Tam, kde čekám [+18]

9. června 2012 v 19:49 | Berenika |  Rozepsaná slova


Zhoupla se v bocích a pohodila vlasy.
Několik neposlušných pramenů jí spadalo do obličeje, ale nevěnovala jim příliš pozornosti. Spatřila něco, co ji zaujalo mnohem více. Jako předchozí noci i dnes si ji brzy někdo vyhlédl. Svůdně si oblízla horní ret a dlaní ve vyzývavém gestu přejela po chladné tyči. Natáhl k ní ruku, jako kdyby se jí chtěl dotknout, ale pak ucukl. Jistě, někdo se občas zdráhal a někdo byl zvíře, které šlo chladnokrevně za svým cílem až do konce. Usmál se. Milovala ten úsměv, protože jí připomínal a sliboval svobodu. Seskočila ze stolu a obtočila mu ruce kolem krku.
"Můžeme jít?"


Pátravé ruce jí v přítmí zajely pod tričko.
Na okamžik ji přepadl ten nepříjemný pocit vlastní nedokonalosti, ale dokázala ho zahnat. K čemu by jí bylo dokonalé tělo. Snad by jen zavinilo více práce a té už takhle měla dost. Prohnula se v zádech. Musela uznat, že byl jeden z mála, kteří nemysleli jen na sebe. Už si zvykla na horší jednání a možná proto ji tenhle muž přitahoval nejvíc. Nejvíce z těch, kteří za s sebou zavírali dveře jejího pokoje každou noc.

Pohrával si s látkou a jen občas se dotkl jejího těla.
To jí fascinovalo, to sebeovládání. I přesto na tom bylo cosi odporného. Stala se jeho hračkou. Fascinující i bezcitné. Krutá i neuvěřitelně vášnivá myšlenka. Něco, čemu nebyla schopná uvěřit a přece to tu bylo. Byla ničím i vším. Vždycky v té nejspodnější části společnosti a zároveň si občas dopřála ten přepych vyletět ke hvězdám. Častěji než kdokoli jiný.

Konečně ji zbavil přebytečného trička a rozepínal jeden knoflík za druhým na své košili.
Setřásla zamyšlení a sama se ujala té práce. Ruce se jí nechvěly, tohle nebyla romantická záležitost. Sjel ji dost kritickým pohledem, když se posadila a shrnula vlasy dopředu, aby jí mohl rozepnout podprsenku. Líbila se mu, nic víc. Neutrální výraz v její tváři stálo za to setřást. Přál si, aby sténala, aby v poslední chvíli mohl její přidušený výkřik zdusit v polibku. Vidět zlomený záblesk v jejích očích…

Zápasil se zapínáním a pak nechal i poslední část látky z horní části jejího těla sklouznout.
Klekl si za ní a odhalený krk mapoval polibky. Rukama přitom nadále bloudil po jejím těle. Zasténala. To ho jen povzbudilo a dohnalo k větší aktivitě. Pravou rukou se bez nejmenšího studu odhodlal sjet mnohem níž, levá zůstávala u ňader. Cítil, jak se mu zrychluje dech. Rozproudilo mu to krev v těle, a i když se dokázal držet dlouho, hranice přišla právě teď.

Trhaným pohybem rozepnul zip jejích kalhot a otočil ji zase k sobě, přičemž netrvalo dlouho a octil se nad ní.
Sundal je a sám se divil, jak přesvědčivě napodobuje své chování, když v téhle chvíli z něj nezbylo nic kromě čiré touhy. Slabé, sotva slyšitelné chrčení místo hlasu ji nabádalo k opatrnosti. Přišel čas na konec her. Teď šlo jen o něj a ona se podvolila. Kalhoty i zbytek jejího oblečení skončilo na zemi stejně jako jeho.

Jeho rty putovaly po její hrudi až k podbříšku.
Zachvěla se. Její čas skončil, ale to neznamenalo, že on si nesmí dělat, cokoli bude chtít. Zase se vracel výš a donutil ji nespokojeně zasténat. A pak konec. Bolest, výkřik a směsice neskutečně odporných pocitů včetně necitelných dotyků. Pokud dříve chtěl ji, teď už z toho bezvýznamného pocitu zbyl jen prach a saze.

Prsty mu vyryla do kůže bezmocné volání o pomoc.
Po zádech mu stékal úzký proužek rudé tekutiny, ale to nebylo vše. Mnohem víc jí bylo u krku a na čepeli skautského nože z dětství. Nezastavil se, neměla na výběr. Ne všechna krev byla jeho, jen většina. Jemně mu rozčesávala propocené, světlé vlasy.
"Dobrou noc lásko…"

O pár minut později se na posteli stočila do klubíčka.
Další kus duše byl pryč a vedle ní se povalovalo několik bankovek. Sebrala je, nabrala síly a rozčesala vlasy. Stačilo jí pár minut před zrcadlem. Kdyby si dopřála více času, zhroutila by se. Pak vyrazila zpět k baru.


Zhoupla se v bocích a pohodila vlasy.
Několik neposlušných pramenů jí spadalo do obličeje, ale nevěnovala jim příliš pozornosti. Spatřila něco, co ji zaujalo mnohem více. Svůdně si oblízla horní ret a dlaní ve vyzývavém gestu přejela po chladné tyči. Natáhl k ní ruku, jako kdyby se jí chtěl dotknout, ale pak ucukl. Jistě, někdo se občas zdráhal a někdo byl zvíře, které šlo chladnokrevně za svým cílem až do konce. Usmál se. Milovala ten úsměv, protože jí připomínal a sliboval svobodu. Seskočila ze stolu a obtočila mu ruce kolem krku.
"Můžeme jít?"

 


Komentáře

1 Miselle Miselle | Web | 29. července 2012 v 18:30 | Reagovat

Osobně bych té povídce nedávala 18plus... (Můžeš vůbec potom něco takového napsat?!? :-P) Ani to nakonec nebylo moc "hustokrutosadomaso". Téma povídky sice není nikterak originální, vyrovnává to však slušné zpracování. (Ta závěrečná pasáž tomu dodá tu šťávu.)

Občas jsem se ztrácela v popisech scény - nevěděla jsem, jaký pohyb je které postavy příběhu, chvílemi to bylo zmatené, což mi zkazilo výsledný dojem z celého dílka. Myslím si, že by se k té povídce hodila více ich-forma a více pocitů (ty, které tam byly, mi připadali v tomto er-formovém zpracování chaoticky, nepatřičně).

2 Avalon Avalon | E-mail | Web | 29. července 2012 v 19:03 | Reagovat

[1]: Vlastně ráda říkám, že do osmnácti bych tyto povídky "neměla" číst. Ale nikdo neřekl, že je nesmím do osmnácti psát xD

Nakonec jsem ráda, že jsem vůbec našla několik povídek, které jsem si sem troufla dát. Není to taková katastrofa jako ty úplně první dílka, ač je stará... Tuším, že téměř rok. Takže se naštěstí ohledně zmatení mám na co vymluvit. Ich-formu jsem si příliš neoblíbila. Využila jsem ji v povídce "Setkání" a příliš se neujala. Dá se říct, že upřednostňuji tento způsob psaní, i když tahle povídka by si zasloužila, abych jej uměla lépe využít.

Vážím si kritiky a děkuji za ni.
Pokusím se zlepšit. :-D

3 Beltrix Beltrix | Web | 27. října 2012 v 11:25 | Reagovat

Z týhle povídky mám úplně husí kůži... opravdu se ti povedla. Jestli jsou všechny tvé povídky takovéhle, tak už vidím, že se celý den tvého blogu neodtrhnu :)

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 10:55 | Reagovat

[3]:Mráz přebíhající po zádech čtenářů byl sobecký účel a jako pisálka mě moc těší, že byl splněn xD Měla bych brzy ale napsat něco, co by trochu zahřálo, aby to vyvážilo, všechny katastrofy, o kterých už jsem psala. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama