Dáte si taky, profesore?

9. června 2012 v 21:42 | Berenika |  Fan Fiction


"Dáte si taky, profesore?" zavrněla, načež si vložila do úst lákavý čokoládový bonbón.
Proklínal chvíli, kdy se vloudila do jeho života. Proč ji ze všech profesorů na hradě musel ochraňovat zrovna on?
"Mám alergii na cukr," odsekl a dál se utápěl v chmurných myšlenkách jejich společného soužití.
"Aha..." ušklíbla se
"A proč si teď tedy přidáváte cukr do kávy?"
Její na pohled nevinný úsměv ho přiváděl k šílenství. Pila mu krev. Podíval se na své ruce a zjistil, že si do té blahodárné černé tekutiny, na kterou se těšil celý den, přidává dvě kostky cukru. Přesně tak, jak byl zvyklý. Automaticky.

"Chci vám ušetřit práci, až se mě pokusíte otrávit," zavrčel a zkoušel jí nevěnovat pozornost.
Avšak ona mu úšklebek oplatila. A věrohodně, jak si uvědomil.
"To udělám šikovněji," pokračovala v přátelském tónu a olízla si čokoládu z koutku úst.
"Nasypu vám do toho třeba prášek na praní."
"Kdyby jste řekla, že arzen, milá kolegyně, bylo by to mnohem pravděpodobnější."
"Hmmm..." zamumlala s plnou pusou. Buď se cpe nebo ho provokuje. Přemýšlel jestli vůbec dělá něco jiného. A nebo obojí.
"Ale prášku na praní u vás najdu víc, než arzenu ne?"
Narazila na jeho posedlost čistotou. Nikdo nikdy ho neviděl v nevyčistěných hábitech, ač byl z chudší rodiny.
A jak mu s oblibou připomínala - čistokrevný jen po matce. A u jeho práce s lektvary byl téměř nadlidský úkol udržet oblečení čisté. Nedal na sobě nic znát. Jen ji změřil zamračeným pohledem. Ne. Zamračeným bylo špatné slovo. Nenávistným.
Ušklíbla se. Byla si jistá, že kdyby pohled zabíjel, už by ji tenhle muž rozcupoval na kousíčky.
"Za to u vás bych něco souvisejícího se slovem čistota hledal marně, že?" neodpusil si.
"Ale jistěže ano, ráda vás pozvu k sobě, abyste se mohl přesvědčit."
"K vám mě nedostanete ani párem koní, kolegyně."
"A s voli by to šlo?" zavrněla a znovu zařadila do hry ten její smyslný a přesto nevinný úsměv.
Stiskl pěsti.
"Co tím myslíte?"
"Že jste tu trochu zaostalý."
Tohle byla jedna z jejích odpovědí, kterými mu vyrážela dech.
"Zato vy jste náš bezchybný andílek, že?" odsekl arogantně.
"Děkuji." zamumlala a vstala. Nadzvedl lehce jedno obočí, jak to uměl jen on.
"Za co?"
"Řekl jste, že jsem andílek."
Otevřel pusu k odpovědi, ale místo toho jen zalapal po dechu, protože ta drzá ženská už zmizela kdesi v zákoutích hradu, aby mu nedala možnost to vyvrátit. Přivřel oči. Je šílená. Vlastně se mu líbila. Dokonce se mu před pár týdny velmi líbila. Začal bezmyšlenkovitě přecházet po prázdném sklepení. Sem tam přerovnal několik poliček s lektvary. Věděl, že je bude přerovnávat znovu. Znovu je uvede do toho charakteristického pořádku, který tam vládl od postavení školy, ale teď si zkoušel své systémy. Po chvíli to vzdal. Jeho předchůdci prostě byli příliš důmyslní, a lektvary se vlastně nedaly narovnat lépe. Zavrčel. Jeho práce ho přivedla na jiné myšlenky na příliš krátkou dobu. Takhle to nešlo dál. Byl samotář, podivín. A ona byla. Drzá. V tom jediném se shodli.


"S ní končím." zavrčel profesor lektvarů rozzuřeně.
"Ale proč, Severusi?" opáčil klidně Brumbál.
"Už s ní nevydržím ani minutu v jedné místnosti."
Ředitel se vševědoucně usmál. Tohle na něm nesnášel. Tvářil se jako by věděl všechno. I to, co už bylo pryč.
"Před pár týdny tomu bylo jinak."
Zasáhl jeho slabinu. Před pár týdny ji začínal mít rád. Kdyby jen pořád nebyla taková. Divoká, hloupá holka. Severus se na něj zamračil.
"Před DVĚMA týdny jsem tu ženskou nechtěl zabít HNED," pokrčil rameny, jako by to byl jediný rozdíl.
"Mě?" zavrněla dlouhovláska svým naprosto jedinečným mučivým způsobem. "To je milé..."
Zaúpěl.
"U Merlinových vousů, co?"
"Vy," odvětila prostě, jako by to věděla odjakživa a ani na okamžik o tom nazapochybovala.
"Já?" zamračil se nechápavě.
"Vidíte tu někoho jiného?"
"Ano."
"Koho?" zeptala a v očích jí šibalsky zajiskřilo.
Severus se zarazil.
Ředitel někam zmizel ve chvíli, kdy na něj chtěl ukázat.
"Ano?" zeptala a vychutnávala si to tiché vítězství.
"Zebru." zavrčel, a práskl za sebou dveřmi.


Zase s ní u jednoho stolu.
Tady ji nezavraždí, tady ji nezavraždí! Ne! Anebo ji tady zavraždí. Remus se na něj váhavě podíval. Stejně tak vzápětí Minerva. Ty jejich letmé pohledy, jako by chtěli něco říct ho začínaly štvát. Příšerně štvát.
"Děje se něco?" zavrčel a přejel očima celou společnost, přičemž jediný koho s vypětím všech sil vynechal mu odpověděl.
"Ne."
Přes veškeré ovládání zaboudil jeho pohled i k odpovídající. Vzdal se povinnosti tu cizinku s rezavými vlasy ochraňovat, ale... Před pár týdny... Měl chuť, dát sám sobě pár facek, za to, že vůbec myslí na tu jedinou společnou noc, kterou s ní strávil, než se začali hádat. Vlastně na ni myslel pořád. Nalil si šálek výborné zahraniční kávy, když v tom se jí málem udusil.
"Jsem dva týdny těhotná."
Ne málem, doslova. Udusil se a je v pekle. Nebo v nebi? Roztomile se na něj usmála a celý stůl ztichl. Zatímco on přemýšlel, jak má reagovat a dusil se kávou, ona se klidně nahnula nad tácek s čokoládovými bonbóny, které milovala stejně jako on kávu.
"Dáš si taky, Severusi?" zamumlala s plnými ústy a profesor lektvarů potichu zaúpěl.
 


Komentáře

1 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 1. září 2012 v 16:39 | Reagovat

Jééé!!! Moc jsem se pobavila při představě, jak se Severus dusí... A jak mu někdo pije krev... Pěkně napsané! :)

2 Avalon Avalon | E-mail | Web | 1. září 2012 v 20:20 | Reagovat

[1]: Pít Severusovi krev musel být sen každého bradavického studenta (nebo kohokoli s povahou slečny z povídky :-D )

3 Beltrix Beltrix | Web | 3. listopadu 2012 v 21:15 | Reagovat

Opravdu jsem se pobavila. Takovéhle vtipné oddechovky mám velmi ráda. Jen tak dál. :-)

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 10:49 | Reagovat

[3]: Děkuji mnohokrát za pochvalu! :-)

5 Kami Kami | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 10:40 | Reagovat

Tak to bylo hezké, přesně něco takového člověk o zkouškovém potřebuje :D Severuse je člověku až líto, ale za chyby se holt platí. Je to čtivě napsané a skoro bez chyb, v dnešním světe fan fiction ne tak úplně běžný jev :) Akorát, takový postřeh, u "...přičemž jediný koho s vypětím všech sil vynechal mu odpověděl." mají být čárky, to "koho s vypětím všech sil vynechal" je vložená věta. Ale celkově je to moc hezké :)

6 Regi Regi | E-mail | Web | 20. března 2014 v 10:32 | Reagovat

Tak ti tady courám po blogu a narazila jsem na "oblast svého zájmu"...
A bavím se. Díky.

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 21. března 2014 v 0:06 | Reagovat

[6]: Děkuji za komentář! V době, kdy se všechny ostatní točí okolo revoluce, potěšil ještě o to víc.

8 Regi Regi | E-mail | Web | 21. března 2014 v 8:11 | Reagovat

No právě. Dění kolem AK sice zpovzdálí, ale přece jen sleduji a proto jsem courala po tvém blogu. A vzhledem k tomu že fanfiction píšu, zastavila jsem se právě tady.
Však až umlknou zbraně, dostanou se zase ke slovu múzy, ne?

9 Berenika Berenika | E-mail | Web | 26. března 2014 v 18:53 | Reagovat

[8]: Tak, tak. :D Ve válce múzy mlčí a ukázalo se to i na tom příkladu, že jakmile se začaly psát revoluční básně a kreslit revoluční kresby, byli jsme obviněni z proletářské poezie a návaznosti na socialismus. Zdá se, že revoluce už dnes umění doprovázet nemá a je fakt, že jsou to vcelku neumělecké záležitosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama