů. Prozatím vím jistě jen čtyři tituly, které určitě zařadím. Okamžiky, Bílé pláště a před hodinou dokončená "Modrozlatá." Nakonec jsem neodolala a jako poslední vložila epitaf o pouhých čtyřech verších. Možná bych nemusela nutně odeslat maximální počet básní. Stačily by ty nejlepší. Je těžké ujasnit si vlastní tvorbu. Kupodivu mám nejraději básně, které se většině lidí méně než ty, které já skládala spíš z nudy. A teď co vybrat. To, co charakterizuje mě nebo to, co se víc líbí?
Ať už vyberu cokoli, rozhodně to odešlu. Ještě mám pár dní na to, abych si výběr promyslela.

Nebo dopsala něco nového.
Cítím, jak se mi po pár dlouhých týdnech pauzy vrací chuť psát, tak proč se nepodívat na to, co mám rozepsané?



Má oblíbená FF, kterou někteří znáte z Kouzel života.
Navzdory z(a)tracené minulosti. Je až neskutečné, že jsme ji s Illian začaly psát v 2.10.2010! Pomalu, ale jistě, se tedy blížíme k druhému roku. A spolu s ním menší překvapení. Myslím, že teď už to můžu říct. První série, která má nakonec pěkných 21 kapitol, je ukončená. A my začínáme čtvrtou kapitolu zbrusu nové části.
Celé první ještě dodělávám korekturu, abych ji mohla zveřejnit i tady. Líbí se mi věta, kterou k povídce doplnila Illian, proto mám chuť ji zmínit. Zní: "Ztracený je ten, kdo miluje." A doufám, že bude vystihovat i druhou část.

Pak je tu samozřejmě Mozaika.
I Mozaika samozřejmě prošla korekturou, což můžete vidět, pokud porovnáte první část zde a první část na Kouzlech. Není se čemu divit, i tahle povídka začala v před víc než rokem. Přesněji řečeno 27.12.2010, jen chvíli po Navzdory. Je neuvěřitelné, jak to utíká!Prolog i sedm prvních kapitol je již zveřejněno tady. Prozatím krátkým seznamem za sebou. Lepší popis povídky se ještě objeví, ale na co se můžeme těšit? Hůlka Salazara Zmijozela a nevysvětlená smrt jedné milé mladé slečny. Vím, zní to jako klišé, ale zrovna Mozaiku jsem si oblíbila. Původní plán je 12 kapitol, zbývá tedy pět. Plus epilog. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Sama nemám konec ještě promyšlený do detailů. Nějaké návrhy?

Poslední FF, která by se tu měla objevit, je Zvuk nebe.
S psaním jsem začala tento rok a od dubna mě provází jistá absence nápadů na pokračování. Čtyři kapitoly ale určitě nezůstanou poslední, protože pár LM/LP (Hádejte kdo) je už delší dobu můj oblíbený. Navíc neprobádaný. Nenarazila jsem na mnoho povídek, kde by se vyskytoval a tím víc mě láká podobně jako RL/NM (Další hádanka).

Možná se divíte, že jsem se rozhodla dopisovat je Fan Fiction.
Z toho jednu s Illian, jednu pro ni a poslední vlastně proto, že takových, které by obsahovaly můj oblíbený pár, příliš není. Od toho je tu i seznam rozepsaných věcí, které už nejspíš navždy zůstanou v "archivu."


Mé první povídky byly taktéž FF.
Zničená maska z Ledu (Původně "De Carthy") Kořeny má tato povídka už v roce 2009, kdy jsem ji na historicky prvním blogu začala psát. Poprvé jsem slyšela o psaní podle knižních předloh. A pustila jsem se do toho schutí. Bohužel něco jako "Mary Sue" pro mě byla naprostá samozřejmost. "De Carthy," první název povídky, tedy pocházel ze jména hlavní hrdinky. Jsem ráda, že si nepamatuji, jak jsem na to přišla. A jsem ráda, že už nemíchám do HP upíry alá Stmívání. Na druhou stranu je pro mě 27 kapitol povídky příliš důležitých na to, abych měla to srdce ji smazat. V roce 2010 jsem si myslela, že jsem ji upravila do čitelné formy. Nyní si to nemyslím. Je to pro mě ale vzácná věc. První povídka, první pokus psát, první kroky ve tmě. Proto ji zmiňuji a proto sem už nepatří.

Druhá povídka, kterou jsem napsala, byla o něco lepší.
Aristokratická hrdost. Znovu 27 kapitol, ale tu největší sílu jsem tentokrát vložila do rukou ženě. Malfoyové, samozřejmě. To je i společný rys většiny mých povídek. Ve všech FF delších než pět A4 se objeví LM. Upřímně tvrdím, že tuhle povídku jsem vždycky milovala. Začala jsem 7.5.2010 a skončila 17.10.2010. Je to jediná povídka, kterou jsem dokončila během jednoho roku. Jediná povídka, u které jsem si dala záležet na úvodním videu. A také jediná povídka, na kterou jsem i přes jistou neohrabanost v psaní, která před dvěma lety byla více než patrná, velmi pyšná. Velmi. Dá se říct, že ukazuje nejvíc ze mě. Z toho, o čem se mi zdávalo. Malá holka, která zachrání svět. Aristokratka. Zmijozelka. Zní mi to nostalgicky. Možná bych tu povídku mohla opravit. Mohla by přijít na tento blog. Ale já nechci. Je jako drahý kámen, který by pro mě obroušením ztratil veškerý lesk. Veškerou divokost nepředvídatelných tvarů, v tomhle případě slov.

A nakonec první vlastní díla.
Romány? Kdeže. Výraz kapitolovky k nim sedí lépe, ač jsem se mu v tomto článku snažila vyhnout.
Ať už jde o Mraky nad Zemí nebo pokus o něco z vlastního světa (Inferi, Zlodějka), vždy to dopadlo katastrofálně. Jediná za zmínku mi stojí Tajemná Severní hvězda. Nebo prostě Severka, jak jí ráda říkám.
Netvrdím, že bych povídku, kterou píšu od 17.11.2010, nechtěla dokončit. Předchozí FF, které jsem zmínila, přece konce mají. Tady jde pravděpodobně o princip. Psala jsem, protože jsem věděla, že se podívka líbí. Jednu její část jsem použila jako školní sloh, jinou využila pro možnost napsat si krátkou báseň. Věc se má ale tak, že próza není pro mě. Můžu psát, ale sama od sebe v tom nevyvíjím žádnou přehnanou aktivitu. A pokračování v téhle povídce by bylo z donucení. Jedinou šanci originální tvorbě dávám v možnosti psát jednou s Illian v našem vlastním světě. Netvrdím, že se ve škole nepustím do nějaké soutěže, ale próza je pro mě nic v porovnání s euforií, jakou poskytuje poezie. Chuť čekat na výsledky každé soutěže... To zaražení, když se mi v hlavě najednou vynoří verš, který musím napsat... A ta radost, když před sebou vidím hotovou báseň, kterou okamžitě musím jít někomu přečíst, i když vím, že ho to nezajímá. Zkrátka Severka nebude pokračovat ze zcela sobeckých důvodů. Možná jednou, někdy, někde...

A to bude z rozepsaných povídek vše, že?
Každopádně už víte, na co se můžete těšit. Doufám, že čtení zde bude někoho bavit a pomůže alespoň jednomu člověku překonat dlouhou chvíli.
 


Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 6. července 2012 v 19:04 | Reagovat

Taky jsem začínala na FF. Teda.. kdybych měla mluvit o úplných prvotinách, když jsem ještě ani moc nechodila na pc, tak jsem si kreslila takové komixy, ale ty byly silně inspirované tvorbou jiných lidí. FF jsem začala, teď je tak trochu nemůžu vystát.
A teď píšu taky.. romány. Přijde mi to trochu nadsazené tomu tak říkat, ale kdybys to chtěla pojmenovat správně je to román. Ale kapitolovky jsem taky dlouho používala.

2 Avalon Avalon | E-mail | Web | 6. července 2012 v 19:17 | Reagovat

[1]: Poslední dobou si nenajdu na prózu příliš času, takže FF zůstává takovou "památkou," ke které se ráda vrátím. Starý, popsaný deník, do kterého sem tam přilepím další stránku, když si vzpomenu na detaily z minulosti. Co se týká výrazu "kapitolovky," vyhýbám se mu teď jako čert kříži. Ani nevím, kde jsem o tom četla výstižnou zmínku. Tuším, že u Temnářky. Kapitolovky, rating + 16, + 17... Jak moc jsem to dřív používala, tak moc to teď nemůžu vidět.

Komixy?
To zní zajímavě. Sice jsem chodila na ZUŠku, ale myslím, že bych si netroufla to zkusit. To už pro mě bylo jednodušší začít "románem," jehož kapitoly měly jeden nebo dva odstavce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama