Navzdory z(a)tracené minulosti [I.část]

11. července 2012 v 14:06 | Berenika&Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ


Cítil jak ho něco udeřilo do hlavy a na chvíli se ponořil do slastné propasti bezvědomí.
Probral ho až něčí hlas těsně u hlavy.
"....kedavra!" křičel ten dotyčný a v kletbě se odráželo všechno zoufalství, které cítil v srdci.
Severus už očekával smrtelnou ránu, když před něj najednou dopadlo bezvládné tělo. Tehdy pochopil, že kletba nebyla určena jemu. Naposledy se podíval do vyhasínajících očí Temného pána a pak do očí, které vypadaly zděšeně. Harry Potter, ten-který-přežil, ten-který-zabil. Severus jako ve zpomaleném filmu sledoval Beleatrix Lestrangeovou, která si první všimla smrti svého Mistra. Napřáhla hůlku a dřív než se stačil mladý Nebelvír pohnout seslala smrtící kouzlo. Připadal jako loutka. Zvedl se a bez jediného zaváhání se postavil přímo do směru letu paprsku. Ucítil náraz, který ho odhodil několik metrů nazad a vyrazil mu dech. Avšak to bylo to poslední, co ho zajímalo. Kolem něj se totiž rozprostřelo bílé světlo a všechno utichlo. Jako by se propadl do bubliny mimo skutečný svět.
"Severusi, zachránil jsi mého chlapce. Děkuji ti z celého srdce. Děkuji ti, Severusi Snape..."

Probudil se celý zpocený a namáhavě oddechoval.
V hlavě mu rezonovala poslední slova noční můry a on se cítil podivně dezorientovaný. Až po chvíli si uvědomil, že sedí v křesle u svého pracovního stolu a že někdo tluče na dveře jeho kabinetu.
"Snape! Krucinál, jste tam?!"
Měl sto chutí zařvat ať si dotyčný trhne, ale to by nesměl být Severus Snape a ona neodbytná osoba přede dveřmi jeho milovaný kolega Harry Potter. Vstal, což vyvolalo celou řadu bolestných křupnutí, a prudce otevřel dveře. Nečekal ovšem, že mu ona osoba vpadne do náruče a téměř ho povalí.
"Heh....?" ozvalo se někde v úrovni jeho ramene.
"Pane Pottere, mohl by jste se alespoň v mé přítomnosti chovat dospěle?" zavrčel nevraživě a sjel návštěvníka vražedným pohledem.
"Já jsem dospělý! A chtěl bych vysvětlení!" rozohnil se znovu Harry a rychle se odtáhl od Severusova hrudníku.
"Vysvětlení čeho, kolego?"
"Sto sedmdesát bodů! STO SEDMDESÁT bodů odebraných mé koleji bez zjevné příčiny!"
"Bez zjevné příčiny? Pane Pottere vaše kolej byla po večerce mimo stanovené prostory."
"Bylo po zápase."
"Abych to tedy upřesnil. Celá Vaše kolej byla tam, kde neměla co dělat."
"Ale vždyť jsme vyhráli pohár."
"Na tom nezáleží."
"Ale ano, záleží!"
"Proč?"
"Je to významná událost! I já slavil."
"To mě nepřekvapuje."
"Co jste tím jako myslel!"
"Přesně to co jsem řekl."
"A to bylo jako co?"
"Přesně...."
"Tak dost!" ozvalo se rozzuřeně vedle hádající se dvojice. Oba se jako na povel otočili.
"Řekla jsem dost," opakovala rozhodně příchozí.
Harry si ji prohlédl. Zrzavé vlasy ženě spadaly na ramena bez zjevného pořádku, nejspíš se už pár dní nečesala. Vypadala unaveně, přesto rozhodně. Harry se nemohl zbavit povědomého dojmu. Až teď mu došlo, jak se fotografie liší od skutečnosti, jak málo říká. Zalapal po dechu. Kupodivu uslyšel stejný zvuk i vedle sebe.
Severus měl pocit, že se mu to jen zdá.
Že to musí být sen. Nezdálo. Žena sklopila oči k zemi. Nemluvila. Dlouhý černý plášť jí splýval z ramen a v chvějících se rukou se krutě vyjímala smrtijedská maska. Ale smrtijedy už přece všechny zabili!
" To není možné," zašeptal až příliš tiše profesor obrany proti černé magii.
Lektvarista jen vrhl letmý pohled na svého kolegu a poté na jedinou ženu, kterou kdy miloval. A která byla... Pokusil se nedat na sobě zdát, jak cosi v jeho nitru, hluboko ukryté vybuchlo a zanechalo po sobě pouze popel. Tvrdohlavě pohodil černými vlasy.
"Pottere, byl bych rád kdybyste vy i vaše matka opustili tuto místnost."
Sarkastický hlas se nevzrušeně rozléhal sklepením, kde všechny věci pozbývaly citu. Zůstával jenom chlad.
A závan parfému vonícího po růžích, který zůstal za ženou, za kterou překvapeně spěchal chlapec, který přežil. Přežil, to ano. I ona. Severus se bezmocně svalil na postel. Snažil se přesvědčit, že se mu to jen zdálo, avšak docílil pouze toho, že znovu usnul. Zdálo se mu o ní.

"Severusi!" zavolala Lily Evansová a přiběhla k němu, zatímco mávala v rukou úzkým sešitem. Když se pozorněji zadíval, zjistil, že dvěma.
"Máme to!" radost v jejím hlase mu zněla jako rajská hudba. Usmál se.
"Co?" zeptal se nedočkavě, i když už tušil.
Strčila mu jeden sešit do ruky. Zalapal po dechu a rychle ji objal. Vzali ho, vzali! Pak s očekáváním nahlédl do jejího sešitu a rozesmál se. Poprvé za celé studium se volně nadechl a dal průchod citům. Bylo před koncem jejich sedmého ročníku. Za chvíli bude konec otravování toho zatraceného Pottera a jeho i Lily vzali na stejnou universitu se zaměřením na lektvary. Zůstanou konečně spolu a ona už bude patřit jenom jemu.
Konečně!

Navztekaně udeřil pěstí do nočního stolku.
Další sen! Další sen o NÍ! Vyštrachal se z postele a začal chaoticky prohledávat poličky ve své soukromé laboratoři. Po pár minutách horečnatého hledání našel malou lahvičku s modravou tekutinou a jemu přes tvář přelétlo něco ne nepodobného vítězoslavnému úšklebku. Potřebuje bezesný spánek. Potřebuje ho víc než kdy dřív. Už by se býval napil, kdyby jeho pohled nespočinul na stříbrném ciferníku nástěnných hodin.
"Teď už to nemá cenu."
"Co nemá cenu?"
Prudce se otočil a málem shodil horu knih na kraji police.
"Li...ly?
"Ne. Ježíšek. Samozřejmě že jsem to já, koho jsi čekal?"
"Kohokoliv, ne tebe."
Severus dneska prostě ne a ne najít pověstný ledový klid.
"Ty mne překvapuješ, Seve. Smysl pro humor? Ten jsem u tebe hledala už posledně pěkně dlouho."
Severus přešel ono naprosto nevhodné oslovení a rovnou se ironicky ušklíbl.
"Posledně? Pěkně dlouho? Kde se vzal ten sarkasmus?"
"Co se děje?" zeptala se najednou tiše.
"Co máš konkrétně na mysli?"
"Všichni se tu na mě dívají jako na zjevení. Jako by viděli ducha!" vyhrkla nešťastně.
"Aha."
"To je všechno co na to řekneš?"
Severus si ji chvíli prohlížel. Lehce červené tváře od vzteku a zářivě smaragdové oči. Tak skutečné a tak krásné až to bralo dech.
"Co jiného taky říct. Je to pravda."
"Cože? Počkej! ...co?"
Hlas jí poskočil o trochu víš a celkově se tvářila šokovaně.
"Lily už 25 let jsi mrtvá."
Lily zalapala po dechu a musela se opřít o stěnu.
"Od toho dne, kdy tebe a Pottera napadl Temný pán."
Lily na něj chvíli koukala jako kdyby spadl z višně a pak se zvonivě rozesmála.
"Ale jdi Severusi, takové vtípky takhle po ránu. Když nás PŘEDEVČÍREM Voldemort a pár jeho kumpánů napadlo, tak jsme s Jamesem bojovali. Pak chtěl Voldemort zabít i malého Harry a já se postavila té kletbě. Pravděpodobně jsem omdlela, ale James nás pak vzal do bezpečí a... sám jsi ho dneska viděl. Je taky nějaký divný. Jako ty."
"Lily, to nebyl James, ale Harry."
"Ne-e. Mě už nedostaneš. Oba dva si ty fórky můžete strčit za klobouk."
"Jeho oči," zavrčel mistr lektvarů a pevně se zadíval do těch jejích.
"Co by... Merline!" zalapala po dechu a v šoku si zakryla ústa dlaní.
"To... to...."
"Lily?"
Severus sledoval jak se žena před ním pomalu hroutí až mu nakonec padá do náruče.

Poppy pobíhala po ošetřovně sem a tam a snažila se utišit tu spoustu lidí, kteří neustále žvanili, překřikovali jeden druhého a hlavně, kteří tam neměli vůbec co dělat.
"Profesore... Je to opravdu moje matka?" zeptal se tiše Harry.
"Domnívám se, že ano."
"Ale jak...?"
Severus si chlapce prohlédl a nakonec vyslovil to, co tak nerad říkal.
"Já nevím."
Harry se na něj zamračil.
,,Jak nevíte? Jak SAKRA nevíte?" mladý profesor měl tváře rudé vzteky, rozpaky a bůh ví, čím ještě.
Severus zavrtěl hlavou.
,,Nevím."
Sarkastický hlas se už pěknou chvíli nevracel. Poprvé se mu stalo, že byl naprosto bezradný. Opřel se o stěnu a zavřel oči. Potřeboval přemýšlet. Tvářil se zřejmě dost nevrle, protože ani Harry se ho už neodvážil na nic zeptat.
"A ven!" přísný hlas ošetřovatelky je okamžitě donutil k ústupu.
Hermiona položila Harrymu ruku na rameno.
"Ron nemohl přijet," zašeptala.
Objevila se tam ve chvíli, kdy se dozvěděla, že se jeho matka vrátila. Harry zaúpěl. Chtěl je tu teď mít oba. Hermiona se na něj pokusila usmát, i když to šlo jen těžko.
"Víš, on opravdu nemohl, dodělává si školu. Nechal jí, když se narodila naše dcera, abych já si mohla dokončit vysokou.…"
Harry se překvapeně otočil. Nějak si nedokázal představit Rona, jak teď dokončuje školu…
"Pořád pokračuje v Obraně?" zeptal se.
Hermiona přikývla. Trochu se jí ulevilo, že se jí ho alespoň trochu podařilo rozptýlit.
"Vždyť víš, chtěli jsme být všichni…."
Nechala větu nedokončenou. Věděla, že Harryho se hluboce dotklo, když ho kvůli špatným lektvarům nevzali na školu pro budoucí bystrozory. Naštěstí ho Brumbál vševědoucně přijal jako učitele obrany proti černé magii. Přijal to jako možnost pomstít se svou přítomností Snapeovi. Znepříjemňoval život Zmijozelu, jako Snape Nebelvíru. Byla to už známá tichá válka a ti dva s ní ani po letech nehodlali přestat.
"Harry?" mladý profesor se na ošetřovatelku otočil.
Celá chodba jako naráz zmlkla. Ošetřovatelka kývla a pokynula mu dovnitř. Trávil na ošetřovně spoustu času, avšak teď se bál překročit práh. Měl strach. Hermiona mu stiskla povzbudivě ruku. Nebylo, co víc říkat. Váhavě prošel dveřmi. Pomalu, děsivě pomalu je za sebou zavíral a sledoval, jak mizí dívčina tvář. Zašeptal tišící kouzlo. Nechtěl, aby je slyšeli. Když se otočil, Lily Potterové se koulely po tvářích slzy. Ležela na poslední posteli a zelené oči se prázdně dívaly na strop. Harry polkl.
"Ehm..."
Ve chvíli, o které snil a které už se dávno vzdal, najednou nevěděl, co říct.

Severus Snape zůstal brzy za dveřmi sám.
Stál bez hnutí a s kamenným výrazem. Nutno říct, že studentům stojícím vedle něj vůbec nebylo líto, že ho tam nechávají samotného. Po chvíli si sedl do jednoho z výklenků v kamenných zdech. Jindy se mu zdály bezpečné, ale teď... Nevěděl. Snad mu připadalo, že se těmi zdmi plíží stíny. Stíny, které snad přichází z minulosti, na kterou se tak dlouho snažil zapomenout.
A v té chvíli, se o dva výklenky dál, mihl podivný stín.

 


Komentáře

1 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 1. září 2012 v 16:48 | Reagovat

Páááni! Nejdřív jsem si říkala, že to bude humorná kapitola o tom, jak bojuje Potter se Snapem o body, jenže pak se objevila Lily a... No jdu číst dál!

2 Avalon Avalon | E-mail | Web | 1. září 2012 v 20:23 | Reagovat

[1]: Velmi děkuji za pochvalu! Doufám, že se ti i další části budou líbit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama